Elektronický očkovací průkaz mezi psem a vlkem

Centrální registr očkování se zatím potýká s problémy, které je třeba řešit. Dosáhnout jeho optimalizace je reálné, pokud bude správce systému vstřícně komunikovat s uživateli. Jakmile bude systém správně pracovat, je čas jeho využívání skutečně vymáhat.

Od 1. ledna 2022 je podle zákona každý lékař, který v ČR podá očkovací látku, povinen odeslat do centrálního registru údaje o provedeném očkování. Vzniká tak centrální evidence podaných očkování, které pro jednoho konkrétního pacienta můžeme říkat elektronický očkovací průkaz. V době rychle postupující elektronizace má registr očkovacích látek svůj nezpochybnitelný význam. Přispívá k vyšší kvalitě zdravotní péče, protože je cestou, jak se ošetřující lékař (a také pacient a další) mohou dostat k informacím o provedených očkováních. Podmínkou využívání – které je pro lékaře v ČR ze zákona povinné! – je dobrá funkčnost systému. Na počátku roku se objevovaly četné problémy, které by správně měly být „vychytány“ ve zkušebním provozu, ten se ale kvůli rychlému zavedení nekonal. Je nutné, aby byly chyby odstraněny a systém pracoval hladce, nezdržoval své uživatele a nebyl pro ně komplikací. Nepříjemnou zátěží zavedeného systému je extenzivní rozsah informací, které správce registru – SÚKL – od zadavatelů požaduje. Nikdo zatím bohužel nevysvětlil, proč jsou některé informace vyžadovány a k čemu budou využívány. Kvůli tomu zatím lékaři odmítají data zadávat, později se dá očekávat, že to povede ke „švejkování“, tedy formálnímu vyplňování kolonek bez vazby na skutečně poskytnutou péči.

Dobrou funkcí registru očkování by mohla být vazba na vakcíny a jejich šarže, které byly regulačním úřadem (SÚKL) autorizovány k použití v ČR. Pokud systém nabídne očkujícímu lékaři, aby si u každé očkovací látky vybral, jakou šarží očkuje, vyloučí se možné chyby v zadávání šarže a exspirace. V tomto případě lékař zvolí šarži, bude ale potom naprosto zbytečné, aby dále zadával informace, jako je, proti čemu je vakcína určena, její exspirace, dávka a další. Zatím jsou mezi informacemi, které systém podává, a skutečnými čísly šarží a exspiracemi nesrovnalosti. Problematickou funkcí je sledování pořadí podané dávky a navrhování termínu dalšího očkování. V době náběhu centrálního registru je jasné, že systém „neví“ o předchozích provedených očkováních, a tedy opakovaně stále dokola navrhuje lékařům, aby podávanou dávku zadali jako první, i když je ve skutečnosti druhá nebo třetí. Na to měli správci systému pamatovat a problematickou funkci vylepšit tak, aby neobtěžovala a nemátla uživatele.

Máme dnes dva centrální registry očkování. První je ISIN, registr, který vznikl rychle v pandemii, shromažďuje informace o testech na covid‑19 a provedených očkováních. Funguje dobře, je spolehlivý a mimořádně užitečný. Provozuje jej ÚZIS, organizace přímo řízená ministerstvem zdravotnictví. Druhý je systém „ostatních očkování“, který od ledna 2022 shromažďuje informace o provedených očkováních kromě covidu‑19. Funguje s chybami již výše popsanými, provozuje jej SÚKL, také organizace přímo řízená ministerstvem zdravotnictví, ale jiná. Na otázku, proč dva registry a dva provozovatelé k jedné tematice, odpověď neznáme. Tato dichotomie je neudržitelná, registr očkování musí být brzy sjednocen – uživatelé musejí doufat, že to nepovede k funkčním problémům…

Co máme od registru očkování očekávat? Pro správné využívání je třeba systém, který bude pracovat bezchybně a bude svým uživatelům užitečný, a ne komplikací, bude jejich práci podporovat, a ne je zdržovat či mást. Toho dle mého názoru lze poměrně snadno dosáhnout, pokud bude správce systému vstřícně komunikovat s uživateli. Jakmile bude systém správně pracovat, je čas jeho využívání skutečně vymáhat.

Informace o podaných očkováních musejí být přístupné samotným pacientům, u dětí jejich rodičům, zákonným zástupcům. Pokud budou mít rodiče přístup k informacím o očkování svých dětí, je namístě zrušit všechna potvrzení o očkování dětí, která dnes dětští lékaři ve svých ordinacích každodenně vystavují. Pokud očkovaným „covidová tečka“ umožnila vstup do restaurace či do letadla, proč by podobná „tečka“ nemohla sloužit mateřským školkám a školám jako doklad o tom, že je dítě řádně očkováno? Bude nezbytné brzy rozhodnout o dalším osudu papírových očkovacích průkazů. Není udržitelné, aby očkující lékař zapisoval stejné informace o očkování (1) do zdravotnické dokumentace, (2) do centrálního registru i (3) do papírového průkazu.

Centrální registr očkování musí rychle nahradit stávající výkazy a hlášení o očkování, musí se stát zdrojem informací o prováděných očkováních, o proočkovanosti, a být podkladem pro odborná i zdravotně‑politická rozhodování. Podle informací o prováděných očkováních může například stát pružně rozhodovat o nákupu odpovídajícího množství vakcín nebo moderovat přístup k očkování včetně komunikace s veřejností. Určitě najdeme řadu dalších využití centrálně shromážděných zdravotních informací, jakými registr(y) očkování bezpochyby je. Klíčová je korektní komunikace správce systému s jeho uživateli, otevřenost systému jak pro lékaře, tak pro pacienty, stejně jako užitečnost systému, který bude informace nejen shromažďovat a snad i ukazovat, ale umožní jejich mnohostranné využívání.