Dimetyl-fumarát a fingolimod v léčbě roztroušené sklerózy: stejná účinnost, odlišná snášenlivost
Při užívání dimetyl-fumarátu je ovšem častěji pozorováno přerušení léčby ze strany pacienta. Toto zjištění přináší studie prezentovaná v periodiku Neurology Clinical Practice.
Úvod
Žádná randomizovaná kontrolovaná studie se dosud nezabývala porovnáním účinnosti léčby a zároveň mírou přerušení léčby ze strany pacienta z důvodu špatné snášenlivosti terapie. Dřívější separátní studie naznačují, že léčba pomocí dimetyl-fumarátu a fingolimodu má stejnou účinnost, ovšem nežádoucí účinky dimetyl-fumarátu častěji vedou pacienty s RS k přerušení léčby.
Studie z reálné praxe přináší aktuální poznatky
Na prověření těchto zjištění se zaměřila retrospektivní observační multicentrická studie z reálné klinické praxe, která proběhla ve dvou univerzitních zdravotnických zařízeních v USA. Do studie byli zapojeni pacienti s relaps-remitentní a progresivní formou RS a jejím cílem bylo vyhodnotit účinnost a míru přerušení léčby ve sledovaném dvouletém období.
Autoři studie měli k dispozici údaje o 737 pacientech užívajících dimetyl-fumarát a 535 pacientech léčených fingolimodem. Studie se účastnilo více žen (70 %) než mužů (30 %), průměrná délka trvání onemocnění byla 13 let. Průměrný věk pacientů léčených dimetyl-fumarátem byl 46,4 let, u fingolimodu 43,3 let. Hlavním cílem bylo stanovení počtu pacientů, kteří po dobu dvou let trvání studie přeruší léčbu. K sekundárním cílům patřil rozbor důvodů přerušení terapie, stanovení délky léčby před jejím přerušením, počtu případů relapsů či nově zjištěných lézí při magnetické rezonanci.
Účinnost obou terapií potvrzena
Odborníci nezjistili významné rozdíly v účinnosti léčby dimetyl-fumarátem a fingolimodem. Po dvou letech léčby nebyla pozorována aktivita onemocnění u 61,2 % pacientů léčených dimetyl-fumarátem a 63,4 % fingolimodem. U pacientů s relaps-remitentní formou RS a u pacientů mužského pohlaví byla zjištěna větší pravděpodobnost vzniku zánětlivých ložisek při léčbě dimetyl-fumarátem než při terapii fingolimodem. U pacientů, pro něž byla léčba dimetyl-fumarátem první terapií, existuje větší riziko rozvoje relapsu než u osob, kterým je v první linii podáván fingolimod. To naznačuje nižší účinnost léčby dimetyl-fumarátem coby terapie první volby v porovnání s fingolimodem. Autoři studie dále zjistili, že počet pacientů, které během sledovaného období postihl relaps, je nižší než kolik udávají klinické studie ve III. fázi. Potvrzuje se tak účinnost léčby v reálné klinické praxi.
Rozdíly ve snášenlivosti léčby
Výrazně vyšší počet pacientů, kteří přerušili léčbu, byl ze skupiny léčené dimetyl-fumarátem (44,2 %). Osoby léčené fingolimodem přerušily léčbu v 34,8 % případů [OR = 1,55; 95% CI = 1,21–1,99, p < 0,001]. K přerušení léčby docházelo dříve při užívání dimetyl-fumarátu. Nejčastěji udávaným důvodem pro přerušení léčby byla špatná snášenlivost léků – ve skupině s dimetyl-fumarátem se jednalo o 56,1 % případů, při terapii fingolimodem o 46,3 % případů. Konkrétním příčinám vévodily gastrointestinální problémy u dimetyl-fumarátu (59,7 % obtíží) a bolesti hlavy u fingolimodu (14 % potíží). Přerušení léčby z důvodu aktivity onemocnění bylo obdobné u obou způsobů léčby (10 % dimetyl-fumarát, 11,4 % fingolimod). Zjištěné rozdíly v míře přerušení léčby s ohledem na pohlaví pacientů byly v souladu s dřívějšími poznatky – tedy horší snášenlivost dimetyl-fumarátu u žen než u mužů. Tyto rozdíly, stejně jako větší pravděpodobnost přerušení léčby dimetyl-fumarátem u starších pacientů, považují autoři studie za klinicky relevantní a vyžadující podrobnější výzkum.
Závěr
Autoři studie konstatují, že data z reálné klinické praxe potvrzují dřívější poznatky studií týkajících se účinnosti obou způsobů léčby – dimetyl-fumarátem a fingolimodem. Zároveň ale upozorňují na zjištěné rozdíly ve snášenlivosti léčby, na nejčastější nežádoucí účinky a s nimi související míru přerušení terapie.
Zdroj:
Zdroj: MT
