Erektilní dysfunkce po nádorovém onemocnění v dětském věku – nejnovější poznatky o prevalenci

Studie zveřejněná v časopise JAMA Oncology se tímto tématem zabývala a přináší například údaje o prevalenci erektilní dysfunkce.

Popis studie

Do americké studie se zapojilo 956 mužů starších 18 let, kteří v dětství prodělali onkologické onemocnění. Průměrný věk účastníků studie dosahoval 31,3 let. Od diagnózy nádorového onemocnění uběhlo u všech subjektů více než 10 let.

Za muže trpící erektilní dysfunkcí byli v rámci studie považováni ti, kteří v dotazníku IIEF (International Index of Erectile Function) hodnotícím poruchy erekce dosáhli skóre nižšího než 25 bodů. Další hodnocení proběhlo pomocí dotazníků Brief Symptom Inventory pro hodnocení psychologických aspektů, Body Image Scale pro hodnocení spokojenosti s vlastním tělem a 36-Item Short Form Health Survey hodnotící kvalitu života související se zdravím.

Výsledky

Prevalence erektilní dysfunkce dosahuje podle zjištění studie 29 %. Jedná se o vyšší hodnotu, než jakou uvádějí dřívější odborné práce a výsledky tak naznačují, že poruchy erekce jsou u mužů, kteří v dětství prodělali nádorové onemocnění, běžnějším jevem, než se dosud předpokládalo. Za rizikové faktory erektilní dysfunkce autoři studie považují nízkou koncentraci testosteronu (< 8,6 nmol/l), malé množství svalové hmoty a narušené vnímání vlastního těla. Pravděpodobnost výskytu poruch erekce je u mužů s nízkou koncentrací testosteronu téměř dvakrát vyšší než u mužů s normálními hodnotami testosteronu (RR = 1,70; 95% CI = 1,20–2,41).

Uvedené faktory jsou ale v mnoha případech ovlivnitelné a existují zavedené farmakologické, psychologické a behaviorální intervence, které mohou poruchy erekce upravit. Například u mužů s nízkou koncentrací testosteronu se jedná o podávání testosteronu, osoby s malým množstvím svalové hmoty mohou profitovat z fyzické aktivity a v případě narušeného vnímání těla je vhodným opatřením psychologické poradenství.

Závěr

Lékaři by neměli téma poruch erekce u mužů po nádorovém onemocnění opomíjet ani podceňovat, neboť může významně ovlivňovat kvalitu života pacientů. Sexuální zdraví není obecně považováno za prioritu v rámci péče o osoby po prodělaném onkologickém onemocnění, ale jeho hodnocení a případné intervence by měly být plnohodnotnou součástí následné péče.

(pak)

Zdroj: https://www.medscape.com/viewarticle/903420

Zdroj: MT