Přeskočit na obsah

Další pochybnosti o kontrastní nefropatii

Kontrastní CT vyšetření není asociováno se zhoršením renálních funkcí.

Před několika lety publikovali experti z Mayo Clinic přesvědčivou studii, která přinesla pochybnosti o existenci klinicky relevantní nefropatie způsobené aplikací intravenózního kontrastu pro CT vyšetření (CT; NEJM JW Gen Med May 1 2014 and Radiology 2014 Apr; 271:65).

Těžko uvěřit?

Mezi lékaři však stále přetrvává odpor k provádění kontrastního CT vyšetření u pacientů se zhoršenými renálními funkcemi. A to i přesto, že v roce 2017 další dvě studie závěry Mayo Clinic potvrdily.

Táž skupina odborníků z Mayo Clinic provedla další studii, ve které bylo 1500 pacientů s různým stupněm renální insuficience po kontrastním CT vyšetení (za použití izoosmolární kontrastní látky) porovnáváno na základě propenzitního skóre s pacienty, kteří rovněž trpí renální insuficiencí, ale jejich CT vyšetření proběhlo nativně.

Bez ohledu na závažnost renální insuficience byl výskyt akutního poškození ledvin, nutnost dialýzy i mortalita obdobné u exponovaných i neexponovaných pacientů (NEJM JW Gen Med Dec 15 and Radiology Nov; 285:414).

Konkurence? Závěry jsou stejné

Odborníci z Johns Hopkins University provedli podobnou studii. Zapojilo se do ní 17000 pacientů, kteří vyhledali ošetření na pohotovosti, a jejichž sérová hladina kreatininu byla až 353 µmol/l. Po provedení multivariantní analýzy a párování na základě propenzitnho skóre bylo patrné, že pacienti, kteří absolvovali kontrastní CT vyšetření (s izoosmolárním a nízkoosmolárním kontrastem) neměli vyšší pravděpodobnost rozvoje akutního poškození ledvin než ti, kterým kontrast aplikován nebyl (NEJM JW Gen Med Apr 1 and Ann Emerg Med May; 69:577).

Těchto studií se účastnil poměrně malý počet pacientů se čtvrtým a pátým stupněm chronických onemocnění ledvin, ale dokonce ani v této vulnerabilní kohortě nebyl zaznamenán žádný náznak zhoršení stavu ledvin po apliakci kontrastní látky pro CT vyšetření.

Metaanalýza založená na 28 studiích na toto téma také nedokázala demontrovat klinicky váznamnou kontrastní nefropatii v této situaci (NEJM JW Gen Med Oct 1 and Ann Emerg Med Aug 12;[e-pub]).

Všechny tyto studie byly retrospektivní, ale realizace prospektivní studie na toto téma je nepravděpodobná. Jejich výsledky jsou po korekci na zkreslující faktory konzistentní a mají dostatečnou výpovědní hodnotu.

Kreatinin? Výkyvy nejsou známkou toxicity

Krátkodobý vzestup hladin kreatininu, který po aplikaci intravenózního kontrastu někdy pozorujeme, pravděpodobně představuje fluktuaci glomerulární filtrace, která je běžná u nemocných během hospitalizace, není však toxickým efektem kontrastní látky.

Aktuální postoj American College of Radiology je takový, že kontrastní nefropatie je “reálná, třebaže vzácná jednotka” a že je běžnější po intraarteriálním než po intravenózním podání. Navíc tato organizace zdůrazňuje, že neexistuje všeobecně přijímaná prahová hodnota sérového kreatininu nebo glomerulární filtrace, která představuje absolutní kontraindikaci pro podání intravenózní kontrastní látky.

Racionální indikace je zásadní

Základním krokem je indikovat kontrastní vyšetření pouze tehdy, když nativní vyšetření nepřinese dostatečné informace o klinickém stavu nemocného. V případě pochybností o přínosu kontrastní látky by měl klinický lékař konzultovat vzniklou situaci se zkušeným radiologem.

V případech, kdy je nutné urgentní kontrastní CT vyšetření, by měli lékaři dokumentovat důvod k podání kontrastní látky a podat jí, a to i u pacientů s poškozenými ledvinami.

Zdroj: NEJM Journal Watch: Year in Review 2017

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Zdravější plíce – zdravější lidé

1. 12. 2022

U příležitosti Světového dne chronické plicní nemoci (CHOPN), který každoročně 16. listopadu připomíná dopad chronických plicních onemocnění na…