Co přineslo letošní setkání ACC

Největšímu zájmu se těšily dlouho očekávané výsledky studie PARTNER (Placement of AoRTic TraNscathetER Valve), která srovnávala dvanáctiměsíční přežití u skupiny pacientů randomizovaných buď pro otevřenou náhradu aortální chlopně, nebo její transkatetrální implantaci (TAVI).

Studie PARTNER byla multicentrická, otevřená, randomizovaná, zahrnula 699 vysoce rizikových, symptomatických pacientů s průměrným věkem 84,1 let, kteří měli těžkou aortální stenózu. Ti byli rozděleni do skupiny A, jež zahrnula pacienty schopné operační náhrady aortální chlopně, a skupiny B s pacienty, kteří nemohli operaci podstoupit a byli léčeni buď TAVI, nebo nejlepší jinou cestou s či bez balonkové valvuloplastiky.

Studie, jejímž primárním cílem byl jednoroční interval přežití, se pokusila dokázat, že TAVI není inferiorní vůči otevřené operaci. Primárního cíle studie skutečně dosáhla, ukázala non‑inferioritu TAVI oproti otevřenému přístupu, navíc dokázala, že je tento přístup spojen s nižší mortalitou a menším počtem nežádoucích účinků, signifikantně nižším počtem krvácivých příhod a nově vzniklých atriálních fibrilací 30 dní po operaci.

Dalšími studiemi prezentovanými setkání kardiologů při letošním výročním sjezdu ACC byly práce, o jejichž výsledcích odborníci diskutovali již na minulých setkáních, nyní se autoři podělili o závěry vyplývající z follow‑up fází těchto výzkumů.

Studie STICH srovnávala CABG (Coronary Artery Bypass Graft) a nejlepší farmakologickou terapii u pacientů s kongestivním srdečním selháním a těžkou dysfunkcí levé komory, LV < 35 procent. Byla randomizovaná, kontrolovaná, nezaslepená, paralelní s 1 212 pacienty, kteří byli náhodně rozděleni na větev s pouze farmakologickým přístupem a na větev s farmakologickým přístupem doplněným CABG. Primárním cílem byla celková mortalita, sekundárním kardiovaskulární mortalita, smrt ze všech příčin plus hospitalizace z kardiovaskulárních příčin. Follow‑up fáze studie trvala šest let, CABG vedlo ke snížení všech sledovaných parametrů.

Závěr studie říká, že CABG by mělo být zváženo u všech pacientů se srdečním selháním jako cesta ke snížení kardiovaskulární morbidity i mortality. Také jednoroční výsledky z follow‑up fáze studie EVEREST II (Endovascular Valve Edge‑to‑Edge Repair Study), v níž byl užit perkutánní MitraClip a byl srovnáván s otevřenou operací mitrální chlopně, byly velmi slibné, nicméně odborníci si zatím nejsou jisti, zda tyto výsledky budou potvrzeny po delším čase, než je jeden rok.

Poslední den kongresu byl věnován studiím, které pracovaly s farmakologickými přípravky. Jednou z nich byla studie MAGELLAN srovnávající rivoraxaban a enoxaparin v prevenci venózního tromboembolismu u akutních pacientů. Pokusila se odpovědět na dvě otázky: zda desetidenní antikoagulace rivoaroxabanem je či není inferiorní vůči enoxaparinu a zda je či není 35denní antikoagulace superiorní vůči enoxaparinu s následným placebem.

Studie zahrnula 8 101 pacientů, všichni byli starší 40 let a byli hospitalizováni pro akutní příhodu následovanou sníženou schopností mobilizace. Primárním cílem studie byl kompozitní výsledek složený z negativního ultrazvukového nálezu na hlubokém venózním řečišti dolní končetiny, pozitivního nálezu v proximální či distální části, symptomatické nefatální plicní embolizace a úmrtí v souvislosti s venózním tromboembolismem v den 10 pro non‑inferioritu a v den 35 pro superioritu. Studie potvrdila, že akutně nemocní pacienti mají riziko tromboembolismu i po odeznění akutní fáze a stadia imobilizace, neukázala však jasně, která skupina pacientů bude profitovat z tromboprofylaxe rivaroxabanem, a to přesto, že svých primárních cílů dosáhla.

Iva Jaklová, Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune