Přeskočit na obsah

Nové možnosti testování paměti v ordinacích VPL

Na diferenciální diagnostiku kognitivního deficitu v ordinaci všeobecného praktického lékaře a na možnosti časného záchytu poruch paměti se ve své přednášce, která zazněla v bloku Kognice a geriatrické syndromy v otázkách a odpovědích, zaměřil neurolog, vědecko-pedagogický pracovník a klinický specialista na vyšetřování pacientů s kognitivními poruchami prof. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D. 

Zároveň představil nové možnosti kognitivních testů, mezi nimi i původní české kognitivní testy Amnesia Light and Brief Assessment (ALBA) a Pojmenování OBrázků A jejich Vybavení (POBAV), které s kolegy vyvinul. Ty jsou nově od 1. 1. 2026 hrazeny ze všeobecného zdravotního pojištění.

ALBA test spočívá v zapamatování si věty a šesti gest, která pacient následně zopakuje. Test trvá 2–3 minuty a je vhodný pro použití v ordinaci, u lůžka, v ústavech, lékárnách atd. Test POBAV je založen na popisu 20 černobílých obrázků. V první části pacient pojmenovává obrázky, ve druhé části je hodnoceno, kolik si jich vybaví. Test trvá 4–5 minut (více na www.abadeco.cz).

Jak prof. Bartoš zdůraznil, v ordinaci praktického lékaře je důležité zajímat se nejen o paměť a soběstačnost, ale i rodinné informace a samozřejmě o léky, které pacient užívá. Jako šikovnou otázku pro praxi doporučuje zeptat se blízkých, zda by pacient v případě, kdyby ho na půl roku opustili, byl schopen samostatné existence. Při provádění anamnézy s doprovázející osobou doporučil otázky na soběstačnost zaměřit konkrétně na čtyři aktivity během života, zahrnující užívání léků, samostatné cestování, spravování vlastních financí a telefonování a používání spotřebičů.

Prezentoval také data týkající se klinicko-patologické diagnostiky demencí ve FNKV a FTN v Praze. Ta ukázala, že u 120 pacientů byla nejčastější histopatologickou diagnózou frontotemporální demence, Alzheimerova nemoc byla až na 3. místě po demenci vaskulární. Nález samostatné Alzheimerovy nemoci byl potvrzen jen u tří procent pacientů. Typické bylo překrývání neuropatologických nálezů.

Pro diagnostiku frontotemporální demence je typické:

  • rozhovor s pacientem bývá bezcenný: nemá náhled na své deficity, působí přesvědčivě, má se dobře, je spokojený, nemá poruchu paměti, je soběstačný,
  • porucha soudnosti a úsudku,
  • nedostatek motivace, nebo naopak odbržděnost,
  • opakování stejných činností, odmítání změn, hromadění předmětů,
  • vznětlivost,
  • zvýšená chuť na sladké, změna skladby stravování,
  • inkontinence.

Jak prof. Bartoš zdůraznil, pro určení diagnózy, které nebývá snadné, je důležitý pohled blízké osoby, která ví, jak se pacient choval před pěti či deseti lety.

Další zpravodajství z Kongresu primární péče čtěte v medisekci Kongres primární péče.

Doporučené