Co nového v eHealth – a na co se ještě čeká?

Tradiční odborné setkání manažerů, právníků a dalších zástupců zdravotnických zařízení, státní správy i samospráv se letos poprvé konalo v nové legislativní situaci po schválení dlouho připravovaného (a neméně dlouho očekávaného) zákona o elektronizaci zdravotnictví.

Ing. Zeman ocenil samotný fakt, že se zákon, byť v okleštěné podobě, vůbec podařilo přijmout. I když z něj některé původně navrhované body vypadly, včetně např. úpravy zdravotního záznamu, je šance, že se do něj budoucími novelizacemi postupně vrátí.

Nicméně už jen samotná existence zákona je úspěch. V první řadě proto, že konečně existuje právní opora pro centrální infrastrukturu elektronického zdravotnictví (informační a datové resortní rozhraní a referenční registry). Otevírají se nové možnosti využití Národního kontaktního místa pro elektronické zdravotnictví, především v rozšíření možnosti výměny zdravotnické dokumentace. Právní oporu v zákoně našla i standardizace eHealth – a především efektivnější podpora vedení zdravotnické dokumentace primárně v elektronické podobě.

Národní plán obnovy a telemedicína

Pro úvod k této části prezentace Ing. Zemana nejprve zalistujme Národním plánem obnovy přijatým pro využití tzv. Nástroje pro oživení a odolnost (Recovery and Resillience Facility, RRF), jehož cílem je realizace takových politik zemí EU, které pomohou zmírnit dopady pandemie COVID‑19 a podpoří obnovu ekonomiky.

Součástí komponenty „Digitální služby občanům a fi rmám“ je i reforma elektronizace zdravotnictví v ČR – zahájení koordinované digitální transformace sloužící k reformě zdravotních služeb a přístupu k nim prostřednictvím nově realizovaných digitálních služeb. Zásadní je standardizace výměny zdravotnických záznamů a její zavádění v praxi. To si vyžádá vybudování sdílených centrálních služeb, které budou poskytovat a propojovat data z centrálního datového fondu ČR a usnadní koncovým uživatelům efektivnější využívání služeb veřejného zdravotnictví.

V rámci komponenty „Digitální systémy veřejné správy“ je zase plánováno budování a rozvoj systémů podporujících elektronizaci zdravotnictví, vybudování a rozvoj infrastruktury elektronického zdravotnictví, která je nezbytným předpokladem pro zavádění centrálních digitálních služeb pro poskytovatele zdravotních služeb, zdravotníky i pacienty v souladu s Národní strategií elektronického zdravotnictví a strategií Zdraví 2030. Prvořadým cílem je řešení interoperability a standardizace výměny zdravotnických záznamů, dále rozvoj portálu elektronického zdravotnictví, sekundární využití zdravotních dat a poskytovaní informací z centrálních registrů. V neposlední řadě jde i o podporu inovačních projektů, zejména telemedicíny, která přináší do zdravotnictví nové, efektivnější postupy, jež se osvědčily zejména v době pandemie.

Zcela nezbytnou komplementární komponentou určenou pro poskytovatele zdravotních služeb je zajištění kybernetické bezpečnosti a ochrana osobních údajů. Jedním z vhodných řešení je spolupráce se soukromým sektorem, který má mnohdy dostatečně zajištěnou kyberbezpečnost a který může nabídnout veřejnému sektoru své know‑how, služby a práci s daty pro ochranu před hackerskými útoky na zdravotnická zařízení. V rámci rozvoje digitálních kompetencí je důležité i vzdělávání v kybernetické bezpečnosti. Informační gramotnost, zodpovědnost a odolnost obyvatel vůči kybernetickým hrozbám je důležitým atributem rozvoje digitální gramotnosti a rozvoje digitální společnosti.

Potud tedy citace z Národního plánu obnovy. Jak připomněl Ing. Zeman, při ministerstvu zdravotnictví byla ustavena pracovní skupina, jejímž cílem je především návrh takového legislativního a organizačního rámce, aby se telemedicína stala účelnou součástí poskytování běžné zdravotní péče, aby byla podrobena hodnocení nákladové efektivity podle health technology assessment (HTA) a aby bylo jasné, kdy a jak se v rámci klinických doporučených postupů může nějaká telemedicínská varianta ucházet o podporu.

Aktuálně tedy podle Ing. Zemana jde o stanovení obecně respektovaných pravidel pro indikace telemedicínských aplikací ve vazbě na diagnostické skupiny, výběr a certifi kaci přístrojů (zdravotnických prostředků) spolu s pravidly aplikace u klienta, zpracování a přenosu údajů, a také o ocenění ucelených nákladů aplikací v kalkulacích výkonů a návrh jejich začlenění do úhradových pravidel zdravotních pojišťoven. Cílem je prosazení kontinuity a dostupnosti telemedicínských řešení pro klienty v plné šíři sítě zdravotních služeb. Tato skutečnost nabývá na významu v souvislosti s omezeními vyvolanými dopady pandemie COVID‑19.

Vedle aplikací směřujících k podpoře léčby vzniklo i velké množství mobilních aplikací mHealth směřujících většinou k podpoře zdravého životního stylu. I pro ně mají být navržena pravidla doporučení pro indikaci a certifi kaci. V případě, že aplikace mHealth prokáže významný preventivní dopad, mělo by být dáno, jak zvažovat návrh na její zařazení do preventivních programů zdravotních pojišťoven.

Kybernetická bezpečnost, to je, oč tu běží

Ing. Zeman připomněl, že pro tuto oblast byla v rámci zdravotnictví přijata nová strategie, která se od té předchozí zásadně liší. Zabývá se totiž bezpečností u všech subjektů ve zdravotnictví, tedy u poskytovatelů i příjemců zdravotní péče. Hlavním zájmem jsou bezpečná data i služby, elektronizace pod kontrolou a standardy a procesy zaměřené na bezpečnost. K tomu byla vytvořena sada pěti strategických cílů: zavedení řízení bezpečnosti informací jako mandatorního procesu všech poskytovatelů zdravotních služeb, zajištění minimálního technického standardu kybernetické bezpečnosti, zvyšování povědomí o bezpečnosti, kybernetická bezpečnost elektronického zdravotnictví a kybernetická bezpečnost zdravotnických prostředků.