Přeskočit na obsah

ASCO 2018 – hlavní zprávy o karcinomu prsu

Sacituzumab govitekan pro refrakterní HR+/HER2- metastazující rakovinu prsu

Byla prezentována studie fáze I/II, která hodnotila účinnost konjugované protilátky ke glykoproteinu Trop-2 , sacituzumabu govitekanu, u pacientů s HR+/HER2- metastazujícím karcinomem prsu nereagujícím na léčbu (abstrakt 1004). Trop-2 je epiteliální antigen exprimovaný na povrchu buněk mnoha solidních nádorů, včetně prsu. Aktivní cytotoxická látka SN-38, metabolit irinotekanu, už dříve ukázal signifikantní aktivitu u výrazně předléčených pacientů s triple negativním karcinomem prsu. Pacienti dostávali (medián) 3 předchozí linie endokrinní terapie a 2 chemoterapeutické režimy pro metastazující onemocnění. U dvou třetin byl součástí této léčby i CDK4/6 inhibitor.

Mezi 54 pacienty mělo 17 (31 %) částečnou odpověď a míra klinického benefitu byla 48 %. Medián času do progrese nemoci byl téměř 7 měsíců. Mezi běžné nežádoucí účinky patřily ve 42 % neutropenie (grade 3 nebo 4) a ve 4 % průjem (grade 3). Léčivo dostalo před dvěma lety povolení k urychlené registraci a nedávno mu byl díky výsledkům u triple negativního karcinomu prsu udělen status průlomové látky.

Taselisib pro ER+, PIK3CA-mutovaný karcinom prsu

Signalizace PIK3K dráhou je zapojena do růstu, proliferace a přežití tumoru a je často aktivována právě u solidních nádorů. Asi u 40 % ER+/HER2- karcinomů prsu je enzym PIK3K mutován. Taselisib je PIK3K inhibitor s in vitro větší selektivitou proti mutované formě PI3Kα oproti wild-type isoformám PI3Kα. Předchozí studie fáze II ukázala, že při kombinaci s fulvestrantem byla objektivní míra odpovědí u předléčených pacientů s metastazujícím karcinomem prsu téměř 40 %.

Nyní skončila studie fáze III (SANDPIPER, abstrakt LBA1006), ve které byli pacienti s ER+, PIK3CA-mutovaným, lokálně pokročilým nebo metastazujícím karcinomem prsu randomizováni 2 : 1 a dostávali taselisib plus fulvestrant nebo samotný fulvestrant.

Přežití bez progrese (progression-free survival, PFS) coby primární výstup bylo superiorní při užívání taselisibu s fulvestrantem oproti samotnému fulvestrantu (7,4 vs. 5,4 měsíců), stejně tak míra objektivní odpovědi (28,0 % vs. 11,9 %) a míra klinického benefitu (51,5 % vs. 37,3 %). Nicméně byly v této skupině častější nežádoucí příhody; u 60 % pacientů se objevoval průjem (all-grade) a u 11,5 % šlo pouze o grade 3. Dále byl pozorován vyšší výskyt hyperglykémie, vyrážky a stomatitidy. Poměrně časté bylo přerušení léčby kvůli toxicitě. Zatím zůstává otázkou, zda bude mít kombinace taselisib plus fulvestrant určitou roli v léčbě pokročilých onemocnění.

Kratší léčba trastuzumabem pro časnou HER2+ rakovinu prsu

Optimální délka adjuvantní HER2 terapie byla předmětem četných velkých randomizovaných studií. Nemáme sice žádná přesvědčivá data o léčbě delší než 1 rok, ale výsledky studií s kratší léčbou trastuzumabem byly srovnatelné s terapií po dobu 1 roku. Nicméně tyto studie s krátkou dobou léčby selhaly v průkazu noninferiority k roční terapii.

Randomizovaná studie fáze III (PERSEPHONE, abstrakt 506) zahrnovala 4 088 žen z UK s HER2+ časným karcinomem prsu, které dostávaly 6 nebo 12 měsíců trastuzumab. Pacientky také užívaly konkomitantní nebo sekvenční chemoterapii založenou na antracyklinech, taxanech, antracyklinech plus taxanech nebo cyklofosfamid/metotrexát/fluorouracil. Pacientky byly rozděleny podle typu chemoterapie a časování chemoterapie, délky užívání trastuzumabu a ER statusu (69 % bylo ER+).

Přežití bez nemoci (disease-free survival, DFS) po 4 letech (primární výstup) bylo podobné při 6 i 12 měsíčním užívání trastuzumabu (89,4 % a 89,8 %; p = 0,01 pro noninferioritu), stejně tak celkové přežití (overall survival, OS; 93,8 % a 94,8 %; p = 0,0006 pro noninferioritu). Ve skupině užívající trastuzumab 12 měsíců přerušilo léčbu kvůli kardiotoxicitě 8 % pacientů, oproti 4 % ze skupiny užívající trastuzumab 6 měsíců.

Adjuvantní denosumab pro časný karcinom prsu

Látky zpevňující kosti se rutinně používají u pacientů s karcinomem prsu metastazujícím do kostí, ale jejich role v adjuvantní terapii, coby snížení rizika rekurence, není příliš známá.

Mezinárodní, randomizovaná, kontrolovaná studie fáze III (D-CARE, abstrakt 501) zkoumala roli denosumabu u 4 500 pacientů (medián věku 51 let) s karcinomem prsu stadia II/III, kteří dostávali standardní lokální a neoadjuvantní/adjuvantní terapii. Většina pacientů (77 %) byli ER+, 20 % bylo HER2+, 96 % dostalo antracykliny, taxanovou chemoterapii nebo oboje a víc než 90 % dostalo adjuvantní endokrinní terapii. Pacienti dostávali denosumab (120 mg) nebo placebo nejdříve měsíčně po dobu 6 měsíců, dále každé 3 měsíce podobu 5 let.

Medián sledování byl 67 měsíců, přežití bez kostních metastáz (bone-metastasis–free survival, BMFS) bylo podobné u denosumabu i placeba. Denosumab u postmenopauzálních pacientek nezlepšil BMFS, DFS ani OS. Tato data naznačují, že navzdory intenzivnímu režimu neměl denosumab na BMFS žádný vliv.

Oproti tomu výsledky prospektivní, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie fáze III (ABCSG-18, abstrakt 500) naznačují, že postmenopauzální ženy s časným ER+ karcinomem prsu z adjuvantního denosumabu benefitují. V této studii bylo 3 425 pacientů (medián věku 64 let; 72 % s tumorem ≤ 2 cm) užívajících adjuvantní endokrinní terapii, inhibitor aromatázy (AI). Během této léčby dostali každých 6 měsíců denosumab (60 mg) nebo placebo. Jen 25 % pacientů dostalo chemoterapii.

Medián sledování byl 73 měsíců a DFS byla signifikantně zlepšena s denosumabem oproti placebu po 5 letech (89,2 % vs. 87,3 %) a po 8 letech (80,6 % vs. 77,5 %). Nežádoucí příhody byly podobné v obou skupinách a nebyly popsány žádné případy osteonekrózy čelisti.

Jeden z diskutujících, Dr. David Cameron, připomenul, že mezi studiemi byly značné rozdíly, zejména co se týká popisu rysů nemoci a použití chemoterapie. Jistě není pochyb, že jak bisfosfonáty, tak denosumab předcházejí frakturám kostí. Nicméně výhody těchto léčiv při snižování výskytu rekurence zůstávají otevřenou otázkou.

Zdroj: William J. Gradishar pro NEJM Journal Watch, dostupné na http://response.jwatch.org/t?r=3963&c=5502&l=38&ctl=37704:1BD6B3BB23E1CD74DF622A08732006FCD2B71D9A95FA21D3&?query=etoc_jwonchem&jwd=000020018440&jspc=MPD (nutné předplatné)

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Máme se bát chřipky?

29. 11. 2021

Máme se bát chřipky? Pod tímto názvem se 22. listopadu 2021 konal seminář organizovaný Medical Tribune v pražském ILF. Tématy byly onemocnění…