Přeskočit na obsah

Čas, kdy chodíme spát, souvisí se zdravím srdce

spánek, žena
Foto: shutterstock.com

Chodit spát mezi 22. a 23. hodinou je podle studie, zveřejněné v časopisu Evropské kardiologické společnosti (ESC) European Heart Journal – Digital Health, ve srovnání s dřívějším nebo pozdějším usínáním spojeno s nižším rizikem rozvoje srdečních onemocnění.

„Tělo má 24hodinové vnitřní hodiny, nazývané cirkadiánní rytmus, které pomáhají regulovat fyzické a duševní fungování. Ačkoli z naší studie nemůžeme vyvodit příčinnou souvislost, výsledky naznačují, že časné nebo naopak pozdní usínání může s větší pravděpodobností narušit tělesné hodiny s nepříznivými důsledky pro kardiovaskulární zdraví,“ řekl autor studie dr. David Plans z University of Exeter ve Velké Británii.

Zatímco dosavadní četné analýzy zkoumaly souvislost mezi délkou spánku a kardiovaskulárním onemocněním, vztah mezi načasováním spánku a srdečním onemocněním není prozkoumán dostatečně. Tato studie proto u velkého vzorku dospělých zkoumala souvislost mezi objektivně měřeným nástupem spánku, spíše než self‑reported, v souvislosti s kardiovaskulárním zdravím.

Studie zahrnovala 88 026 jedinců zařazených do Biobanky ve Velké Británii v letech 2006 až 2010. Průměrný věk účastníků byl 61 let (rozmezí 43 až 79 let) a 58 procent tvořily ženy. Údaje o nástupu spánku a době probuzení byly shromažďovány během sedmi dnů pomocí akcelerometru nošeného na zápěstí. Účastníci vyplnili demografické, životní, zdravotní a fyzické testy a dotazníky. Poté byli sledováni pro novou diagnózu kardiovaskulárního onemocnění, které bylo definováno jako srdeční infarkt, srdeční selhání, chronická ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda a tranzitorní ischemická ataka.

Během průměrného sledování 5,7 roku se u 3 172 účastníků (3,6 %) rozvinulo kardiovaskulární onemocnění. Incidence byla nejvyšší u osob s dobou nástupu spánku o půlnoci nebo později a nejnižší u osob s nástupem spánku od 22.00 do 22.59. Vědci analyzovali souvislost mezi nástupem spánku a kardiovaskulárními příhodami po úpravě podle věku, pohlaví, délky spánku, nepravidelnosti spánku (definované jako různé doby usínání a probouzení), chronotypu, který pacienti sami uvedli (ranní ptáče nebo noční sova), kouření, indexu tělesné hmotnosti, diabetu, krevního tlaku, hodnot cholesterolu v krvi a socioekonomického stavu.

Ve srovnání s nástupem spánku mezi 22.00 do 22.59 bylo o 25 procent vyšší riziko kardiovaskulárních onemocnění u těch, kteří šli spát o půlnoci nebo později, o 12 procent vyšší riziko od 23.00 do 23.59 a o 24 procent se zvýšilo riziko při usínání před 22.00. Další analýza podle pohlaví ukázala, že souvislost se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem je silnější u žen, přičemž u mužů zůstal významný pouze nástup spánku před 22.00.

Podle dr. Planse studie ukazuje, že optimální čas jít spát je v určitém bodě 24hodinového cyklu těla a odchylky mohou být zdraví škodlivé. Nejrizikovější doba byla po půlnoci, potenciálně proto, že to může snížit pravděpodobnost vystavení se rannímu světlu, které přenastavuje tělesné hodiny. Důvody pro pozorovanou silnější souvislost mezi nástupem spánku a kardiovaskulárním onemocněním u žen jsou nejasné. „Je možné, že existuje rozdíl mezi pohlavími v tom, jak endokrinní systém reaguje na narušení cirkadiánního rytmu. Alternativně může být matoucím faktorem vyšší věk účastníků studie, protože kardiovaskulární riziko žen se zvyšuje po menopauze – což znamená, že nemusí existovat žádný rozdíl v síle vztahu mezi ženami a muži,“ uvedl.

Jak shrnul, zatímco zjištění neukazují kauzalitu, načasování spánku se ukázalo jako potenciální kardiální rizikový faktor – nezávisle na dalších rizikových faktorech a charakteristikách spánku. „Pokud se naše zjištění potvrdí v dalších studiích, načasování spánku a základní spánková hygiena by mohly být nízkonákladovým cílem veřejného zdraví pro snížení rizika srdečních onemocnění,“ uzavřel.

Sdílejte článek

Doporučené