Dronedaron a ranolazin společně proti fibrilaci síní

"Vzhledem k tomu, že bezpečnostní profil obou těchto přípravků je velmi příznivý, vypadá jejich užití v kombinační terapii fibrilace síní jako zajímavý příslib do budoucnosti," pochvaluje si dr. Charles Antzelevitch z Masonic Medical Research Laboratory v New Yorku, USA.

Lékaři účinek obou přípravků na stěnu cév v komorách, síních i plicích vzorku odebraného ze psího modelu zkoumali jak jednotlivě, tak i v kombinaci. Pomocí mikroelektrod měřili akční potenciály vyvolané 10 umol/l dronedaronu a 5 umol/l ranolazinu.

V práci publikované v Journal of the American College of Cardiology zjistili, že jak ranolazin, tak i dronedaron nedokázaly významně ovlivnit trvání fibrilace síní generované síňovými či komorovými vzorky, avšak obě látky podané společně významně prodloužily efektivní refrakterní periodu a způsobily síňovou postrepolarizační refrakteritu.

Ranolazin použitý samostatně byl o něco účinnější než dronedaron (indukovanou fibrilaci síní dokázal přerušit ve 29 % případů ve srovnání se 17 % u dronedaronu). V kombinaci obě látky působily synergicky, způsobily stejnou, avšak více vyjádřenou efektivní refrakterní periodu, zároveň dokázaly přerušit indukovanou fibrilaci více než třikrát častěji, tzn.v 90 % ve srovnání se situací, kdy obě látky byly podány samostatně. Navíc ukončily přetrvávající fibrilaci síní a předešly jejímu znovunastartování v 60 %, resp. ve 100 %, pokud byly podány společně.

Obě látky působí toutéž cestou na fibrilaci síní, blokují sodíkové kanály, avšak odlišným mechanismem. Dronedaron má vlastnosti obdobné jako amiodaron, chybí mu však jodidová skupina, jež je příčinou mnoha nežádoucích účinků amiodaronu.

Působí inhibičně na sodíkové, draslíkové a vápníkové kanály, včetně napětím řízených draslíkových kanálů aktivovaných acetylcholinem a vápníkových kanálů typu L. Je antagonistou jak alfa, tak i beta adrenoreceptorů. Má tak podobně jako amiodaron antiarytmické účinky I.až IV. třídy. Ve srovnání s amiodaronem má kratší poločas, snadněji dosáhne terapeutické koncentrace a ve tkáních dochází k jeho menší akumulaci.

Ranolazin je látka pracující na podobném principu jako trimetazidin, přesunuje produkci vysokoenergetických fosfátů od beta-oxidace mastných kyselin k oxidaci glukózy. Protože oxidace glukózy vyžaduje méně kyslíku než oxidace mastných kyselin, umožňuje ranolazin udržovat funkci kardiomyocytů při ischémii. Podobně jako trimetazidin neovlivňuje ranolazin hemodynamické parametry - krevní tlak, srdeční frekvenci, kontraktilitu myokardu ani nitrosrdeční vedení.

"Výsledky naší práce podporují koncept užití těchto dvou molekul v kombinační terapii fibrilace síní, díky níž bude pacient profitovat z ukončení a předejití znovunastartování fibrilace síní," uzavírají autoři studie.

Zdroj: Medical Tribune