Co mne zaujalo na letošní konferenci ASCO

Největším překvapením bylo bezpochyby počasí, kdy se jindy město označované jako „windy“ proměnilo v parní lázeň s teplotami stoupajícími ke 38 °C a téměř 100% vlhkostí. Možná právě to se odrazilo v dobré návštěvnosti konferenčních sálů, neboť v ulicích se vydržet nedalo. Díky tomu mohlo kolem 30 000 účastníků přijímat řadu nejnovějších informací, závěrů a doporučení, která alespoň v několika ohledech přinesla pozitivní výsledky s trochou optimismu do budoucnosti. Takto lze nahlížet na benefit s novými léčivy u metastatického melanoblastomu – ipilimumabem a vemurafenibem. Přínos spojený s léčbou byl prezentován ve všech sdělovacích prostředcích (TV i denním tisku) jako zásadní, i když ve skutečnosti představuje podle dosud dostupných výsledků jen rozdíl dvou měsíců za cenu často významné toxicity. Hlavní současné směry lze spatřovat v rozšíření molekulárně‑genetických metod, kdy v případě ovariálního karcinomu lze identifikovat velké množství histologických subtypů s odlišnou odpovědí na léčbu, kdy řada pacientek by neměla být primárně léčena kombinací paclitaxelu s karboplatinou, považovanou za současný standard. Další informace potvrdily klasické evropské zkušenosti, kdy kapecitabin je v terapii kolorektálního karcinomu spíše mírně superiorní proti kontinuálnímu fluorouracilu, kdy pooperační ozáření uzlinových oblastí (studie MA‑20) v případě jakékoli pozitivity uzlin je spojeno se zlepšením výsledků, prodloužením přežití a snížením počtů vzdálených metastáz; nebo že exemestan je účinný v profylaxi vzniku karcinomu prsu (přestože chybí porovnání s tamoxifenem). Zajímavé jsou i závěry studií s PARP inhibitory, které u triple‑negativního karcinomu prsu zatím zůstávají za očekáváním, ale jsou spojeny s významným benefitem u relapsu ovariálního karcinomu, v tomto případě stejně jako antiangiogenní léčba bevacizumabem, jejíž podávání primární natolik přesvědčivé není a jež dosahuje lepších výsledků u karcinomu plic. Nejistě lze přistoupit naopak k výsledkům kombinací cílených léčiv (např. trastuzumabu + lapatinibu), jež sice mohou mít lepší odpověď než jejich podávání samostatně, ale s ohledem na situaci, ve které se naše (ale nejen naše) zdravotnictví nachází, je bez toho, že by ve vysokém procentu vedly ke kompletním odpovědím s trvalým vyléčením, jejich úhrada zcela mimo realitu, a pokračování v těchto pokusech je tedy velice sporné. Pro všechna cílená léčiva pak platí nutnost hledání parametrů účinnosti v podobě prediktivních faktorů. V této oblasti jsme zatím stále spíše na samém počátku a nejlepším vodítkem, zda lék podávat, jsou t.č. jeho nežádoucí účinky typu hypertenze, hand‑foot syndromu nebo kožního rashe. Poslední postřeh pak souvisí s účastí lékařů na konferenci jako takové. V několika případech u různých diagnóz zazněly v následné diskusi, komentářích a sděleních tak závažné informace, které výrazně ovlivnily náhled na předložené výsledky a další indikace léčebných postupů. Tuto výhodu však nikdy nebude možno získat bez možné fyzické přítomnosti, protože strohé závěry dostupné v publikacích nebo na internetu tyto zásadní skutečnosti nemohou obsahovat. Poznatky získané jinou formou mohou tedy být značně nereprezentativní, nepřesné a neodpovídající. Navíc se jedná o vyčerpávající záležitost, protože program denně začínal v 7:30 hodin a následné satelity končily po 10. hodině večerní.

Zdroj: Medical Tribune