Jedna z šesti premenopauzálních žen trpících časným karcinomem prsu neužívá správně hormonální terapii
Potíže s adekvátní adherencí k léčbě tamoxifenem po jednom roce užívání byly popsány téměř u jedné ze šesti premenopauzálních žen léčených pro časný karcinom prsu. Pacientky se tak vystavují zvýšenému riziku rekurence a snížené doby přežití, uvádí prospektivní studie prezentovaná na kongresu ESMO 2018 v Mnichově.
U všech pacientek s karcinomem prsu s pozitivními hormonálními receptory se doporučuje hormonální terapie, jako tamoxifen, po dobu 5 až 10 let, avšak výzkum ukázal, že mnoho žen dlouhodobou terapii ukončí. Francouzští onkologové, kteří toto zjištění publikovali, vysvětlují, že non-adherence, tedy užívání méně než 80 % předepsaných léků, může být spojena s vyšším rizikem mortality a zkrácenou dobou do rekurence.
Tato studie jako první posuzuje adherenci měřením sérových koncentrací tamoxifenu, nikoli pouhým dotazováním se pacientek. Zahrnuty byly ženy s nedávno diagnostikovaným časným (stadium I-III) karcinomem prsu v CANTO kohortě (francouzská prospektivní studie sledující dlouhodobý vliv nežádoucích účinků léčiv karcinomu prsu u asi 12 000 pacientek). Autoři se zaměřili na podskupinu 1 799 (16 %) premenopauzálních žen s předepsanou adjuvantní hormonální terapií a adherenci k tamoxifenu hodnotili měřením jeho sérových koncentrací po 1, 3 a 5 letech užívání. Data srovnali s údaji o užívání poskytnutými samotnými pacientkami.
Práce se také věnovala klinickým a sociálním jevům, které by v těchto případech mohly adherenci ovlivnit, aby tak identifikovala pacienty se zvýšeným rizikem nedostatečného užívání tamoxifenu.
Výsledky ukázaly, že podle sérových koncentrací tamoxifenu byla po roce užívání (definováno jako <60 ng/ml) téměř 1 z 5 žen neadekvátně adherentní k léčbě (16,0 %; 188/1177). Zhruba u 1 z 10 žen (10,7 %) byly koncentrace tamoxifenu nedetekovatelné. Dalších 5,3 % pacientek bylo nedostatečně adherentních, s koncentracemi sérového tamoxifenu pod očekávanými hodnotami (steady-state po 3 měsících léčby). Údaje poskytnuté samotnými pacientkami ukázaly, že nejméně 50 % žen s nedetekovatelnými nebo nízkými koncentracemi tamoxifenu neuvedlo, že neužívají léky, jak by měly.
Autoři soudí, že lékaři by si měli udělat čas, aby s pacientkami probrali i případné nežádoucí účinky, které se u nich objevují a mohou ovlivnit adherenci, a podpořit je i v diskuzi o non-adherenci, aby jim tak dokázali lépe pomoci najít vhodné řešení. Na základě zjištění studie chtějí vědci vypracovat intervenci k podpoře lepší adherence k hormonální terapii u premenopauzálních žen.
Tuto myšlenku zdůraznil i Giuseppe Curigliano z Evropského onkologického institutu ve svém komentáři ke studii pro ESMO. Varoval před skutečností, že non-compliance je podceňovaným problémem, o kterém se nedostatečně mluví, přitom vystavuje pacienty riziku neadekvátního klinického benefitu. Rovněž připomněl důležitost nalezení faktorů, které jsou se špatnou adherencí spojeny, a jako příklad uvedl pacientovy představy o rakovině a její léčbě. Stejně tak podtrhnul význam dobrého vztahu lékaře a pacienta a potřebu pochopit pacienta, což vede k produktivnější diskuzi a méně nedorozuměním.
Mezi limitace studie francouzský tým řadí skutečnost, že účastníky byli pouze Francouzky. Práce nebyla designována tak, aby brala v potaz případné přání v budoucnu otěhotnět – to bude předmětem dalšího výzkumu. Sérové koncentrace tamoxifenu byly měřeny jednorázově, reflektují tak především předchozí měsíc, nikoli průběh celého roku.
Studie bude pokračovat; sérové koncentrace tamoxifenu budou změřeny po 3 a 5 letech léčby a dopad non-adherence na mortalitu a rekurenci karcinomu prsu bude sledován dlouhodobě.
Zdroj: MT