Co s nevědeckými postoji k očkování proti covidu?

Někteří lékaři v souvislosti s pandemií COVID‑19 veřejně prezentují své názory, které jsou v příkrém rozporu s aktuálním vědeckým poznáním. Někteří lékaři v rámci svého povolání rozmlouvají očkování proti covidu svým pacientům, kteří jsou v riziku vážného průběhu covidu. Epizodicky byly popsány případy hospitalizovaných pacientů s covidem, kteří tvrdí, že nejsou očkováni, protože jim to lékař nedoporučil. Od konce srpna například je Českou vakcinologickou společností ČLS JEP vysloveně doporučováno očkování proti covidu u těhotných, které mají zvýšené riziko těžkého průběhu. Přesto někteří gynekologové očkování těhotným rozmlouvali i po vydání tohoto jednoznačného doporučení.

V rámci veřejné debaty zaznívá otázka, jak to, že s takovými lékaři „někdo něco neudělá“, jak to, že mohou postupovat jinak, než jaká jsou odborná doporučení. Kde je hranice svobody názoru lékaře a zákonné povinnosti lékaře poskytovat péči podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů? Hrozí vůbec reálně lékaři, který poskytuje zdravotní služby v rozporu s pravidly vědy, nějaký přímý postih, nebo by muselo dojít na soud? Jaké instituce by měly dbát na to, aby lékaři postupovali podle aktuálních vědeckých poznatků? Jaké nástroje by k tomu měly využívat? Neměla by Česká lékařská komora v tomto směru dělat více?

• MUDr. Mgr. Jolana Kopsa Těšinová, Ph.D.,

přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK

Základní povinností každého lékaře, která vyplývá ze samotné podstaty jejich povolání, je poskytovat zdravotní péči na náležité odborné úrovni (tzv. lege artis). Zákonem o zdravotních službách je náležitá odborná úroveň definována jako poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Tato definice je tak právním základem pro vymezení samotného pojmu lege artis.

Obsah tohoto pojmu ale není (až na zcela ojedinělé výjimky) vymezen zákonem, nýbrž jeho vymezení přísluší zejména lékařské vědě, odborným autoritám, které tak činí zejména prostřednictvím doporučených postupů vydávaných odbornými společnostmi.

Odborně správný postup zahrnuje jak správnou diagnostiku, tak správnou indikaci i správné provedení příslušného zákroku. Zahrnuje ale také i poučení o předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů.

Lékař se může odchýlit od těchto postupů, pokud je to v zájmu pacienta a jeho závěr se opírá o poznatky vědy, nikoli o jeho osobní postoje např. k problematice očkování. Hranice svobody jeho názoru a zákonné povinnosti je tak dána vědeckými poznatky a aktuálním zdravotním stavem pacienta, resp. okolnostmi, které neumožňují doporučený postup v konkrétním případě volit.

Postup lékaře v rozporu s pravidly náležité odborné úrovně (neboli non lege artis) může vést k jeho odpovědnosti v rovině pracovněprávní a přímému postihu od jeho zaměstnavatele, ale i odpovědnosti v rovině disciplinární a případným sankcím uloženým ČLK.

Akcelerace nových metod, léčiv, technologií v medicíně klade na lékaře stále větší a větší nároky a je v zájmu nás všech, aby přístup k novým informacím byl pro ně co nejméně komplikovaný. Jsou to především odborné společnosti, ČLK, ale do určité míry i zaměstnavatelé, kteří by lékařům měli umožnit přístup k nejnovějším vědeckým poznatkům z jednotlivých oborů a pomáhat jim se v nich orientovat.

• MUDr. Roman Kraus, MBA,

předseda výboru pro zdravotnictví Senátu Parlamentu ČR

Odpověď je složitá. Ošetřující atestovaný lékař pracuje samostatně a je plně odpovědný za diagnostiku a léčbu svých pacientů, stejně jako za činnost konzultační a poradenskou. Musí dodržovat všechny zákony a podzákonné normy, které tyto činnosti upravují. V případě očkování nejde o léčbu, ale o prevenci. Navíc očkování není jedinou možností prevence onemocnění infekční nemocí, tedy i COVID‑19. Doporučení odborných společností nejsou zákonem ani podzákonnou normou. Pokud by nedodržení doporučených postupů vedlo k poškození pacienta a ten nebo jeho zákonný zástupce by lékaře žaloval, pak by o případném postihu rozhodl trestní nebo civilní soud. Proto je jakýkoli jiný postih nemožný. Žádná instituce udělat více nemůže.

• Mgr. Jakub Uher,

advokát zaměřený na zdravotnické právo

Sleduji různá vyjádření lékařů „odborníků“ do médií k očkování. Do toho se pouštět nechci – tam je to s otazníkem. To není při poskytování zdravotní péče.

Ale jiná věc je konkrétní doporučení svému pacientovi při poskytování zdravotní péče. To by již mělo odpovídat současnému stavu lékařské vědy. Pokud doporučení neodpovídá, tak lékař postupuje non lege artis.

Nepochybně jde o porušení vnitřních řádů ČLK, konkrétně etického kodexu, který v § 2 odst. 1 uvádí: „Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější.“

Řešit by to podle mne mohla ČLK v rámci disciplinárního řízení a uložit sankci. A to i v případě (na rozdíl od soudu – viz níže), kdy nesprávný postup nezapříčinil žádné újmy na zdraví. ČLK tedy umí (ale na základě stížnosti na konkrétního lékaře) postihnout i jen to, že postupoval odborně nesprávně (tedy pochybil, ale naštěstí to nemělo žádný následek).

Pokud by postup pacienta dle doporučení lékaře non lege artis způsobil nějaký zdravotní problém, poškození zdraví (tedy újmu), tak by šlo o nárok uplatnitelný soudně. Podle mne by šlo nejspíše o škodu způsobenou informací nebo radou dle § 2950 občanského zákoníku (Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí‑li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.).

V praxi se setkávám s celou řadou případů, kdy lékař specialista vydá pacientovi i písemně zprávu o kontraindikaci k očkování v situaci, kdy žádná kontraindikace není dána. Zrovna ty těhotné jsou častý případ, tam je to navíc ještě tak, že nejenže nejsou kontraindikovány, ale dle vakcinologů jsou dokonce rizikovou skupinou, která by měla být očkována přednostně.

Co se týká ČLK, ta by podle mne mohla maximálně tak vydat speciálně k očkování závazné stanovisko, protože dle zákona je oprávněna vydávat pro členy komor závazná stanoviska k odborným problémům poskytování zdravotních služeb a ve zdravotnickém výzkumu. Ovšem i bez vydání tohoto stanoviska je oprávněna řešit nesprávný postup – viz výše, takže případné závazné stanovisko by bylo podle mne spíše zdůrazněním toho, co je správný postup (lege artis).

• MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Představenstvo Komory vyzvalo všechny lékaře, aby respektovali odborná doporučení, která Česká lékařská komora zveřejňuje. Zejména žádáme všechny lékaře, aby podporovali očkování včetně podávání tzv. posilovacích dávek očkování a aby neškodili svým pacientům šířením nepodložených pochybností o účinnosti a bezpečnosti očkování. Zároveň samozřejmě vyzýváme všechny zdravotníky, aby se nechali naočkovat a přeočkovávat.

Lékařská komora podporuje a prosazuje medicínu založenou na důkazech. Kvůli tomu se dostáváme do opakovaných konfliktů s lékaři, kteří tato pravidla nerespektují. Někteří z nich jsou přitom mediálně aktivní a populární.

Vždy jsme však jako profesní stavovská organizace respektovali pravidlo, že lékaři by neměli být trestáni za své veřejně vyslovované názory, i když jsou tyto názory odborně nesprávné a odborně pochybné. Tuto zásadu se snažím držet i nyní. Respektujeme svobodu slova i právo na názor, pokud se nejedná o vyjádření, která lze kvalifikovat jako trestnou činnost. V těchto případech však musí konat policie a další orgány činné v trestním řízení.

Něco zcela jiného je posuzování případů, kdy dojde k poškození konkrétního pacienta. Všechny takové podněty samozřejmě disciplinární orgány komory prošetřují. Je však škoda, že Česká lékařská komora při této činnosti nenachází větší oporu na straně ministerstva zdravotnictví. Byl bych rád, kdyby tento přístup nový pan ministr profesor Válek změnil.