Delší život ve zdraví nemusí být snem

Stárnutí není nemoc. Je třeba udělat vše proto, abychom stárli lépe, a prodloužili si tak život ve zdraví. Přestože délka života ve Skandinávii je obdobná té naší, život ve zdraví je tam mnohem delší. Zatímco v ČR žijeme průměrně 15–17 let v nemoci, ve skandinávských zemích jsou to jen tři roky. Podle doc. MUDr. Ivy Holmerové, Ph.D., která se vedle gerontologie věnuje sociálnímu lékařství, lékařské etice a již 30 let vede Gerontologické centrum v Praze 8, je to dáno zejména tím, že ve Skandinávii se nezabývají jen kampaněmi cílícími na zdravý životní styl, ale především jeho integrací přímo do praxe. Pro zdravé stáří je klíčová zdravá dieta, pravidelné rozumné cvičení, udržování sociálních vztahů, pravidelný spánek, ale i dostatečně pestrý mikrobiom. Na významu nabývá koncept OneHealth, který říká, že v jakém prostředí – vnitřním i vnějším – žijeme, tak jsme zdraví.

• Co vás jako odborníka v oblasti geriatrie a demencí přivedlo k tématu mikrobiomu?

Úplně náhodou to, že jsem přednášela na jedné konferenci, která se zabývala zdravým stárnutím. Tedy jak nezestárnout předčasně a špatně. Při hledání pramenů jsem objevila článek publikovaný v časopisu Cell, který upozorňuje na to, že existuje 12 klíčových faktorů, které mohou ovlivnit stárnutí a stáří s nemocí, a naopak jejich ovlivněním lze dosáhnout toho, že člověk stárne pomaleji, lépe, zdravěji. Mezi nimi figuruje i dysbióza, která mne zaujala, a i proto jsem přijala pozvání na seminář. Stárnutí není nemoc, je to proces řízený mnoha faktory.

• Můžete tyto faktory více přiblížit?

Patří mezi ně poruchy DNA, opotřebování telomer, mitochondriální dysfunkce, vyčerpání kmenových buněk, změněná mezibuněčná komunikace a další víceméně molekulární faktory. Dnes se mezi ně ale také řadí chronický zánět a dysbióza. Důležité je, že všechny tato faktory, které ovlivňují stáří, se také ovlivňují navzájem. O řadě těchto faktorů víme především z experimentů. Potvrzuje se, že tím základním, co ovlivňuje naše zdravé stárnutí, stále zůstává zdravě a racionálně se stravovat, dostatečně se hýbat, žít v příjemném prostředí, které působí na naše zdraví pozitivně, dostatečně spát a být sociálně aktivní.

• Několikrát byla zmíněna otázka stresu…

Stres je v podstatě součástí běžného normálního života. Určitou míru stresu, vzrušení a aktivit pro svůj život potřebujeme, ale jestliže nás stres začne paralyzovat a vyčerpávat, není to již dobré. Pro zdravé stárnutí platí trefit dobrou míru – a to platí i u stresu a samozřejmě i u pohybu. Neplatí, že čím víc pohybu, tím lépe, a není pravda, že vrcholové, extrémní a velmi namáhavé sporty by byly pro zdraví tím nejlepším. Ve všem musíme umět najít tu správnou, prospěšnou míru. A ta bude pravděpodobně individuální, protože každý máme jinou toleranci stresu. Někdo ho pro svůj dobrý život potřebuje víc, někdo méně.

• V průběhu semináře jste zmínila Dekádu zdravého stárnutí, můžete přiblížit, o co se konkrétně jedná?

Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi vyhlásila jednak strategii OneHealth zdůrazňující, že člověk je hodně závislý na prostředí, ve kterém žije, takže i péče o prostředí, v němž žijeme, je péčí o naše zdraví. Dalším klíčovým dokumentem WHO, jehož podklady začala vydávat již v letech 2015, 2017 atd., jsou akční plány pro stárnutí a stáří. Právě z nich vychází tzv. Dekáda zdravého stárnutí, která byla zahájena v roce 2020 a jedná se tedy o plán až do roku 2030. Její začátek byl ale zastíněn covidem, program se dostal do pozadí a ani nyní se o něm příliš nemluví. Existují určité indikátory zdravého stárnutí, které bude WHO monitorovat, a MZ ČR by se tím tedy určitě mělo zabývat.

• Co je základem tohoto programu?

Dekáda vychází z toho, že většinou není možné si zachovat naprosto plné zdraví, což znamená bez jakékoli diagnózy, až do pokročilého věku. Důležité ale je zachovat si co nejdéle funkční stav. Ten vychází z tzv. intrinsic capacity, což je individuální schopnost být zdráv. Tato vnitřní kapacita ke zdraví má řadu dalších různých aspektů, které lze rozdělit do tří oblastí – dva smyslové aspekty, dva psychické a dva somatické. Smyslové poukazují na důležitost smyslů a jejich kompenzaci. Pro samostatný život a dobré stárnutí jsou to hlavně dva smysly – sluch a zrak. Ukazuje se, že poruchy sluchu jsou například výrazný rizikový faktor demence, což je velmi aktuální. O významu zraku všichni víme, běžně nosíme brýle, ale abychom si včas pořizovali sluchadla, to ještě běžné není. V oblasti psychiky je zásadní včasná diagnostika a pokud možno prevence zejména kognitivní poruchy (tam, kde je to možné) a deprese. Do třetího, somatického okruhu patří lokomoce, tedy dobrá schopnost přesunout se z místa na místo, což vychází z motoriky daného člověka, ale také bezbariérovost a kompenzace, která třeba člověku s poruchou motoriky lokomoci umožní. Svoji roli zde hraje i okolí a to, jak tyto kompenzační pomůcky přijme. Kromě lokomoce je to i vitalita, což je komplex všech dalších metabolických faktorů, včetně výživy. Klást důraz na dobrou výživu ve stáří patří k základům. Zmíněné faktory spadaly do té vnitřní – intrinsing capacity. Sociální prostředí patří k faktorům vnějším. A funkční stav je vždy výsledkem naší vnitřní kapacity a prostředí, ve kterém žijeme. Prostředí je jak fyzické, tedy bezbariérové, ale také sociální, tedy společnost, která má být vstřícnější, inkluzivnější, která tyto lidi přijímá, respektuje jejich názory a podporuje je. Je to zároveň společnost, ve které se snáze orientují, fungují v ní potřebné služby. Je to společnost s celkovou vstřícností politiky.

• Nakolik je u nás snaha Dekádu zdravého stárnutí opravdu prosazovat?

Nevím. Pamatuji si, že v roce 1999 v době Mezinárodního roku pro všechny generace jsme práci v této oblasti jako Česká gerontologická a geriatrická společnost ČLS JEP (ČGGS) iniciovali a ministerstva téma přijala. Nicméně není to věc odborných společností, ale oficiální záležitost, která jde z WHO směrem na zdejší úřadovnu a samozřejmě na MZ ČR.

• Když se podíváte s odstupem na geriatrickou péči nebo péči o dlouhodobě nemocné, máte pocit, že došlo k nějakým pozitivním změnám?

Vždycky, když jsem v tom problému, zdá se mi, že se nic neděje. Dokola se chodí na úřady a argumentuje víceméně stejně. Současná diskuse o dlouhodobé péči, kdy se hovoří o 90 dnech atd., je věc, o které se hovořilo už v roce 1994. V roce 1992, když výbor ČGGS za vedení Jaroslava Přehnala napsal Zásady a cíle péče o geriatrické pacienty, již péči rozčlenil na péči akutní geriatrickou – maximálně do měsíce, následnou péči – maximálně do tří měsíců a péči dlouhodobou zdravotně sociální. Takže tento návrh mne nepřekvapuje, ale problém je potřeba řešit komplexně. Jedno říznutí jedním termínem problém nevyřeší. Proti 90 dnům asi nelze nic namítat, ale je potřeba říci, co je před tím a hlavně co bude potom. Z tohoto pohledu si říkám, že až tak moc se za ta léta nezměnilo. Na druhou stranu, když se ale podívám, jak dnes oproti minulosti fungují některé služby, kdy například spousta obcí zajistila služby pro starší občany, fungují úžasné programy podpory zdraví atd., tak si myslím, že mnoho lidí v téhle oblasti udělalo skvělý kus práce. Akorát že často je to zbytečné trmácení, kdy na jednoduché logické opatření vynakládáme spoustu úsilí a stresu, když to mohlo jít jednoduše.

• Co je podle vás hlavním krátkodobým cílem, kterého je potřeba v této oblasti dosáhnout?

Myslím si, že hlavní krátkodobý cíl je, aby se resorty konečně domluvily, protože ve zdravotnickém a sociálním sektoru je pořád stejná dvojkolejnost, která existuje celá desetiletí, a blokuje spoustu rozumných organizačních opatření.

• Nová legislativa by měla přinést nějaké změny…

To je velmi citlivý problém. Populace stárne, potřebných lidí je čím dál tím víc a do budoucna budou stále přibývat. Ví se, že oblast dlouhodobé péče je problém. Upozorňují na to už řadu let demografové a různé orgány, počínaje Evropskou komisí, takže musí být nějaká vůle toto téma řešit a samozřejmě ho také prodiskutovat s veřejností. Není možné říct „tady něco končí a pak vás propustíme“ nebo „od teď nastavíme důchody takto“. Vždy bychom měli vycházet z analýz, abychom věděli, že např. zvýšení důchodové hranice nepovede k tomu, že dále zůstanou pracovat ti, co stejně pracují, a ti, kteří pracovat nemohou budou stejně na dávkách.

• Vraťme se k tématu dnešního semináře. Do jaké míry podle vás zdravý mikrobiom, nebo dokonce fekální transplantace mikrobioty může ovlivnit zdravé stárnutí? Experimentální práce na myších, ale již i první u lidí ukázaly nejen to, že oslabená mikrobiomová diverzita znamená horší stáří, ale dokonce naopak, že jejím posílením např. o bakterie jako Bifidobacterium nebo Akkermansia lze věk prodloužit…

Asi ano, je to zajímavá a rozsáhlá oblast, ve které se toho nyní hodně děje. Dnes je již nesporné, že dysbióza je významným rizikovým faktorem stárnutí a zlepšení tohoto stavu může stárnutí zlepšit a napomoci zdravějšímu stárnutí. Ale i v této oblasti by se mělo spíše jednat o celková opatření vůči společnosti než jen vůči stárnutí.

Pro mne je to odborně zajímavé téma, které se dotýká i mé praxe. V poslední době se opakovaně obracíme na lékaře z Fakultní Thomayerovy nemocnice, kam posíláme naše pacienty s infekcí Clostridium difficile. Jedná se o případy, kdy zejména u pacientů přicházejících po intenzivní antibiotické léčbě v nemocnicích dochází k opakované clostridiové infekci, při níž dochází k situaci, kdy přirozené osídlení střevní mikrobioty se působením zejména širokospektrálních antibiotik zničí a dojde k nedostatku příznivých bakterií. Infekce se pak začne opakovat, je nutná další léčba, přičemž remise nemívá dlouhé trvání. Takže tzv. transplantace stolice je pro pacienta důležitou možností řešení, se kterou se obracíme právě na lékaře ve FTN, kde našim pacientům opravdu pomáhají.

• Na základě nových poznatků o významu střevní mikrobioty vědci intenzivně pracují na dalších možnostech prodlužování života. Jak se na tuto oblast díváte? Co poznatky o významu mikrobioty člověku v dnešním světě opravdu nabízejí?

To bychom asi neměli předbíhat, určitě bychom neměli mít přehnaná a iracionální očekávání a určitě je nutné pokračovat ve výzkumu této důležité oblasti, která je s ohledem právě na potenciální možnosti zatím stále málo probádaná.