Haluzík: První virtuální národní institut je jedinečný projekt

Přednosta Centra diabetologie, vedoucí Laboratoře translační a experimentální diabetologie a obezitologie IKEM prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc., se stal hlavním koordinátorem nového virtuálního Národního institutu pro výzkum metabolických a kardiovaskulárních onemocnění.

• V čem podle vás spočívá hlavní význam vzniku Národního institutu pro výzkum metabolických a kardiovaskulárních onemocnění?

Dovolím si říct, že se jedná o opravdu jedinečný projekt, a to proto, že poprvé propojuje v takto velkém rozsahu všechny významné instituce, které se zabývají do jisté míry podobnými tématy, tedy výzkumem obezity, diabetu a onemocnění srdce a cév. Zároveň kombinuje jak experimentální výzkum, který zastupují hlavně dvě pracoviště Akademie věd, tedy Fyziologický ústav a Ústav organické chemie a biochemie, tak klinickou část zastoupenou dvěma špičkovými lékařskými fakultami – brněnskou Masarykovu univerzitou a pražskou Univerzitou Karlovou, a v neposlední řadě IKEM. To jsou instituce, které skutečně právě v oblasti výzkumu obezitologie, diabetologie a kardiovaskulárních onemocnění představují to nejlepší, co v ČR existuje.

Takto silné konsorcium by mělo být schopno jednak nacházet nové mechanismy vzniku metabolických a kardiovaskulárních onemocnění, objevovat léky pro jejich léčbu, ale i uvádět tyto nové terapeutické postupy přímo do klinické praxe. Nový národní institut nám dává jednak možnost lepší integrace, finanční prostředky nám umožní provádět větší studie, které bychom nebyli schopni za normálních okolností zafinancovat z běžných grantových projektů. Také dojde k většímu propojení jednotlivých týmů v rámci institucí, což může přinést obrovská pozitiva. Tento projekt také znamená daleko větší možnost zahraniční spolupráce, protože s většími počty pacientů a s lepšími studiemi pro nás bude určitě snadnější se zapojit do velkých mezinárodních sítí a více spolupracovat v mezinárodním kontextu. Je to vůbec poprvé, co se něco takového v České republice uskutečnilo, a myslím, že je to velká šance, kterou bychom se měli snažit maximálně využít.

• Jak bude vypadat do budoucna financování institutu?

V tuto chvíli dostal projekt finance na tři a půl roku, které již v jeho návrhu byly rozděleny mezi jednotlivé instituce. Byly již naplánovány projekty, které budou probíhat, a velká část financí, lze říci, že téměř stoprocentní financování, může jít z tohoto projektu. Samozřejmě kromě toho je jistě možné něco financovat i z jiných projektů nebo finance nakombinovat. Ale nyní na tři a půl roku je financování zajištěno díky projektu EXCELES z Národního plánu obnovy a tyto finance jsou nemalé, což věřím, že může hodně pomoci.

• Čeho byste do té doby chtěli dosáhnout, jak po stránce klinické praxe, tak vědecké?

Po vědecké stránce věříme, že se nám podaří posunout třeba některé léky, které jsou v tuto chvíli testovány v Ústavu organické chemie a biochemie, ve Fyziologickém ústavu nebo i v IKEM v experimentu, a dostat je blíže ke klinické praxi, což je samozřejmě těžký a dlouhodobý proces. Také budeme chtít lépe poznat příčiny všech zkoumaných nemocí a najít eventuálně nové mechanismy a způsoby, jak je léčit. V neposlední řadě věříme, že z klinických studií by mohly vzniknout i nové klinické postupy, nová doporučení, jak tyto pacienty léčit a jak nemocem předcházet. Věříme, že by se nám na všech úrovních mohlo podařit posunout znalosti dále a využít je hlavně prakticky, což je také účelem celého projektu.

• Diskutovaným tématem zůstává problém nedostatečné adherence pacientů k léčbě. Zaměříte se na tento problém?

Samozřejmě. Zde již dokonce máme projekty, s nimiž jsme začali ještě před tímto projektem. Jednak jde o adherenci k režimovým opatřením, kterou mohou významně zvýšit nové technologie typu chytrých hodinek atd. Zde již máme naplánovány konkrétní studie, které v rámci tohoto projektu uskutečníme. Další velmi důležitou součástí, pokud jde o adherenci, je také zkoumání toho, zda pacienti skutečně léky užívají. A právě zde již máme ve spolupráci s Fyziologickým ústavem a dalšími partnery dokonce metody, které nám u našich pacientů umožní objektivně zjistit, zda léky berou, či nikoli. To je dnes velký problém, zejména u některých skupin léků, a objektivních dat je dosud poměrně málo.