Prevence má data i nástroje, limitem zůstává účast pacientů

Preventivní prohlídky patří mezi základní pilíře péče, jimiž lze v českém zdravotnictví systematicky ovlivňovat zdravotní stav populace. V ordinacích praktických lékařů se přitom setkává primární i sekundární prevence – od vyhledávání rizikových faktorů až po indikaci screeningových vyšetření a navazující péči. Od letošního roku jejich podoba doznala významných změn, které rozšiřují jejich obsah i možnosti cíleného záchytu chronických onemocnění.

Jak však ukazují data prezentovaná na Kongresu primární péče, dopad tohoto systému do značné míry závisí na tom, jak pravidelně se pacienti do preventivních programů zapojují. „Preventivní prohlídka je poměrně unikátním nástrojem, jak skutečně můžeme pečovat o populaci a individualizovat primární i sekundární prevenci pro každého pacienta,“ uvedl vědecký vedoucí Národního screeningového centra ÚZIS RNDr. Ondřej Májek.

Současně se podle něj český systém prevence posouvá do fáze, kdy je možné jeho fungování hodnotit na základě rozsáhlých datových zdrojů. Národní zdravotnický informační systém dnes umožňuje sledovat nejen pokrytí preventivních prohlídek, ale i konkrétní diagnostické a laboratorní výstupy, které ukazují mezery v péči i možnosti jejího cílenějšího řízení.

Na prevenci se dostane většina populace, ne však v doporučeném intervalu

Data Národního zdravotnického informačního systému ukazují, že pokrytí preventivními prohlídkami v České republice dlouhodobě roste. Zatímco v roce 2013 absolvovalo preventivní prohlídku v dvouletém intervalu přibližně 42,5 procenta dospělé populace, v roce 2024 už to bylo 55,4 procenta.

Při pohledu na delší intervaly je pokrytí výrazně vyšší – ve tříletém období dosahuje přibližně 67,6 procenta a ve čtyřletém intervalu až 73,8 procenta populace. Rozdíl mezi dvouletým a čtyřletým pokrytím se přitom dlouhodobě pohybuje v rozmezí zhruba 15 až 20 procentních bodů.

Systém se tak k většině populace v čase dostává, nikoli však v doporučené frekvenci. Významná část pacientů preventivní prohlídky absolvuje s delšími odstupy, než odpovídá nastavenému dvouletému intervalu.

Podle Májka tak český systém prevence naráží méně na problém dostupnosti péče a více na otázku pravidelnosti jejího využívání. Zatímco část pacientů dochází na preventivní prohlídky systematicky, jiní se do systému vracejí spíše nepravidelně, často až po několika letech.

Významnou roli přitom hraje i věk. U mladších dospělých je účast na preventivních prohlídkách tradičně nižší, zatímco ve věkových skupinách, které jsou klíčové pro screeningové programy, se praktičtí lékaři dostávají k podstatně větší části populace.

Data jako základ řízené prevence

Májek vedle samotného nastavení preventivních programů a jejich návštěvnosti zdůraznil i význam datové infrastruktury pro další rozvoj prevence. V jejím centru stojí Národní zdravotnický informační systém (NZIS) a připravovaný sdílený zdravotní záznam, který propojí data napříč jednotlivými odbornostmi a umožní jejich praktické využití v péči o pacienty.

Důraz přitom klade na to, aby sběr dat nebyl jednosměrný. Nemá sloužit pouze ke shromažďování informací, ale také k jejich vracení zpět do praxe ve formě srozumitelné zpětné vazby. „My se snažíme, aby to nebylo jenom tak, že sypete na ÚZIS hromady dat, ale abyste ta data dostávali i zpátky,“ vysvětlil.

Tímto směrem se ubírá i nově budovaný systém reportingu, který umožňuje hodnotit vlastní praxi v kontextu celostátních dat. Praktickým lékařům tak poskytuje nástroj pro řízení péče i identifikaci rezerv.

Rozvoj datové základny je zároveň spojen s větším zapojením pacientů. Na to navazují nástroje, jako je rozšiřovaná EZ-karta nebo připravovaný centrální rezervační systém, který má usnadnit objednávání na screeningová vyšetření a zároveň umožnit efektivnější využití dostupných kapacit. Do budoucna se počítá také se zapojením zaměstnavatelů, kteří by mohli pracovat s agregovanými daty o zdravotním stavu svých zaměstnanců a cíleně podporovat preventivní programy.

Klíčovým prvkem celého systému je sdílený zdravotní záznam, který propojí informace o screeningu, laboratorních výsledcích i dalších výkonech. Praktický lékař přitom zůstává hlavním koordinátorem péče a nositelem přehledu o preventivních aktivitách pacienta.

Data umožňují identifikovat rizikové skupiny pacientů

Možnosti praktického využití dat ilustroval Májek na příkladu prevence onemocnění ledvin. Díky propojení údajů z preventivních prohlídek a laboratorních vyšetření je možné sledovat skupiny pacientů bez zjevných komorbidit a identifikovat u nich zvýšené riziko na základě hodnot eGFR.

Z dat za rok 2024, tedy ještě před úpravou preventivních prohlídek, vyplývá, že přibližně každý dvacátý pacient spadá do středního pásma rizika.

„Díky dostupným datům jsme dnes schopni sestavit jakýsi ‚flowchart‘ pacientů, kteří absolvují preventivní prohlídku – tedy identifikovat ty, u nichž máme laboratorní výsledky a kteří netrpí komorbiditami, a sledovat jejich rizikový profil,“ popsal Májek. U této skupiny pacientů podle něj může mít význam včasný zásah, například při rozšíření preskripčních možností léčby s protektivním efektem na ledviny.

Pilotní projekt BE FIT 24: první data z cílené primární prevence

Součástí posunu směrem k primární prevenci je podle Májka i pilotní projekt BE FIT 24, zaměřený na děti s nadváhou a mírnou obezitou. „Snažíme se totiž posunout z oblasti sekundární prevence více do prevence primární. Velké poděkování patří praktickým lékařům, kteří se do projektu zapojili a aktivně zařazují děti s nadváhou a mírnou obezitou do intervence zaměřené na zvýšení fyzické aktivity a úpravu stravy,“ uvedl.

Projekt cílí na děti ve věku 6 až 11 let s BMI v pásmu 90.–97. percentilu (nadváha) a 98.–99. percentilu (mírná obezita). Ambicí je zapojit celkem 1 000 dětí a během jednoho roku dosáhnout snížení jejich BMI přibližně o 5 procent.

Na náboru dětí se podílí 104 praktických lékařů pro děti a dorost. K 10. březnu 2026 bylo zařazeno 733 dětí, přičemž vstupní dotazník vyplnilo 148 respondentů. Projekt je současně propojen i s komunitní sférou – spolupracuje s více než 110 sportovními kluby a jeho web dosahuje až 2 000 unikátních návštěv měsíčně.

„Máme už první výsledky, které ukazují, že u přibližně poloviny zapojených dětí dochází ke zlepšení, případně alespoň k nezhoršování zdravotního stavu v souvislosti s obezitou. To znamená, že první data jsou velmi slibná,“ uvedl Májek.

Průběžná data ukazují pozitivní trend u více než poloviny dětí. U 43 procent dětí byl zaznamenán pokles BMI přesahující 0,5 procenta, u dalších 8,3 procenta zůstává BMI stabilní. Naopak nárůst hodnot BMI se objevuje u méně než poloviny sledovaných. Rozdíly jsou patrné i mezi pohlavími – vyšší relativní pokles BMI je pozorován u chlapců než u dívek.

Struktura zapojené populace ukazuje, že většina dětí se pohybuje v pásmu normální hmotnosti (63,9 procenta dívek a 70,4 procenta chlapců), zatímco obezita je zastoupena přibližně u 12–13 procent a nadváha u zhruba 10–12 procent dětí.

Podle Ondřeje Májka má projekt zároveň sloužit jako pilotní rámec pro systematické sledování zdravotního stavu dětské populace. „Potřebujeme mít k dispozici spolehlivá data, na jejichž základě můžeme pružně reagovat,“ dodal Ondřej Májek.

Další zpravodajství z Kongresu primární péče čtěte v medisekci Kongres primární péče.