Až dvě třetiny mladých diabetiků nedosahují kompenzace
Podrobné výsledky studie TEENS poprvé zazněly letos v červnu na kongresu Americké diabetické asociace (ADA), data týkající se čistě evropské populace byla představena v září na kongresu Evropské společnosti pro studium diabetu (EASD).
Studie probíhala v 219 centrech dvaceti zemí světa a zahrnovala téměř 6 000 osob ve věku 8 až 25 let.
Mladí účastníci studie byli rozděleni do tří skupin podle věku: 8–12 let (n = 1 724), 13–18 let (n = 2 854) a 19–25 let (n = 1 382). Ukázalo se, že až dvě třetiny sledovaných mladých pacientů neměly dobře kompenzovaný diabetes. Cílových hodnot glykovaného hemoglobinu (< 7,5 % pro osoby do 18 let a < 7 % dle DCCT pro osoby ve věku 19–25 let) dosáhlo jen 32 % dětí ve věku 8–12 let, 29 % osob ve věku 13–18 let a 19 % osob ve věku 19–25 let. Studie poskytla cenné informace také o tom, jak byli pacienti léčeni a jaká byla úroveň jejich compliance. Nejčastěji lékaři volili režim bazál‑bolus (67 %) a léčbu pomocí inzulinové pumpy (24 %). Selfmonitoring glykémie probíhal v průměru 4,1 ± 2,4× denně, zatímco real‑time kontinuální měření glykémie používalo jen 3,9 % nemocných. Multivariátní analýza odhalila, že demografické faktory, jako je věk 8–12 let, kratší trvání diabetu a absence finanční zodpovědnosti za léčbu diabetu jsou statisticky významně spojeny s tím, zda bude dosaženo cílových hodnot. Faktory související s léčbou, které byly spojeny s dosahováním cílových hodnot (p ≤ 0,005), jsou léčba inzulinovou pumpou, měření glykémie více než 3× denně, počítání uhlohydrátů, cvičení déle než 30 minut týdně a absence ketoacidózy v uplynulých třech měsících. Uplatňovaly se také vlivy související s rodinou (p ≤ 0,019): zapojení rodičů do léčby diabetu 1. typu a nepřítomnost rodinných konfliktů, které by souvisely s diabetem dětského člena rodiny.
Studie TEENS hodnotila také kvalitu života (QoL), a to jak u kohorty účastníků léčených v centrech v USA, tak u celého souboru pacientů. Již předchozí práce například ukázaly, že horší kvalita života je ve vztahu s vyššími koncentracemi glykovaného hemoglobinu nebo se strachem z hypoglykémií. Kvalita života byla hodnocena pomocí dotazníku PedsQL 3.0 Diabetes Module. Hodnoty škály se pohybovaly od nuly do stovky, čím vyšší hodnoty pacient dosáhl, tím lepší byla jeho kvalita života. Skóre QoL bylo vyšší u pacientů, kteří dosáhli dobré kompenzace, a to bez ohledu na věk. Lepší kvalitu života měli také pacienti, kteří se více věnovali fyzickému cvičení, prováděli měření glykémie vícekrát než třikrát denně nebo byli léčeni inzulinovou pumpou (p ≤ 0,012). Nižší kvalita života byla spojena s ženským pohlavím, věkem nad 13 let, s poruchami příjmu potravy, s přítomností nežádoucích účinků v podobě diabetické ketoacidózy nebo finančními problémy v rodině, případně se ztrátou zaměstnání v rodině v důsledku diabetu (p ≤ 0,032). Na hodnocení kvality života amerických dětí se podílelo 25 pracovišť na území USA. Pouze 25 % malých diabetiků v této kohortě dosáhlo cílových hodnot glykovaného hemoglobinu. Výsledky ukázaly, že nejnižšího skóre, znamenajícího horší kvalitu života, bylo dosahováno na subškále diabetických symptomů (únava, přecitlivělost) a starostí (strach z hypoglykémií, stigmatizace). Naopak nejvyšší skóre se vyskytovalo u léčebných bariér, komunikačních problémů a adherence k léčbě. Výjimku tvořily děti ve věku od osmi do dvanácti let, které měly horší výsledky na subškále komunikačních problémů. Signifikantně lepší kvalita života byla zjištěna ve věkové skupině 13–18 let u jedinců, kteří dosahovali cílových hodnot glykovaného hemoglobinu, ve srovnání s těmi, kteří cílových hodnot nedosahovali. Věk byl u diabetických pacientů spojen s kvalitou života: mladší jedinci měli tendenci hodnotit kvalitu svého života lépe než starší pacienti. Data studie TEENS podle investigátorů jasně ukázala, že u většiny amerických dětí a dospívajících je kompenzace diabetu prvního typu nedostatečná. Toto zjištění není závažné jen ze zdravotních důvodů. Potvrdilo se totiž, že kvalita života byla celkově nižší právě u jedinců, kteří nedosahovali kompenzace diabetu.
Evropští diabetici dosahují lepší kompenzace
Do evropské větve studie TEENS se zapojilo více než 2 900 dětí ve věku osmi až osmnácti let a mladých dospělých ve věku 19 až 25 let z jedenácti zemí Evropy a z Ruska. Z východních zemí se zúčastnilo Maďarsko, Rumunsko a Slovinsko. Studie zjistila několik závažných skutečností. Za prvé, zhruba 30 % účastníků mělo nadváhu nebo obezitu a nejvíce obézních se objevilo v nejmladší věkové kategorii 8–12 let. Cílové hodnoty glykovaného hemoglobinu dosáhlo 35 % osob a celková průměrná hodnota tohoto ukazatele činila 65 mmol/mol. Až 6 % pacientů prodělalo v uplynulých třech měsících ketoacidózu a 3 % závažnou hypoglykémii spojenou s bezvědomím nebo epileptickým záchvatem. Jako klíčové pro dosažení kompenzace diabetu byly vyhodnoceny následující faktory, z nichž je naprostá většina ovlivnitelná: vyšší věk v době diagnózy diabetu, častý selfmonitoring glykémie, dostupnost glukagonu a tělesný pohyb. Dosažení cílové hodnoty glykovaného hemoglobinu bylo i u evropských nemocných významně spojeno s lepší kvalitou života ve všech věkových skupinách (p < 0,05). Protože poznatky ze studie TEENS mají za cíl přispět k optimalizaci léčby diabetu a zlepšení kvality života nemocných, definovali autoři studie na jejich základech prostor pro zlepšení kontroly glykémie: klíčové je podle nich pravidelné cvičení, aktivní kontrola příjmu potravy/diabetické diety, pozitivní podpora rodiny, častý selfmonitoring glykémie (více než třikrát denně), použití pokročilých inzulinových režimů a nalezení vhodného řešení, pokud je přítomen nedostatek financí.
Zdroj: Medical Tribune