Epidemie COVID‑19 zdaleka není jen negativní fenomén

„Bylo nutné se řídit heslem: Doufej v to nejlepší, ale připravuj se na to nejhorší,“ říká prof. MUDr. Vladimír Černý, Ph.D., předseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS JEP, který nyní vede na ministerstvu zdravotnictví tým koordinující intenzivní péči (IP) v souvislosti s epidemií COVID‑19.

• Co je nyní cílem týmu, který organizuje intenzivní péči o nemocné s COVID‑19?

Snažíme se, aby byl systém IP připraven na případnou další vlnu epidemie, a přitom umožnil rozvolňování daných omezení a návrat k normálnímu provozu. V dnešním globalizovaném světě nelze očekávat, že můžeme být ostrovem s nulovým výskytem nákazy za cenu uzavřených hranic a ochromeného běžného života.

• Pro nemocné s COVID‑19 byla po řadu týdnů vyčleněna velká část kapacity intenzivních lůžek. Mělo to nějaký vedlejší negativní efekt na ostatní pacienty?

K vedlejším efektům docházet mohlo, zda byly negativní směrem k ostatním pacientům ve smyslu omezení péče – nevím. Je ale zřejmé, že některé nemocnice omezovaly běžnou péči více, než nezbytně musely. Z ministerstva zdravotnictví přišel pokyn, že se má omezit, co je možné, avšak bez bližší specifikace. Autonomie nemocnic v tomto směru byla relativně široká.

• Při zpětném pohledu na uplynulé týdny – kde vidíte problematické body z hlediska organizace péče?

Udělali jsme si mezi našimi krajskými koordinátory IP průzkum, co oni považují za problém při zvládání epidemie. Jasně tam mezi nabízenými možnostmi zvítězila odpověď „Pomůcky a jejich dostupnost“. Na to se tedy před případnou druhou vlnou musíme zaměřit, a to jak z hlediska typu, tak množství.

• Kolem ochranných pomůcek panovala velká nervozita, a asi právem. Když už ale nemocní s COVID‑19 na lůžkách intenzivní péče reálně byli, stávalo se, že se personál nemohl adekvátně chránit?

Nevím o tom, že by někdo musel pečovat o nemocného s COVID‑19 v závažném stavu, aniž by měl patřičnou ochranu. Neznám ale situaci ve všech nemocnicích a nemohu vyloučit, že někde problémy byly.

• Epidemie COVID‑19 přinesla obrovskou zátěž pro celou společnost, zároveň se ale díky ní spousta věcí posunula správným směrem. Vidíte také nějaké její pozitivní dopady?

Myslím, že pandemii nelze vnímat jen výlučně negativně a že v řadě aspektů může mít i pozitivní efekt do řady oblastí fungování společnosti. Z pohledu našeho oboru může urychlit digitalizaci zdravotní péče, implementaci telemedicíny apod., pandemie rovněž ukázala kapacitu a schopnost vysoké organizovanosti a spolupráce mezi pracovišti IP v ČR. Kapacita intenzivní péče je v této situaci zásadní. Pokud bychom tu měli dvě stě tisíc nemocných s mírným průběhem, tak se nic moc neděje, systém ohrožují pacienti, kteří potřebují podporu životních funkcí.

• Na začátku jste se skutečně připravovali na situaci, kdy sanitky navážejí další a další pacienty a lůžka s ventilátory nestačí?

Ano, informace z některých zemí byly alarmující. Dnes víme, že k tomu u nás nedošlo a podle všeho ani nedojde, ale to jsme nemohli předpokládat. V začátku pandemie a při nárůstu počtu nakažených pacientů jsme vymýšleli řešení i pro tu nejhorší variantu. Usilovali jsme o to, aby systém byl schopen zachytit tu úvodní vlnu, jakkoli by byla velká. Bylo nutné se řídit heslem: Doufej v to nejlepší, ale připravuj se na to nejhorší. V úvodních týdnech jsme byli zahlceni negativními zprávami z Itálie a ze Španělska. Myslím si, že minimálně v Itálii došlo zprvu k podcenění situace, toho jsme se my již mohli vyvarovat.

• Co jsme se v této krizi dozvěděli o kapacitách intenzivní péče v České republice?

Potvrdilo se, že kapacity pro akutní péči, a tedy i intenzivní medicínu jsou dostatečné, v řadě aspektů dokonce nadbytečné, což ale víme dlouho. To, že se to nyní tzv. hodí, je jiná věc. Dlouhodobě je ale kapacita systému IP ve srovnání s mnoha zeměmi EU vyšší, důvodů je řada a bylo by to téma na samostatnou debatu. Jen např. počet ventilátorů v běžném provozu výrazně přesahuje počet pacientů, kteří jsou na umělé plicní ventilaci. V počtu lůžek IP na počet obyvatel patří ČR na přední místa v EU.

• Jak v této době fungovala mezinárodní výměna informací?

Velmi živě. Každý z nás má svou profesní síť a samozřejmě jsme ji využívali. Pochopitelně jsme se ptali kolegů v zahraničí, zda situace u nich skutečně odpovídá tomu, co čteme v novinách.

• A shodovalo se to?

Většinou ano. Třeba italští kolegové potvrzovali, že v některých oblastech kapacita systému vůbec nestačila na to, aby mohli nápor nemocných nějak zvládnout. Tam skutečně museli přejít na principy válečné medicíny.

• V čem byl klinický průběh závažné formy onemocnění COVID‑19 jiný než u pacientů s akutním respiračním selháním jiné etiologie?

U nemocných s COVID‑19 se ukazuje, že změny, které tento virus v plicích působí, jsou podle všeho závažnější než u jiných virových infekcí a doba nutná k zotavení je relativně dlouhá. Léčba je ale stejná, dominantně se odehrává na úrovni podpory orgánových funkcí, žádná specifická terapie není jednoznačně doporučena, jakkoli třeba remdesivir vypadá nadějně.

Zdroj: MT