Děkani pražských LF o výuce i financování

Kaple sv. Kříže v Hlávkově budově Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VF N v Praze byla 27. února svědky netradičního setkání tří děkanů pražských lékařských fakult. Jednalo se o mimořádnou besedu z cyklu Křeslo pro Fausta, jehož počátky sahají až do roku 2000, odkdy pravidelné besedy s předními osobnostmi fakulty hostí Akademický klub ve Faustově domě.

Vzhledem k tomu, že tentokrát se nejednalo o besedu s osobností 1. LF UK v Praze, ale pozvání hostitele, jejího děkana prof. MUDr. Aleksi Šeda, DrSc., přijali doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., děkan 2. LF UK, a prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., který stojí v čele 3. LF UK v Praze, konalo se jejich setkání na „neutrální půdě“ kaple sv. Kříže. Představitelé pražských lékařských fakult diskutovali o svých postojích k jejich financování a společnému soužití těchto institucí v Praze. V centru pozornosti byla i problematika biomedicínského výzkumu, projekt BIOCEV a Albertov, odlišnosti jednotlivých fakult a především studenti.

„Myslím si, že mezi všemi LF v Praze panují velmi dobré vztahy – na úrovni osobní i profesionální. Každá reprezentuje trochu jiný model výuky, tudíž může být přitažlivá pro různé skupiny studentů. Přestože se v řadě výzkumných aktivit překrýváme, tak spektrum vlastních vědeckých projektů se na našich fakultách odlišuje. A představa spojení LF nějakým ‚kanibalistickým‘ způsobem by podle mě vytvořila velmi obtížně řiditelného ‚molocha‘. Tudíž nejen z logisticky‑manažerského hlediska je dobré, že jsme takoví, jací jsme,“ komentuje prof. Šedo existenci tří LF v Praze. Prof. Anděl připomíná, že historicky vznikly současné lékařské fakulty v Praze z jedné LF. „Postupně jsme se ale vyvíjeli a získali jistá specifika, která mohou být dobře využitelná pro univerzitu – možná ještě šířeji – a která mohou být velmi dobrým důvodem pro to, abychom fungovali i do budoucna odděleně. Nicméně zcela jistě uvnitř univerzity tvoříme segment LF, který nás v mnohém spojuje – při nejmenším v postgraduálním studiu, často i ve specializačním vzdělávání nebo vědeckých projektech. Myslím si, že právě ta ‚mnohost‘ na jedné straně a jednotný přístup na straně druhé mohou představovat něco, co je spíše obohacením než ochuzením,“ říká prof. Anděl. Děkan 2. LF UK k tomu dodává, že přes úzké vazby si LF v některých ohledech také konkurují. „Soupeříme ať v ‚boji‘ o nejlepší studenty nebo o to, kdo je lepší v konkrétním vědeckém oboru. Myslím si však, že takto kultivovaná konkurence je ku prospěchu každé ze tří fakult i ku prospěchu celku.“

Beseda se dále stočila k praktickým problémům nebo úspěchům, které představitelé LF v poslední době zažívají. Podle prof. Šeda je problémem množství neužitečných administrativních povinností. „Jde mnohdy o tak bizarní věci, že si v prvním okamžiku říkám, zda jsem špatně nepochopil. Nicméně musíme s administrativou vyjít, abychom naplnili literu zákona. Na druhou stranu mě těší, že i v současné ekonomicky obtížné době probíhá financování naší fakulty tak, že nemusíme nijak dramaticky mitigovat její život. Uvnitř jsme schopni se vždy velmi kultivovaně dohodnout,“ popisuje prof. Šedo. Profesor Anděl upozornil na další absurdnost systému, podle níž by se školitelé doktorského studia – vesměs osoby, jejichž vážnost často přesahuje nejen hranice univerzity, ale i Prahy a občas i tohoto státu –, měli podrobit školení v tom, jak vychovávat své postgraduální studenty. „A co mě v posledním roce potěšilo? Kromě jiného aktivita našich studentů – konkrétně půlmaratonský běh studentů s handicapovanými dětmi Prahou, k němuž se později přidaly i obě sesterské fakulty. Je to akce, která ukazuje, že být studentem medicíny v sobě zahrnuje i altruismus,“ dodává děkan 3. LF UK. Také doc. Hrušák si všímá nadměrné administrativy. Takovým příkladem je podle něj program rozvoje vědních oborů na UK – PRVOUK. „Jedná se o to, že peníze, které univerzita získá na základě publikační činnosti, se rozdělí na fakulty. Na ostatních univerzitách to tím končí – zatímco u nás jsme vypracovali obrovskou mašinerii, kdy musíme dokladovat, že si ty peníze skutečně zasloužíme,“ vysvětluje doc. Hrušák.

Připravuje LF studenty na reálnou praxi dostatečně?

V besedě padla také obligátní otázka, jak děkani LF vnímají dnešní úroveň studentů medicíny. „Když jsem já byl studentem, ti před námi byli také údajně daleko lepší. Takže se nic nemění, staří kritizují mladé – a přesto se kvalita medicíny pořád zvyšuje. Naše fakulta si dlouhodobě vybírá velmi malé procento uchazečů, které se navíc i snižuje, ale stále podle stejných kritérií, jaká byla třeba před deseti lety, kdy jsme jich přijímali více. Takže si ukrajujeme pořád stejně dobré studenty, ale je to více a více ta ‚smetánka‘,“ vysvětluje doc. Hrušák s tím, že je v této souvislosti potřeba vnímat, jaká je demografie: klesá počet Čechů ve věku 18 až 22 let, navíc o Ostravu stoupl počet LF, z čehož vyplývá, že lékařské fakulty musejí být připraveny přijímat méně českých studentů. Poněkud odlišná situace v přijímání studentů panuje na 1. LF UK. Zde se do prvního ročníku dostává stále více studentů, ale v počtu zdejších absolventů se to příliš neodráží. „V tomto ohledu si budeme muset vzít z 2. lékařské fakulty příklad, i když je jasné, že zatímco medicína byla v minulosti – poměrně i nedávné – vyhledávána mimořádně talentovanými studenty, dnes tito lidé vyhledávají obory jiné. Dominantně takové, kde se spíše přerozděluje, než vytváří. Domnívám se tedy, že pro fakultu je naprosto nezbytné, aby se skutečně zaměřila na kvalitní výběr studentů,“ říká prof. Šedo.

Přesto se zdá, že se úroveň studentů medicíny příliš nemění. Změny, které zažívá zdravotnictví, jsou o to výraznější. Čerství absolventi se budou muset vyrovnat s přesunem kompetencí do ambulantní péče, výrazným podílem privátních poskytovatelů apod.

Reflektuje lékařská fakulta dostatečně tyto změny? Podle prof. Anděla rozhodně ne. „Vyvinuli jsme se z nemocnic druhé poloviny 19. století, kde byl zavedený model klinika, profesor, jeho škola a chráněnci, obrana kliniky proti vnějšímu prostředí a výchova v nemocnici. To je věc související s určitým paradigmatem, jež přinesla své velice pozitivní body. Ale třeba obor diabetologie a endokrinologie je zcela určitě ambulantní. Stejně bychom mohli pokračovat v revmatologii, ale do jisté míry i v onkologii, hematologii a podobně. Nicméně stále vyučujeme naprostou většinu výuky u lůžka. Abychom ji přenesli do skutečně reálného prostředí, bude velmi složité. Mimo jiné také proto, že pacient přijde do ambulance jen na krátkou chvíli a není připraven na to, aby se zdržel 45 minut a ,vrhlo‘ se na něj 8 nebo 12 mediků. Jde tedy o velký logistický problém, a jak ho zvládnout, je velkou výzvou. Jak se k němu postaví LF ve světě, je velkou hádankou,“ říká děkan 3. LF UK.

Koncepce by měla předcházet rozdělování financí

V souvislosti s přílivem finančních prostředků z EU do mimopražských regionů a vznikem velkých vědeckých center v Brně, Olomouci, Liberci, Českých Budějovicích a dalších městech se diskuse nemohla nedotknout také otázky financování a organizace biomedicínského výzkumu. Situaci, kdy v Brně postdoci dostávají platy ve výši 50 000 korun a jsou přetahováni díky velkým start‑up grantům, aby zahajovali vědeckou kariéru, mohou UK či pražské ústavy AV ČR jen stěží konkurovat. Praha je v tomto ohledu chudá, protože je bohatá, přesto i v současném systému určité možnosti má, např. 1. LF UK se díky spolupráci s AV ČR a Přírodovědeckou fakultou UK podílí na přípravě velkého infrastrukturálního projektu centra BIOCEV, které vznikne těsně za hranicí Prahy. „Druhou významnou infrastrukturou je Kampus Albertov, který bychom rádi rozvíjeli spolu s Matematicko‑fyzikální fakultou a Přírodovědeckou fakultou UK, a pokud to půjde dobře, i s dalšími LF. Tento projekt je pro nás důležitý, protože má význam medicínský i vědecký. Tím, jak se změnilo financování vědy a jak se vyvíjí, není možné získat významné finanční prostředky, které jsou nezbytné pro pořízení velkých technologických celků, jinak než cestou infrastrukturálních projektů.

Do jisté míry jsme samozřejmě obětí toho, že nevíme, jak bude vypadat financování vědy napřesrok, natož za 10 let. Pálí nás tedy udržitelnost těchto velkých projektů,“ upozorňuje prof. Šedo. Specifická situace Prahy se neprojevuje jen v oblasti financování, ale i koncepční a organizační. „Pořádná diskuse o tom, jak má vypadat v Praze medicína, biomedicína, medicínský či přírodovědecký výzkum, vůbec neproběhla a celý tento segment je už teď rozdrobený tak, jak je neobvyklé v mnoha zemích. Přitom kapitál, který máme, totiž 1 200 000 lidí ve městě a ještě další stovky tisíc okolo, je možná větší než miliarda na budovu, která bude stát někde vedle Safiny na zlato. Myslím si, že projekt BIOCEV je trochu umělý a účelový. Kdyby někdo řekl, že na Albertově bude stát dům, na který si univerzita půjčí a dá do něj mozky ze všech tří LF a přírodovědy, pak si myslím, že by to bylo mnohem organičtější. Švédský Karolinska Institutet se sice rozprostírá ve čtyřech areálech, ale je to jedna instituce uvnitř města,“ uzavírá prof. Anděl.

Zdroj: Medical Tribune