Kdy by laici neměli dýchat z úst do úst

Tým, který vedl Peter Nagele z Washington University School of Medicine v St. Louis a univerzity ve Vídni, provedl metaanalýzu dat ze tří různých studií porovnávajících výsledky různých způsobů kardiopulmonální resuscitace (KPR). Ty naznačovaly, že KPR může mít lepší výsledky, pokud při ní laik provádí jen kompresi hrudníku a vynechá dýchání z úst do úst. V jedné studii byl patrný 14% nárůst pacientů, kteří byli následně propuštěni po ukončení hospitalizace.

V druhé studii bylo přežití pacientů 30 dní po srdeční zástavě vyšší o 24 procent. Hodnocené soubory pacientů však byly málo početné a nárůsty zachráněných pacientů u skupiny resuscitované pouze kompresí hrudníku nebyly statisticky průkazné. Když se však data ze tří studií sloučila, bylo možné porovnat výsledky kardiopulmonální resuscitace u 3 700 pacientů se zástavou srdce a ukázalo se, že se přežití pacienta zvýší o 22 %, pokud je prováděna jen komprese hrudníku bez dýchání z úst do úst.

"Když dojde u pacienta k srdeční zástavě a příčinou je selhání srdce, má tento člověk obvykle v těle poměrně velké množství kyslíku. Proto není pro jeho přežití rozhodující dýchání z úst do úst. Mnohem důležitější je zajištění krevního oběhu na co nejlepší úrovni.

Pokud je však zástava srdce důsledkem traumatu, utonutí nebo má příčiny, jež nejsou v přímé souvislosti se srdečními funkcemi, pak je vhodnější provádět klasickou kardiopulmonální resuscitaci včetně dýchání z úst do úst. V těchto případech je zajištění přísunu kyslíku rozhodující," říká Peter Nagele.

Autoři metaanalýzy však upozorňují, že její závěry nelze v žádném případě vztahovat na resuscitaci dětí, které utrpěly srdeční zástavu. "U dětí je velmi neobvyklé, aby k srdeční zástavě došlo primárně v důsledku selhání srdce. Pokud u nich dojde k zástavě srdce, je pravděpodobné, že jde o druhotnou reakci na astmatický záchvat, alergickou reakci či na něco jiného, co nemá bezprostřední vazbu na činnost srdce. Za těchto podmínek potřebuje organismus kyslík. Proto velmi důrazně doporučuji kompresi hrudníku a dýchání z úst do úst při resuscitaci dětí."

Metaanalýza prokázala, že na výsledky resuscitace prováděné laikem jen kompresí hrudníku nemá vliv zkušenost s tímto způsobem resuscitace. Pokud dispečer z linky tísňového volání laikovi dá pokyny pro kompresi hrudníku, je pro laika celkem jednoduché najít správnou oblast hrudníku a provádět správnou kompresi až do příjezdu záchranné služby.

"Srdce při zástavě neztrácí schopnost pracovat. Je extrémně excitované a do normálního pracovního rytmu je může přivést jen defibrilace. Kompresí hrudníku při KPR získává laik pro pacienta čas, než se dostaví záchranná služba a provede defibrilaci.

Pokud se příjezd záchranářů zdrží, je nutné zahájit i dýchání z úst do úst. V prvních pěti až deseti minutách je ale komprese hrudníku důležitější," říká Nagele. Pozitivní efekt byl patrný pouze v případě, že dispečer tísňové linky přímo instruoval laika provádějícího resuscitaci ke kompresi hrudníku bez dýchání z úst do úst. Nageleho tým odhaduje, že pokud by se u pacientů ve Spojených státech a Evropské unii při primární zástavě srdce prováděla resuscitace jen kompresí hrudníku bez dýchání z úst do úst, mohlo by to zachránit navíc pět až 10 tisíc pacientů. 

Zdroj: Medical Tribune