Přeskočit na obsah

Kdo by se měl starat o diabetiky?

Veliké nebezpečí tkví podle Kvapila  v tom, že nedůsledná péče o pacienty s diabetem se projeví s časovým odstupem a náprava škod bude stát nesmírné finanční prostředky.

„Diabetologie se změnila, možných kombinací terapie u pacientů s diabetem 2. typu je nyní více než 500. Pacienti s diabetem 2. typu jsou velmi heterogenní skupinou z hlediska etiologie, rizika a prognózy. Předpokládá se, že až 20 % z nich představují speciální, dosud špatně diagnostikovatelné podtypy diabetu. Jestliže si někdo myslí, že lze zvládnout léčbu diabetu 2. typu podle různých, velmi simplifikujících návodů typu „dej jednu tabletu, když nezabere, přidej druhou“, žije v hluboké neznalosti. Toto platilo před 20 roky, nyní je situace mnohem komplikovanější,“ uvedl předseda diabetologické společnosti.

S názorem diabetologů zástupci praktických lékařů velmi nesouhlasí viz reakce odborných garantů SVL pro diabetologii ve článku SVL: Bojí se diabetologové o svou existenci?

V aktuálním vydání Medical Tribune (MT 02/2010) přinášíme obsáhlý komentář prof. Kvapila, který obsahuje argumentaci proti zavedení kódu pro úhradu péče o diabetiky v ordinaci praktických lékařů v současné podobě.
Celý článek: Jsem pro koncepční řešení.

Podle prof. Kvapila mimo jiné povede okamžité zavedení kódu bez ostatních opatření ke skokovému zvýšení nákladů o přibližně 200 milionů Kč/rok (plné vykázání kódu u všech pacientů, kteří již v současnosti nejsou sledováni u diabetologů, ale u praktických lékařů) bez jakékoli pojistky proti extenzivnímu vykazování kódu, bez odpovídajícího zlepšení kvality péče o pacienty s diabetem. „Velmi mě udivuje skutečnost, již si v kontextu se zvýšením nákladů - viz předchozí bod - nedovedu nijak vysvětlit.

Do nového sazebníku nebyl zařazen vysoce odborný a specializovaný kód prevence syndromu diabetické nohy. Náklady na zavedení tohoto kódu byly vyčísleny ze strany VZP na 10 milionů korun ročně. Pacient s amputací dolní končetiny, která je přímým důsledek syndromu diabetické nohy, stojí plátce zdravotní péče okolo jednoho milionu korun. Přitom takových pacientů je v ČR okolo 10 tisíc. Je pro mě nepochopitelné, že se nepřijme kód, jehož smyslem je zabránit invalidizaci pacienta a…“ píše ve své reakci prof. Kvapil a přidává další sporný příklad chování zdravotních pojišťoven. Je jím nezavedení kódu pro stanovení glykovaného hemoglobinu v ambulanci, kterým by bylo možno uvedené vyšetření provést přibližně za ¾ ceny stávajícího vyšetření. To vše v situaci, kdy se činnosti obsažené v náplni nově schváleného kódu pro praktické lékaře zčásti kryjí s činnostmi, na jejichž podkladě byla konstruována tzv. kapitační platba. To znamená, že tímto kódem bude zaplacena tatáž péče z prostředků zdravotního pojištění dvakrát.

Dá se očekávat, že po zavedení  zmíněného kódu převezmou praktičtí lékaři péči i o diabetiky léčené dietou, kteří jsou nyní ve sledování u diabetologů. To znamená, že v České republice dojde k přesunu péče o pacienty s diabetem od specialistů ke všeobecnému praktickému lékaři. Tento vývoj je nejen proti zájmu pacientů, ale proti logice vývoje medicíny. Rozšířená paleta intervencí, které jsou nyní k využití, umožňuje u každého nemocného vybírat z několika set kombinací možných terapeutických postupů. Zjednodušené návody nemohou v žádném případě postihnout základní princip léčby diabetu 2. typu – individuální terapeutický plán.

Závěrem své reakce prof. Kvapil ujišťuje, že je přístupný racionálním návrhům, jejichž hlavním smyslem je zlepšení péče o pacienty s diabetem, a dokonce se ani nestaví proti ohodnocení práce praktických lékařů nad rámec jejich kapitační platby. Zastává však názor, že pro oblast zdravotnictví, která spolkne okolo 10 až 15 % všech prostředků, je lepší nejprve připravit kvalitní koncepci a pak teprve jednat.

ton, www.tribune.cz

 

Zdroj: www.tribune.cz

Sdílejte článek

Doporučené