Přeskočit na obsah

Prof. Janoušek: Dětskou kardiologii považuji za výjimečný obor

10-B05 CKS 1 profile_photo_01J. Janoušek foto archiv Janoušek
Foto archiv J. Janouška

Prof. MUDr. Jan Janoušek, Ph.D., je specialistou na diagnostiku a léčbu poruch srdečního rytmu u dětí. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s Dětským kardiocentrem 2. LF UK a FN v Motole, kam nastoupil čtyři roky po jeho založení. Byl svědkem zásadní změny prognózy celé široké skupiny dětských pacientů. Zatímco dříve 70 procent dětí s vrozenou srdeční vadou bez pomoci umíralo do 18 let života, dnes je dlouhodobé přežití dětí s touto diagnózou vyšší než 90 procent. Za svoji práci byl prof. Janoušek na letošním Výročním sjezdu České kardiologické společnosti (ČKS) oceněn zlatou medailí profesora Libenského.

  • Co pro vás toto ocenění ČKS zlatou medailí profesora Libenského znamená?

Je to obrovská pocta, kterou chápu nejen jako ocenění mé konkrétní práce, ale hlavně jako ocenění celého oboru dětské kardiologie. Je to vlastně po profesorech Milanu Šamánkovi a Václavu Chaloupeckém třetí medaile Libenského pro dětského kardiologa

Je to ale zároveň ocenění pro celý kolektiv lidí, s kterými jsem měl možnost za celá léta pracovat. Dětská kardiovaskulární medicína je velice interaktivní obor s řadou podoborů a specializací a teprve v těsné součinnosti jednotlivých hráčů je potřebná síla. Jednotlivec jakkoli odborně zdatný sám o sobě v této komplexní medicíně nezaručí dobrý výsledek. Měl jsem obrovské štěstí v možnosti spolupracovat se spoustou úžasných lidí, nejen na vlastním pracovišti, ale i v rámci celé české kardiologické obce a ČKS.

  • Přes 40 let se zabýváte dětskou kardiologií. Proč jste si zvolil právě tento obor?

Když člověk vystuduje medicínu, představy o tom, co chce dělat, mohou být trochu zkreslené nebo ne úplně jasné. K dětské kardiologii jsem se dostal tak trochu náhodou, protože jsem chodil do kroužku s dcerou pana profesora Šamánka. Na Dětském kardiocentru jsem začal pomáhat už jako student v rámci brigády a pak jsem tam i nastoupil. Geneze tedy byla společensko‑odborná. Teprve následně jsem si uvědomil, jak je tento obor úžasný v tom, že mění osud dětí, které by často jinak ještě v dětském věku zemřely – většinou se jedná o děti s vrozenou srdeční vadou. Osud dětských pacientů dnes mění kardiovaskulární medicína tak zásadně, že většině z nich nabízí normální životní očekávání a dobrou kvalitu života. Ve srovnání s řadou jiných medicínských oborů je to tedy velmi optimistická perspektiva.

  • Co je v současné době centrem vašeho hlavního zájmu?

Jsem hlavně arytmolog nebo dětský elektrofyziolog – jakkoli to budeme označovat –, tomu se věnuji již několik desetiletí. Jde o podobor jak dospělé, tak dětské kardiologie. Zajímavé na něm je, že když jsem v této specializaci koncem 80. let začínal pracovat, byly léčebné možnosti velmi limitované. Měli jsme jen české, velmi omezeně zahraniční kardiostimulátory, omezeně léky na léčbu poruch srdečního rytmu a neměli jsme prakticky žádné intervenční výkony pro léčbu arytmií. To se zásadně změnilo, obor se přeměnil v obor výsostně intervenční, který je dnes založen na třech pilířích: katetrizační ablaci, léčbě implantáty a v menší míře léčbě medikamentózní. Řadu arytmií dovedeme dnes jak u dětí, tak u dospělých léčit kauzálně, což je skvělé.

  • Co podle vás v současnosti nejvíce ovlivňuje vývoj dětské kardiologie?

Nejedná se jen o dětskou kardiologii, ale o celou dětskou kardiovaskulární medicínu, protože obor dětské kardiologie je velmi úzce propojen s dětskou kardiochirurgií. Jde o dvě neodmyslitelné části, kde jedna bez druhé nemůže fungovat. Řekl bych, že ve vývoji došlo k zásadní změně v uvažování o perspektivě pacientů. Zatímco v době, kdy jsem začínal, byla hlavním úhlem pozornosti časná úmrtnost po intervenčních výkonech, tehdy hlavně po operacích, dnes je to hlavně celkový management péče o pacienta s vrozenou srdeční vadou a jeho kvalita života. Mortalita je dnes tak nízká, že v podstatě přestává být cílem, protože již téměř není ovlivnitelná. Hlavním cílem se v tomto oboru stala kvalita života, tedy minimalizace počtu následných intervencí a maximalizace kvality života.

Pak jsou zde i změny parciální, v posledních letech bych zmínil především genetiku, která vstupuje do všech oblastí medicíny, a tedy i do dětské kardiologie. Dnes jsme u řady onemocnění již schopni zjistit jejich genetické pozadí a podle genetického nálezu začínáme i léčit nebo stanovovat léčebné strategie.

Třetí věcí, která obor ovlivnila, je obrovský rozvoj dětské intervenční kardiologie. Ta přebírá řadu výkonů, které dříve prováděli chirurgové, a zásadně snižuje morbiditu a hospitalizační dobu, což je obrovský kvalitativní skok.

  • Jakým směrem se dětská kardiovaskulární medicína ubírá?

K základním věcem, které se budou měnit, patří zvětšování prostoru pro intervenční katetrizační metody. Určitě dojde k dalším změnám v léčbě terminálního srdečního selhání, kde dnes již i v dětském věku máme k dispozici mechanické podpory. Dojde doufejme jak k mi­nia­turizaci podpor, tak i k možnosti jejich dlouhodobějšího použití, kdy horizont nebude již jen několik měsíců, ale možná několik let, čímž se také sníží rizika pacientů na čekací listině k transplantaci. Rostoucí vliv bude určitě mít i genetika. Dnes se hlavně zabýváme odhalováním genetického pozadí monogenně dědičných chorob, jako jsou některé poruchy srdečního rytmu, kardiomyopatie atd. Je ale velmi pravděpodobné, že genetické pozadí pacienta nám i v dětské kardiologii v budoucnu v rámci personifikované precizní medicíny bude ovlivňovat to, jak pacienta léčíme. Běžné genové polymorfismy přítomné v populaci, představující např. po kardiochirurgických výkonech pro pacienta vyšší nebo nižší riziko komplikací, budou nejspíše v budoucnosti ovlivňovat konkrétní léčebné postupy. Další metodou budou nepochybně genové terapie konkrétních onemocnění, které jsou dnes ve stadiu experimentu.

  • Jaké změny, ke kterým v oboru za dobu vašeho působení došlo, považujete za nejdůležitější?

Hlavní fokus se dnes posunul z pointervenční mortality na minimalizaci mortality dlouhodobé. Když jsem začínal na Dětském kardiocentru, byla pooperační mortalita kolem deseti procent, tedy zhruba při deseti operovaných pacientech týdně nám jeden pacient týdně zemřel. To je dnes něco naprosto nepředstavitelného. Nyní máme v objemu operací kolem 450–500 úmrtnost pod jedno procento. To je tedy zásadní změna. Významně se také změnily intervenční metody. Dříve byla jedinou intervencí balonková atrioseptostomie u transpozice velkých tepen jako život zachraňující výkon u novorozence s transpozicí velkých tepen. Dnes intervenční výkony představují rozsáhlé spektrum všech výkonů na srdci, od dilatace stenóz přes implantaci stentů, implantaci chlopní, uzávěr zkratů až po katetrizační ablace arytmií.

Velký posun nás také čeká určitě v managementu biomedicínských dat, v jejich zpracování, analýze, takovým způsobem, aby nám to pomáhalo v léčbě konkrétních pacientů. Zde máme velký prostor pro rozvoj a vytváření zásadních předpokladů, jako jsou strukturované informační systémy, které nám v budoucnosti budou poskytovat data k sofistikovanějšímu zpracování.

  • Do jaké míry ovlivnila dětskou kardiologii covidová situace?

Myslím, že naštěstí tento obor zásadně neovlivnila. Byla to samozřejmě velká zátěž pro personál, sestry, lékaře atd., protože covidová doba pochopitelně značně ovlivňovala provoz a vedla k rušení výkonů a neustálým improvizacím. Každodenní provoz byl sice zatížen, na druhé straně ale v našem prostředí většinou jde o akutní nebo subakutní výkony, takže jsme práci ani omezit nemohli, obdobně jako třeba v léčbě infarktu myokardu. V akutní kardiologii k nějakému zásadnímu poklesu pacientů nebo počtu výkonů tedy nedošlo, což si myslím je obrovská zásluha celého kolektivu. Byl a částečně ještě je to dennodenní boj a my jsme se z této situace jednak poučili a jednak jsme si na ni zvykli.

První květnový týden jste se účastnil světového Heart Rhythm meetingu v Kalifornii. Jak si stojí česká dětská kardiovaskulární medicína v porovnání se světovou?

Na to, jak jsme malá země, si tento obor stojí velmi dobře. I když zrovna nemám objektivní srovnání mezi obory, tak se česká kardiovaskulární medicína etablovala na vynikající úrovni, což vidím mj. v oboru arytmologie, kde naši lékaři hrají první ligu nejen na evropské, ale i světové úrovni. Bylo to zřejmé nejen na Heart Rhytm meetingu v USA, ale i v rámci různých výzkumných kooperací, kde se udělal obrovský kus práce. Jsem přesvědčen, že tomu, jak se česká kardiologie usadila v mezinárodním kontextu, je nutno opravdu vzdát hold.

Sdílejte článek

Doporučené

Zdravější plíce – zdravější lidé

1. 12. 2022

U příležitosti Světového dne chronické plicní nemoci (CHOPN), který každoročně 16. listopadu připomíná dopad chronických plicních onemocnění na…