KV a renální příhody u pacientů s rezistentní hypertenzí

Zhodnotit dlouhodobé kardiovaskulární (KV) a renální výsledky takto nemocných bylo cílem prospektivní studie, jejíž výsledky na letošním virtuálním kongresu České kardiologické společnosti prezentoval prof. MUDr. Jan Václavík, Ph.D., přednosta Interní a kardiologické kliniky LF OU a FN Ostrava.

Jak připomněl úvodem svého vystoupení, incidence KV a renálních příhod jednoznačně závisí na výši krevního tlaku. Např. již studie ALLHAT potvrdila, že jedinci s rezistentní hypertenzí měli oproti těm s kontrolovanou hypertenzí v průběhu 5 let asi 1,5násobně více koronárních příhod, 1,6násobně CMP, 1,3násobně úmrtí a téměř 2násobně častěji konečné stadium selhání ledvin. Z klinického hodnocení IVEST pak vyplynulo, že zásadním faktorem ovlivňujícím prognózu nemocných s rezistentní hypertenzí je právě výše krevního tlaku dosažená při léčbě.

„Cílem naší práce bylo vyhodnotit výskyt KV a renálních komplikací u 271 pacientů léčených pro rezistentní arteriální hypertenzi v souladu s nejnovějšími doporučeními a ve snaze o maximální kontrolu všech rizikových faktorů,“ uvedl prof. Václavík s tím, že mezi sledované parametry patřily demografické a klinické charakteristiky nemocných, závažné nežádoucí KV příhody (MACE – CMP, infarkt myokardu, úmrtí nebo koronární revaskularizace), renální příhody (nově vzniklá chronická renální insuficience nebo renální revaskularizace) a také hodnoty krevního tlaku v ordinaci a při 24hodinovém monitorování (ABPM). Průměrný věk souboru byl 59 let, ženy tvořily 38,4 procenta a průměrná délka sledování činila 4,9 roku (58 měsíců). Některou KV příhodu prodělala ještě před zařazením do studie třetina pacientů.

„Co se týká výsledků, podařilo se nám statisticky významně zlepšit kontrolu hypertenze – zejména díky tomu, že jsme upravili a zintenzivnili léčbu, kdy jsme navýšili počet podávaných antihypertenziv v průměru ze čtyř na pět. Mírně se zvýšila také srdeční frekvence, a to z 67 na 69 tepů za minutu,“ komentoval prof. Václavík a upřesnil, že průměrná hodnota krevního tlaku klesla ze vstupní hodnoty 149/85 mm Hg na 134/77 mm Hg při poslední kontrole (p < 0,001). Podobné údaje byly zaznamenány i v případě ABPM, kdy došlo k výraznému snížení systolického i diastolického tlaku – v průměru ze 144 na 133 mm Hg, resp. z 80 na 75 mm Hg (p < 0,001 pro obě srovnání).

Během téměř 5letého sledování byly u necelé pětiny jedinců zaznamenány výše definované MACE, u 15 procent pak CMP, infarkt myokardu nebo úmrtí. „Pokud bychom KV příhody přepočítali na 1 000 sledovaných po dobu jednoho roku, zjistíme, že jich je asi 60 – konkrétně se jedná o zhruba 8 infarktů myokardu, 10 úmrtí, 13 koronárních revaskularizací, 14 postižení periferních tepen a 16 CMP,“ poznamenal přednášející s tím, že křivky incidence lineárně narůstají v čase, přičemž zhruba po 7–8 letech prodělá nějakou KV příhodu asi 30 procent pacientů s rezistentní hypertenzí. Zpočátku převažují koronární revaskularizace a onemocnění periferních tepen, poměrně záhy se však objevují i ostatní příhody. „Pokud bychom se podívali na jejich incidenci kdykoli během života, zjistíme, že se vyskytují již okolo 40. roku věku, především infarkty myokardu a CMP, a posléze dochází k výraznému nárůstu všech ischemických komplikací včetně úmrtí,“ dodal prof. Václavík. Jak dále uvedl, ve studijním souboru byla evidována více než pětina renálních příhod a ke vzniku MACE nebo renální příhody došlo u 34,3 procenta nemocných.

Zdroj: MT