Zubní implantologie – ostrůvek svobody

Pokud se v médiích někdy mluví o pokroku a moderní technice v zubním lékařství, téměř vždy je zmíněna implantologie.

Dá se říci, že naprostá většina lidí ví, o co se jedná, protože je to jednoduché až zázračné řešení problému, který trápí lidstvo od počátku existence. Chybí zuby? Zavrtáme do čelisti šroub a na něj přilepíme krásnou novou korunku, a je to.

Ve skutečnosti to tak jednoduché není, praktické provedení vyžaduje nákladné technické vybavení a hlavně hluboké znalosti a zkušenosti, protože pokazit se dá, jako v kterémkoliv jiném chirurgickém oboru, hodně. V principu to ale platí. Jednoduché, elegantní.

Je také všeobecně známo, že za posledních cca dvacet let prodělal tento obor bouřlivý a prudký vývoj a dnes se tímto způsobem dá již řešit prakticky jakýkoliv defekt, kontraindikace jsou spíše relativní. A teď je třeba zmínit jeden velmi důležitý detail: zubní implantáty nejsou až na drobné výjimky nikde na světě hrazeny z prostředků zdravotního pojištění, a přesto bylo dosaženo takových až neuvěřitelných výsledků.

Zubní implantáty si pacienti hradí sami a není třeba zdůrazňovat, že se jedná o nemalé částky. Přesto – nebo vlastně právě proto to funguje. A ze soukromých prostředků je i hrazen náročný výzkum, bez kterého by současných klinických výsledků nebylo možné dosáhnout.

Takže implantolog není omezován výší úhrady pojišťovny, ani kapitací, korekčním koeficientem, časem, atd. a může volit takové metody, které úspěšně vedou k cíli. Nutno ještě přidat takovou drobnou perličku – implantologie kvete i v těch zemích, které se léta chlubí propracovanými systémy prevence, do kterých proudí miliardy ze státních prostředků.

Dalším důvodem, proč implantologie prosperuje, je absence jakékoliv regulace nebo povinného školení. Důsledky chybného postupu mohou být někdy značně drastické, což dobře vědí právníci, a proto každý implantolog věnuje velkou pozornost vlastnímu – dobrovolnému – vzdělávání. A nabídka vzdělávacích akcí, samozřejmě soukromých a tedy placených, je značná.

Nechci vzbudit dojem, že tento systém se dá aplikovat na celé zdravotnictví. Na bezzubost se neumírá a většina implantologických indikací se dá řešit i jinak, například můstkem nebo snímací protézou. Proto také implantáty nejsou dostupné každému a nevzniká na tento způsob ošetření žádný nárok. Domnívám se však, že i ve všeobecné medicíně existuje spousta oblastí, kde nejde o život, ale pouze o nepříjemnosti se kterými se však dá žít.

Přesto však přetrvává pověra o nutné absolutní bezplatnosti a z toho potom pramení všechny ty známé potíže, o kterých víme a o kterých už snad ani nemá cenu psát. Systém zdravotního „pojištění“ totiž značným způsobem narušil jeden ze základních principů, který v medicíně platí již několik tisíciletí a to je zdravotní problém na straně pacienta a snaha tento problém vyřešit na straně lékaře. Určitá míra jistoty pro pacienta, že lékař se bude snažit jej léčit a stejná míra jistoty pro lékaře, že za svou práci dostane zaplaceno a svou prací se slušně uživí. Vzájemná komunikace je potom zcela přirozená a není třeba ji nařizovat a legislativně vymezovat. V zubní implantologii to funguje.

MUDr. Zdeněk Poledna, zubní lékař

Zdroj: www.tribune.cz