Diabetes a nádorová onemocnění – spojitost tu je
Bezesporu zajímavým tématem, které prolínalo mnoha diskusemi, je spojitost mezi diabetem 2. typu a nádorovými onemocněními. Předpokládá se, že diabetes může ovlivňovat všechna stadia rozvoje nádorového onemocnění, od jeho samotného vzniku přes průběh až po úmrtí v jeho důsledku. Důkazy o tom, že tato spojitost existuje, přináší mnoho odborných prací, jejichž závěry by měly být dostatečným důkazem ospravedlňujícím úzkou spolupráci diabetologů a onkologů.
„U diabetes mellitus 2. typu a některých onkologických onemocnění lze vystopovat některá společná rizika modifikovaná životním stylem,“ řekla ve své přednášce dr. Hsin-Chieh Yeh z univerzity v Baltimoru, USA. Tyto civilizační faktory zahrnují obezitu, tělesnou inaktivitu a nezdravé stravování. Mnoho population-based studií zjistilo, že diabetes 2. typu může měnit riziko rozvoje různých typů nádorového onemocnění a může zvyšovat riziko úmrtí na karcinom.
„A jiné studie zase přinesly domněnku, že terapie diabetu může zvyšovat riziko rozvoje nádorového onemocnění, nicméně zatím není jasné, o která antidiabetika by se eventuálně jednalo,“ říká dr. Yeh. Pacienti, kteří v době rozvoje nádorového onemocnění již mají diabetes mellitus 2. typu, jsou zatíženi sníženým časem přežívání a zvýšenou mortalitou po operaci pro nádorové onemocnění. Možné vysvětlení tohoto faktu je progrese nádoru daná vysokými koncentracemi inzulinu a glukózy, méně agresivní terapií karcinomu pro komorbidity doprovázející DM 2. typu a suboptimální terapií diabetu danou přítomností nádoru
Mnoho prací, jež se věnují spojitosti mezi diabetem 2. typu a nádorovými onemocněními, tvoří multinárodní epidemiologické studie využívající nádorové registry nebo klinické populace. Spolupráce odborníků se již v této oblasti začíná slibně vyvíjet, dobrým příkladem je právě probíhající mezinárodní klinická studie s použitím metforminu u časných stadií prsního karcinomu (studie s metforminem viz také str. A7).
Dalším slibným příkladem práce diabetologů zacílené na snížení progrese nádorového onemocnění byla přednáška výzkumného týmu z univerzity v Bristolu, UK. V jejím rámci proběhla široká diskuse o zásadní roli inzulin-like growth faktorů (IGFs), na něž ukázaly experimentální studie jako na molekuly hrající významnou roli v biologii nádorů, především jako regulátorů buněčného metabolismu, proliferace a jejich přežívání.
Existují jasné důkazy, že jedinci se sérovými koncentracemi IGFs na vzdálenějším konci hodnot standardní populace mají zvýšené riziko rozvoje prsního, kolorektálního a karcinomu prostaty, říkají studie. Tato zjištění vedla k vývoji mnoha přípravků blokujících IGF-I receptory s tím, že u některých se již dá vysledovat pozitivní působení na velikost tumoru. Mnoho z těchto molekul ovlivňuje rovněž působení inzulinu blokádou jeho receptorů.
Bohužel, mechanismem účinku většiny antidiabetik je zvýšení dostupnosti inzulinu, takže tato potenciálně nová protinádorová léčba může být pro diabetiky nepoužitelná. Jak diabetes a jeho terapie ovlivňují potenciální vzplanutí nádorového onemocnění a odpověď na protinádorovou léčbu, to jsou důležité otázky, a odpovědi na ně mohou významným způsobem ovlivnit výběr vhodné terapie pro pacienty s diabetem samotným či v konkomitanci s nádorovým onemocněním.
Zdroj: Medical Tribune