Fórum: Jak dostat do ČR velký mezinárodní kongres? A má to smysl?

Setkání evropských či světových kapacit na medicínském kongresu v ČR je velkou poctou, závazkem i výsledkem mnohaletého působení českých odborníků na mezinárodním poli. Ve dvou covidových letech se osobní setkání omezila, jen v Praze klesl v roce 2021 počet akcí, nejen medicínských, oproti roku 2019 o téměř 80 procent. Kongresy se konaly ve virtuálním či hybridním formátu, který umožnil delegátům vybrat si, zda se akce zúčastní osobně v místě konání, či vzdáleně skrze online platformy. Zájem zvyšuje fakt, že pro řadu účastníků představuje kongres povinnou součást postgraduálního vzdělávání. Cenné jsou i nově navázané kontakty. Zeptali jsme se medicínských kapacit, které mají s pořádáním těchto akcí zkušenosti: Jak těžké je do České republiky dostat velký mezinárodní kongres? Co vše je třeba pro to udělat a má smysl se o to snažit?

• Prof. MUDr. Jan Starý, DrSc.,

Klinika dětské hematologie a onkologie a CLIP a neurologie, LF UK a FN Motol

Velký mezinárodní lékařský kongres se v České republice podařilo uspořádat opakovaně. Praha je lákavá kongresová destinace uprostřed Evropy, dobře letecky dosažitelná, s velkou lůžkovou hotelovou kapacitou a po otevření O2 Universum i s rozšířenou možností výběru vhodného kongresového centra. Volbu Prahy v soutěži uchazečů o uspořádání kongresu samozřejmě pozitivně ovlivňuje členství českého uchazeče ve výboru mezinárodní odborné společnosti a jeho odborná pověst spolu s dobře připravenou aplikací zvolenou kongresovou agenturou.

• Prof. MUDr. Jan Betka, DrSc., FCMA,

emeritní přednosta Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku, 1. LF UK a FN Motol

Obecně to možné je. Je to ale velká práce s neurčitým výsledkem. Vždy to je riziko.

• Doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D.,

vědecký sekretář Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP, přednosta Ústavu všeobecného lékařství 1. LF UK

Poděkování patří redakci za zvednutí tohoto zajímavého tématu.

Mluvíme‑li o kalibru evropského nebo světového kongresu, ať už v oblasti lékařských, nebo jiných věd, pak je jeho získání těžké a vyžaduje splnění řady podmínek.

Rozhodnutí ucházet se o takový kongres může udělat jen odborná společnost silná, ambiciózní, vnitřně uspořádaná a disponující potřebnými osobnostmi. Osobnosti musejí být již po nějakou dobu aktivní v mezinárodních strukturách a musejí mít potřebný mezinárodní respekt. Odborná společnost musí mít jasno, co chce kongresem mezinárodnímu společenství dát a co chce získat, a to jak v oblasti odborné náplně a klíčových témat, tak v oblasti odborně‑politické. Musí být trpělivá a být připravena kandidaturu v případě neúspěchu zopakovat.

Příprava vlastní nabídky je do velké míry technická záležitost a neobejde se bez podpory silného organizačního partnera. Čím atraktivnější je kongres, o který jde, tím těžší je konkurence silných kongresových měst, ať už v Evropě, nebo ve světě. Naštěstí je Praha atraktivním městem s předpokladem stát se nejúspěšnější kongresovou destinací v Evropě.

Úsilí věnované přípravě a realizaci kongresu se odborné společnosti vrátí – v PR odezvě, která obvykle kongres provází, v sebevědomí, které společnost získá, ve zkušenostech organizátorů a jejich osobnostním růstu, v podnětech pro mladou generaci a rozvoj oboru, v poznatcích, které účastníci kongresu i odbornost během kongresu získají. Nezanedbatelný je i ekonomický přínos.

Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP uspořádala v posledních 25 letech tři velké akce tohoto typu. Světová konference WONCA v roce 2013 s 3 650 účastníky je dodnes považována za jednu z nejlepších konferencí praktických lékařů v historii. Slova tehdejší generální ředitelky WHO Dr. Margaret Chanové, která pronesla v úvodu konference za přítomnosti ministra Leoše Hegera, jsou dodnes citována při výuce na lékařských školách a v učebnicích.

• Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FERA, FASN,

přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN

Dostat do Prahy velký mezinárodní kongres jistě není snadné. Aby se to podařilo, musí se na tom dlouhodobě pracovat. Reálnou šanci má jen takový „ambasador“, který již nějaký menší kongres v Praze organizoval a má ve společnosti, jejíž kongres by rád do Prahy přivedl, významné postavení, nebo alespoň významné kontakty.

Situace se také výrazně změnila s covidem, je otevřenou otázkou, zda bude i nadále reálná osobní účast desetitisíců účastníků z celého světa. Myslím, že většina kongresů bude muset být hybridní (což pochopitelně zvyšuje náklady a snižuje příjmy), důležitý bude také přístup sponzorů, pokud by přešli např. jen na podporu virtuální účasti, bylo by pro řadu potenciálních účastníků velmi obtížné se velkých kongresů zúčastnit.

Praha má mnoho výhod, dobré dopravní spojení, dobré ubytovací možnosti, dvě velká kongresová centra, opravdu profesionálně pracující agentury, které mají již z minula s velkými kongresy zkušenosti, podporu ze strany magistrátu, stále ještě (ve srovnání s metropolemi západní Evropy) relativně nízké ceny. Praha je navíc vzhledem ke svým památkám atraktivní turistickou destinací, i když jí nepochybně škodí představa, že by se centrum města mělo stát skanzenem, ve kterém nebude možné nic nového postavit.

• Prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc.,

děkan 2. LF UK, přednosta Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol

Není pochyb o tom, že Česká republika, zvláště Praha, je oblíbeným místem pro pořádání mezinárodních konferencí. Přispívá k tomu dobrá dostupnost, hotelová kapacita, kongresové zázemí a v neposlední řadě i turistická atraktivita. Dostat do Prahy akce středního rozsahu, v řádu několika set účastníků, proto není z mé zkušenosti příliš složité. Řada se jich také v Praze relativně pravidelně koná.

Obtížnější je to u skutečně velkých akcí, které jsou plánovány mnoho let dopředu. Často zde vzniká konkurence několika světových metropolí, záleží pak i na podmínkách, pobídkách a garancích daných městem, nebo dokonce státem. Jaká je v tomto směru současná situace ze strany pražského magistrátu, ale nevím. Druhou podmínkou pro skutečně velkou akci je dostatečná kongresová kapacita, což se zlepšilo dokončením O2 Universum. Pro největší urologickou akci, Evropský urologický kongres, kam přijíždí hodně přes 10 000 účastníků, to však ani tak nebylo dostačující. Jednali jsme o tom zhruba před třemi lety, jako limitující se ukázal hlavně prostor pro výstavu firem.

Druhou otázkou je, jak profitujeme ze získání takové akce. Budu teď hovořit specificky o urologii, zřejmě se to obor od oboru liší. Evropský urologický kongres je dnes organizován přímo evropskou společností, nezávisle na tom, v kterém městě a zemi se koná, vklad místních je relativně malý. Akce je tak přínosem pro poskytovatele ubytování a dalších služeb a zřejmě i pro město. Pro odbornou společnost znamená její umístění do dané metropole společenskou prestiž a snadnější dostupnost pro místní pasivní účastníky, z hlediska možnosti prosazení mladších kolegů a lokálních odborníků do odborného programu však dopad není velký.

• MUDr. Radek Chvátal,

Gynekologicko‑porodnické oddělení Nemocnice Znojmo, St. Josef KH Wien, MOÚ Brno

Není to těžké, je však nutné vědět, ať už jsme odkudkoli, že hlavním magnetem naší země je Praha. Myslím, že nemá smysl zkoušet jiné destinace. Kongresová turistika větších kongresů patří do hlavních měst nebo center velkých států. Naprosto kruciální je zvolit správnou PCO, v našem případě to byl Guarant, který zvládl situaci v krátkém časovém úseku příprav s vysokou profesionalitou. Nelze vše ponechat na organizátorovi, osobní kontakty jsou zásadní, kolem nich rezonuje asi třetina účastníků. To stojí čas a energii, kterou vám nikdo nezaplatí. Neodmyslitelnou součástí plánu je lokalita, kde se bude kongres konat. Měli jsme štěstí, v roce 2019 byl právě otevřen CUBEX, v současné době jedna z nejlepších evropských, ne‑li světových kongresových hal. Ve strategickém plánu nesmí chybět dostupnost lokality pro účastníky v místě konání, což bylo v tomto případě rovněž splněno, a snadná komunikace s místy „společenských aktivit“ v centru města. Tím myslím restaurace a jiná podobná zařízení, kterými centrum Prahy oplývá. I tam se odehrává výměna odborných informací v uvolněné atmosféře a v šarmantním prostředí. Tím přecházím k druhé části otázky. Ano, má to smysl. Všichni máme dost covidovou pandemií vynucených „webinářů“. Snad už všichni pochopili, že virtuální svět existuje pouze omezeně a musíme se vidět, cítit emoce. V tom má náš národní „genius loci“ co nabídnout.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Začnu od konce. Samozřejmě že ano! Mezinárodní kongresy konané v České republice jsou především nesmírně významnou součástí emancipace české medicíny na mezinárodní úrovni. I když naše medicína byla na velmi slušné úrovni opravdu i ve „složitých dobách“, trpěla především izolovaností a nedostatkem mezinárodních kontaktů. Organizace kongresu vede vždy (pokud se kongres vydaří) ke zvýšení prestiže organizující země, a to opravdu ve světovém měřítku. Na kongresu lze navázat nejen skvělé osobní kontakty, ale při výměně zkušeností i zahájení mnohostranné spolupráce na nejrůznější úrovni. „Domácí“ mezinárodní kongres je výbornou příležitostí pro mladé vědce, lékaře i výzkumníky k tomu, aby „poprvé“ prezentovali mezinárodně a současně se za přeci jen příznivějších podmínek seznámili se skutečnými hvězdami svých oborů. Je nezbytné, aby všichni ztratili ostych a někdy i pocit inferiority, protože s mnoha zahraničními experty prostě jednat musejí! Dovolím si na tomto místě přeci jen zmínit vlastní zkušenosti. Po kongresu EAS (Evropská aterosklerotická společnost) i po kongresu EFIM (Evropská federace interní medicíny) bylo hned několik mladých/nových kolegů zapojeno do mezinárodních struktur, a ještě více českých kolegů (opravdu mladých) bylo vyzváno k prezentaci na následných mezinárodních akcích. Ekonomický přínos (ten mě ale z hlediska dnešního komentáře tolik netrápí) je dalším nezpochybnitelným profitem. Ten jde samozřejmě z (menší) části odborné společnosti, která pak může nabídnout granty, podporu mladým a podobně, z větší části je to obecná podpora turismu a propagace České republiky.

Jak začít se získáním kongresu do ČR? V první řadě je potřeba se nějakým způsobem zviditelnit v mezinárodních strukturách, výborech evropských nebo mezinárodních společností. Buď aktivitou na probíhajících akcích těchto společností, nebo velmi zajímavými výsledky výzkumu a jejich prezentací na kongresech nebo publikací v renomovaném (a čteném – ne vždy koresponduje impact factor se zájmem čtenářů) časopise. Samozřejmě je velkou výhodou, když v dané oblasti již navázaný kontakt mezi českou odbornou společností a mezinárodním partnerem existuje a „senior“ může uvést zástupce nové generace se zájmem o organizaci kongresu.

Dalším krokem je spolupráce s domácím profesionálním organizátorem kongresů (PCO), který pomůže v propagaci ČR, a navíc dokáže pomoci s logistickým zajištěním akce. Velmi se přimlouvám za to, aby zástupci odborných společností nepodlehli vábení PCO a neomezili svou nabídku na propagaci naší krásné země. Sám jsem měl příležitost vidět při souboji o získání kongresu plejádu profesorů z nejrůznějších zemí, skutečných odborníků v oboru, kteří se pak stali na 15 minut jen jakýmisi reprezentanty turistických agentur. Ti pak v záplavě krásných obrázků nádherných pláží, historických památek i přírodních krás zcela opominou i jen náznak profesionálního obsahu kongresu. Tedy pozor, opravdu vyváženě. Je třeba zmínit kontakty na prestižní speakery, mezinárodní garanty zásadních bloků (zejména plenárních zasedání) i vlastní úspěchy.

I když už na počátku píši o tom, že jednoznačně stojí za to se o mezinárodní kongres ucházet, je potřeba mít realistickou představu o financování a také o „lidských zdrojích“. Práce s kongresem je nesmírně časově (i ekonomicky) náročná. Pokud zrovna dokončujeme Ph.D., nově nastupujeme do volené akademické či jiné funkce nebo v pozici primáře bojujeme o přežití svého oddělení, nemáme asi čas objíždět sousední země a lobbovat za podporu ani shánět prostředky od sponzorů. Zásadní je rovněž zkušenost s organizací kongresů, alespoň domácích. Entuziasmus je nezbytný, pouhá dobrá vůle a snaha pomoci sama o sobě nestačí. Jsou maličkosti, na kterých záleží. Třeba kompetice s dalšími kongresy nebo souslednost a regionální rozložení kongresů v posledních letech. Nemluvím o vyšší moci, jako bylo omezení letového provozu v důsledku výbuchu islandské sopky, nebo dokonce pandemie covidu‑19.

V každém případě ale stojí za to zabojovat o mezinárodní kongres pro Českou republiku, i když je to opravdu velmi těžké. To, co lze získat, významně převyšuje nároky a rizika.

A chlubítko na konec. V roce 2024 bude Světový internistický kongres v Praze. A protože vždy jsou domácí účastníci jádrem publika, těším se 30. 10.–2. 11. na všechny čtenáře Medical Tribune.

• Prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc., FASN, FERA,

přednosta Interní kliniky 3. LF UK a FNKV

Organizace kongresů pro lékaře a další zdravotnický personál rozhodně nezůstala ušetřena důsledků prvních vln pandemie covidu‑19. Ba právě naopak – právě zdravotníci zůstali uvázáni na svých pracovištích a museli čelit přílivu pacientů v situaci, kdy nebyly k dispozici ani vakcíny, ani adekvátní léková terapie.

European Renal Association (ERA, Evropská nefrologická společnost), jejímž vědeckým sekretářem jsem již od roku 2017, sice nemusela svůj výroční kongres plánovaný na květen na milánském výstavišti MiCo zrušit, podařilo se ji včas „přepnout“ do plně virtuálního formátu, avšak důsledky pandemie pociťujeme dodnes. Jedním z nich je posun již schválených kongresových destinací. Do Milána se tedy vydají evropští nefrologové v roce příštím, do Berlína plánovaného na rok 2021 až v roce 2028 a Praha se stane hlavním městem evropských nefrologů namísto roku 2024 až o rok později.

Jednou z hlavních výzev, před níž odborné společnosti stojí, je vhodná kombinace virtuálních a živých prvků v rámci výročních meetingů i dalších vědeckých a vzdělávacích akcí. „Hybrid“, jak mu nyní říkáme, nás nutí více než v minulosti přemýšlet o vhodných nástrojích propagace, prezentace a komunikace se sponzory tak, abychom zajistili udržitelný model schopný přežít další dekádu. Dnes již totiž nestačí vybrat vhodné výstaviště, pozvat řečníky, polepit sály názvy jednotlivých sekcí a čekat, až se do nich z výstavních prostor naženou zájemci dychtiví dozvědět se poslední novinky v oboru. Snad každý z nás zažil v hybridu výpadek přenosu, nefunkční mikrofony či řečníky, kteří se nedokázali připojit, protože si najednou nemohli vzpomenout na své heslo.

Kromě podobných technických potíží, zpočátku shovívavě přijímaných, a větších finančních nároků na pořádání akcí musíme ale čelit něčemu mnohem vážnějšímu. Tím se stalo zajištění atraktivity odborných kongresů v rychle se měnícím světě, kde jsou nové poznatky dostupné digitálně, a to v řádu dnů. Cestovat za nimi tisíce kilometrů si řada lékařů nemůže dovolit z důvodů časových, pro řadu dalších se v současné nejisté ekonomické situaci stávají nedostupné finančně, nemluvě o politických turbulencích doslova za našimi humny.

Jednoznačnou odpověď, jak mají vypadat budoucí kongresy, aby zůstaly pro delegáty příjemným místem pro setkávání a rozvíjení znalostí a dovedností a pro sponzory atraktivním prostředím propagace, nemá nikdo z nás. Jistotou zůstává jen, že technologickým změnám se nevyhneme.

Na shledanou na dalších akcích, ať už živě, či virtuálně!