ACC 2009 – o kardiologii i reformě zdravotnictví

Jako tradičně zde byly prezentovány výsledky řady klinických studií, o nichž přineseme informaci v příštích číslech MT (největší pozornost vzbudilo několik analýz kohorty účastníků studie JUPITER s rosuvastatinem s firemním názvem Crestor). Jako první zasedání konané po prezidentských volbách v USA však kongres amerických kardiologů věnoval značnou pozornost i problematice zdravotnictví uprostřed ekonomické krize a chystaným reformám amerického zdravotnictví. Že nějaké reformy jsou nezbytné, uznávají všichni. „Nejdráž by nás totiž přišlo nedělat nic,“ řekl mj. prezident ACC W. Douglas Weaver. To je také důvod, proč na sebe připoutala mimořádnou pozornost přednáška, k níž byl vyzván známý Uwe Reinhardt, profesor ekonomických a politických věd na univerzitě v Princetonu. Reinhardt přeplněný sál nejen poučil, ale také pobavil. Možná znal přirovnání ekonomické krize k chřipce, jak ho použil náš prezident Václav Klaus, možná ne. V každém případě však začal slovy: „Představte si na místě ekonoma specialistu – infektologa – uprostřed epidemie devastující infekční choroby, jak říká: ,To přejde jako chřipka.‘“ Bohužel jde o epidemii, která skutečně zachvátila všechny – konzumenti nakupovali a žili na dluh, banky nabízely půjčky bez záruky splácení, a pojišťovny pojišťovaly dluhy, aniž měly potřebné rezervy. Teď nastal čas přemýšlet a šetřit. Ve zdravotnictví – upozornil Reinhardt – to však neplatí a platit nesmí, a to navzdory tomu, že v uplynulých čtyřech desetiletích nárůst výdajů na zdravotnictví v USA převyšoval růst hrubého národního produktu o 2,5 %. „Zdravotní péče je bez výjimky vždy hnacím motorem americké ekonomie. Jednak samo zdravotnictví vytváří obrovské množství pracovních míst (jen od roku 2001 do konce roku 2008 to bylo 1,7 milionu míst), jednak vrací nemocné do pracovního procesu a k produktivní práci vytvářející hodnoty.

Apel prof. Reinhardta, že by se ve zdravotnictví neměla za každou cenu zavádět úsporná opatření podobná těm, o kterých se uvažuje v ostatních oblastech ekonomiky, však neznamená, že by kontrola a racionální usměrňování nákladů měly zcela zmizet. Období krize a recese však podle něj rozhodně není tím správným momentem, kdy by se mělo šlapat na brzdu nebo měly provádět drastické škrty. Právě teď je naopak nutno dát všem na vědomí, že podpora smysluplných zdravotnických programů nadále trvá, či dokonce posiluje.

Samotná reforma nebude krátkodobým procesem. Reinhardt připomněl, že snahy o snižování výdajů amerického zdravotnictví trvají již deset či dvacet let. Je samozřejmě nezbytné učinit rychle alespoň něco – vždyť průměrná čtyřčlenná americká rodina vynakládá ze svého rozpočtu na zdravotní péči 15 600 dolarů! Ale pokud si teď Washington myslí, že vše vyřeší během jediného roku, nezbývá než mu popřát mnoho štěstí. Nepodaří se mu to, protože se to podařit nemůže. I když pro ty nejchudší je k dispozici alespoň program Medicaid a některé další programy, pro taxikáře, úředníky a další s příjmem mezi 40 000 až 50 000 USD za rok je to neúnosné.

Reinhardt zkritizoval dosavadní průběh debaty o plánu veřejného pojištění; podle něj musí buď zcela zahynout, nebo být transformován. Vláda ho chce podpořit 318 miliardami USD získanými zvýšením daní obyvatel s ročním příjmem nad 250 000 USD a dalšími 316 miliardami USD získanými nejrůznějšími úsporami v systému. Podle Reinhardta na to má ale stejnou šanci, jako kdyby chtěla najednou pochytat 634 miliard vrabců na větvích stromu.

Závěr Reinhardtova vystoupení nicméně nebyl pesimistický; podle něj je totiž třeba současnou krizi chápat a využít jako příležitost ke změnám. K takovým změnám, jaké umožňují i výsledky prezentované na kongresu ACC. 

Jaroslav Hořejší, Medical Tribune