Koukolík: Kdo zapomene na svou minulost

O extremismu slyšíme denně. V případě islámu pak o vztahu extremismu a náboženství. Naproti tomu se málo ví o vztahu náboženství k extremismu pravicovému i levicovému.

Ve Švýcarsku žije 8,6 milionu lidí, asi čtvrtina z nich jsou cizinci. Asi 66,5 procenta populace starší než 15 let se hlásí k nějaké podobě křesťanství. K žádnému náboženství se nehlásí 26,3 procenta lidí, těm se říká nepřidružení. Dalších 5,3 procenta se hlásí k islámu, většinou jde o sunnity. Zbylá část náleží k rozmanitým dalším vírám nebo nesdělili, do které kategorie patří. Po této stránce je Švýcarsko sociální laboratoř.

Zdejší vědecká skupina se pozeptala na vztah náboženství, pravicového, levicového a islámského extremismu mladých lidí ve středním věku 17–18 let, v nejrůznějších druzích škol, v deseti ze šestadvaceti kantonů. Vyplňování dotazníků bylo dobrovolné. Rodiče mohli sdělit, že si nepřejí, aby jejich děti dotazník vyplňovaly. Řada škol dotazování odmítla, nicméně tam, kde školy souhlasily, se účastnilo 90 procent žáků. Žáci, jejichž rodiče se ve Švýcarsku nenarodili, tvořili 52,1 procenta vzorku. Celkem bylo dotázáno 595 školních tříd s 8 317 studenty. Návratnost dotazníků byla 39,1 procenta. Výsledky tedy nejsou reprezentativní pro celé Švýcarsko.

Pravicový extremismus studie definovala jako nacionalistickou orientaci dělící lidi do skupin, které mají různou hodnotu. Vlastní skupina jsou běloši, cizí skupiny jsou cizinci, muslimové a židé. Součástí je nejen souhlas s ideologií, ale také ochota k násilnému chování k nepřátelským skupinám.

Levicový extremismus byl definován jako orientace, jejímž ideologickým cílem je ustavení komunismu nebo anarchie. Nepřáteli jsou kapitalisté, represivní stát, policie a pravice.

Islamistický extremismus byl definován jako orientace k zavedení teokracie založené na učení Koránu a souboru pravidel chování, který se jmenuje šaría. Nepřáteli jsou pravicoví i levicoví extremisté, stát a jeho nemuslimští obyvatelé, muslimové, kterým se říká netradiční. Ochota k násilnému chování vůči nepřátelským skupinám je vysoká.

Religiozita byla změřena Huberovou stupnicí. Ta se ptá, jak často v posledním roce lidé mysleli na náboženská témata, jak často navštěvovali bohoslužby, jak často se modlili, jak často prožívali, že do jejich života zasahuje Bůh nebo něco božského, a zda věří v existenci Boha nebo něčeho božského.

Kromě toho byla změřena náboženská exkluzivita, ta považuje vlastní náboženství za jediné správné, i náboženská tolerance neboli snášenlivost, která říká, že Boha lze vyznávat různými způsoby.

Dalšími proměnnými veličinami byly gender, migrační pozadí (oba rodiče se narodili ve Švýcarsku nebo se alespoň jeden rodič narodil mimo Švýcarsko), úroveň vzdělání podle typu školy (odpovídaly našim gymnáziím, průmyslovkám, vyšším stupňům škol vyučujících řemesla), dále sociální status, a to od života v chudobě k životu v bohatství, rodičovská kontrola, míra sebekontroly, morální hodnoty ve vztahu k legálnímu systému a kontakty s věkovými vrstevníky, kteří se dopustili trestného činu včetně užívání drog. Všechny proměnné totiž mohou mít vliv na výsledek.

Skupina ověřovala pět hypotéz.

• Lidé patřící do nějaké církve nesouhlasí s extremistickými postoji častěji než lidé, kteří do žádné církve nepatří. Nicméně čím jsou lidé religióznější, tím blíž mají k extremistickým postojům. Muslimská religiozita může být pro islamistický extremismus rizikovým faktorem.
• Výraznější křesťanská religiozita snižuje míru vztahu k islamistickému a levicovému extremismu, zato zvyšuje míru vztahu k pravicovému extremismu.
• Čím je muslimská religiozita silnější, tím vyšší je míra souhlasu s islámským extremismem. Nejde jen o náboženské pocity a orientaci, jde zejména o výklad náboženství. Jestliže je výklad náboženské doktríny doprovázen pocitem výlučnosti vlastního náboženství a intolerancí vůči jiným druhům přesvědčení, bude jej doprovázet sklon k extremismu.
• Čím výraznější je intolerance a pocit výlučnosti, tím vyšší míra souhlasu s extremismem. V této souvislosti je nutné uvážit další proměnné, protože sociální realita je složitá a z předchozího výzkumu plyne:
• pravicový extremismus je mužská záležitost, což zdaleka není tak výrazné v případě levicového extremismu,
• většina muslimských džihádistů jsou muži, ženy jsou spíše týl,
• mladí lidé, kteří nejsou migranty, mají sklon k pravicovému extremismu, zatímco muslimští migranti mají sklon k extremismu muslimskému,
• vyšší vzdělání snižuje sklon k pravicovému i k levicovému extremismu,
• lidé, kteří žijí v chudobě a bídě, mají sklon k pravicovému extremismu; o jejich sklonu k levicovému extremismu zatím nejsou známa data,
• v úvahu je nutné vzít rovněž styl rodičovství, a to jak míru pozornosti, tak míru kontroly, kterou rodiče věnují dospívajícím,
• významným faktorem ovlivňujícím extremismus je sebekontrola; vysoká míra sebekontroly chrání před extremistickým ovlivněním,
• politické násilí má vztah k nižší úrovni sebekontroly; významné jsou i morální hodnoty a velmi významný je vliv věkových vrstevníků.
• Sociální a demografické vlivy, stejně jako život v chudobě a bídě, nízká úroveň rodičovské kontroly a sebekontroly, nízká úroveň morálky a delikventní vrstevníci jistě jsou rizikovými faktory pro extremistické postoje, nicméně vliv religiozity a náboženských postojů bude prokazatelný i po statistické kontrole těchto vlivů.

Výsledky říkají:

Křesťané mají poněkud blíž k pravicovému extremismu. Muslimové souhlasí s islamistickým extremismem. Stupeň religiozity u křesťanské mládeže koreluje s příchylností k extremismu jen zanedbatelně. Čím hlubší religiozita, tím vyšší kladná korelace s levicovým a zejména islamistickým extremismem. Tím je také významnější islamistický extremismus pro mladé muslimy. Čím vyšší je pocit náboženské exkluzivity a nižší míra náboženské tolerance, tím mají dotázaní blíž k extremistickým postojům jak u křesťanů, tak u muslimů.

Exkluzivita a intolerance jsou nástrojem prosazování vlastní víry. V úvahu je nutné vzít černobílé vidění světa, myšlenkovou rigiditu a autoritářství. Studie ukázala, že u muslimů není ve vztahu k extremismu problémem silná víra v islám, ale silná víra v jeho exkluzivitu.

Míra rodičovské kontroly a migrační pozadí korelují s extremismem jen slabě. Chudoba a bída nekorelují, extremismus chudé nepřitahuje. Extremistické postoje jsou přitažlivé pro mladé vzdělané lidi, pro muže o něco víc. Vztah extremistických postojů a přátelství s delikventními jedinci prokázán nebyl.

Extremistické postoje v této věkové skupině značně ovlivňuje nízká úroveň sebekontroly a nízká morálka.

Proč o tom vyprávím?

Náboženská perzekuce má těžké důsledky. Svědkem jsou nejen evropské dějiny náboženských válek s francouzskou bartolomějskou nocí z 23. na 24. 8. 1572. Vraždění protestantů vedené pod přímou záštitou Kateřiny Medicejské a jejího syna, krále Karla IX., jenž údajně střílel na lidi z okna paláce, se z Paříže rozšířilo do dalších měst a na venkov. Vyžádalo si tisíce obětí. Stalo se noční můrou protestantů nejen v Evropě, prohloubilo propast mezi protestanty a katolíky a pomohlo připravit třicetiletou válku.

„Ten, kdo zapomene na svou minulost, je odsouzen prožít ji znovu,“ napsal George Santayana (1863–1952), americký filosof španělského původu.

Dopad náboženského extremismu může být patrný i po staletích.

Vědci posbírali informace z 67 000 soudů vedených španělskou inkvizicí v rozmezí let 1480–1820. Španělská města, ve kterých byla inkvizice nejaktivnější, jsou na tom v míře důvěry mezi lidmi, ekonomickém výkonu a stupni vzdělání hůř dodnes. Vliv je zřejmý i po statistické kontrole míry religiozity a bohatství. Ještě po dvou stech letech žijí tato města jako zmrzačený