Jaká má být minimální kvalita nově narozeného člověka?

"Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě, " píše na serveru Aktuálně.cz Alexandr Tomský, politolog a nakladatel.

"Lékaři sice dobře vědí, v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá...A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje," píše Tomský v blogu Postižená společnost.

"Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? Jako by nestačil automobilismus. Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne," dodává autor blogu. Sám Tomský má přitom postižené dítě.

Postižené dítě má právo na život

Komentář Alexandra Tomského vyvolal mezi čtenáři vlnu bouřlivé diskuse. Na témže serveru píše svůj názor Jana Makovcová, zakladatelska webových stránek www.postizenedeti.cz. Zároveň je matkou dvou postižených chlapců.

"Můj manžel každý večer, když přichází z práce domů, koupe děti a ukládá je ke spánku. Myslím, že tím je svým synům daleko víc otcem než ten, který mezi společností šíří náladu, která má přispět k eliminaci postižených dětí. Navíc, a to je hodně důležité, mezi předčasně narozenými dětmi je daleko méně postižených dětí než pan Tomský straší," píše Makovcová a dodává:

"V nejnovějším čísle časopisu Česká gynekologie vyšla studie České neonatologické společnosti (viz zde ). Skupina odborníků sledovala pozdní zdravotní komplikace u předčasně narozených dětí v ČR.
Hodnotil se zdravotní stav těchto dětí ve věku 2 let.
U dětí s porodní hmotností 1000 - 1500 g, které se narodily v letech 2006 a 2007, byl výskyt dětské mozkové obrny 3 %, vývojová retardace 4 %, zrakové postižení 0,5 %, sluchové postižení 1%.
U dětí s porodní hmotností 450 - 1000 g byla čísla následující: dětská mozková obrna 12 %, vývojová retardace 13%, zrakové postižení 6%, sluchové postižení 3%.
Do třetího roku věku nedožilo 5% dětí narozených s hmotností nad 1000 g a 24 % dětí narozených s hmotností pod 1000 g.
(Zoban P, Budošová H, Dortová E, et. al. Změny incidence postižení vývoje u dětí s velmi nízkou a extrémně nízkou porodní hmotností ve 24 měsících korigovaného věku,narozených v letech 1997-2007. Česk Gynek 2010,75 (5): 455-461)

Není k ničemu přemýšlet o tom, že by bylo lépe, aby se postižené dítě do rodiny vůbec nenarodilo. Když už se to stalo, je mnohem lepší pracovat na tom, aby se kvalita života těchto dětí zlepšila."

Mají lékaři cíleneně zhoršit péči?

Neméně ostře reagovali na komentář Alexandra Tomského i ostatní diskutující. Čtenáři se ptají, co tímto komentářem autor zamýšlel.

"Měli bychom se snažit ve statistikách zachráněných dětí cíleně zhoršit, aby se lakaři mohli přestat stydět? Kdo bude zastupovat lékaře, kteří budou rozhodovat o (ne)bytí druhých v případných soudních sporech? Hovořil jste někdy s rodičem postiženého dítěte a do očí jej politoval, jak těžký život s tím nepovedeným "zmetkem" má? Jaké bude složení komise, která bude určovat, zda je žena pro těhotenství ještě mladá nebo už stará?.. Pokud léčba moderními technologiemi není "právem", má být "výsadou" těch, co si ji zaplatí na dřevo?" namítají čtenáři.

Někteří diskutující vidí v tomto příspěvku naopak pootevření velmi závažného medicínského problému: "Jaká má být minimální kvalita nově narozeného člověka?" ptají se čtenáři.

Jaký je váš názor?
Pište na adresu online@tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz