Medici opět v první linii
První vstřícné tváře, se kterými se mnozí ukrajinští uprchlíci v Praze setkávají, patří medikům z 3. lékařské fakulty UK. Ti už několik týdnů vedou na Hlavním nádraží improvizovanou ošetřovnu, kde se ujímají lidí, kteří bezodkladně potřebují zdravotnickou pomoc.
Ukrajince sem posílají dobrovolníci, studenti je ale také aktivně vyhledávají sami, každou hodinu procházejí prostorami nádraží a sledují, zda někdo nevyžaduje intervenci. Pracují zde již skoro měsíc. „Jeden z našich kolegů, Ukrajinec, tu byl od samého začátku a snažil se pomáhat. Do naší skupiny na facebooku napsal, že tu uprchlíci nemají vůbec nic, ani teplý čaj. Řekla jsem si, že tady bychom mohli něco změnit. Zkoušela jsem zjistit, jestli na místě už nějací zdravotníci jsou, aby se netříštily síly, ale nikdo tu nebyl,“ popisuje Anna Krejčová, která stála u zrodu této iniciativy.
První skupina mediků tedy přišla s několika várnicemi na čaj od Armády spásy a pár obvazy. A už tu zůstali. Propojili se s kolegy přes sociální sítě a vytvořili týmy, které se na nádraží střídají. Postupně se přidali i studenti z dalších lékařských fakult. Po nutném období improvizace zde zavládl určitý řád a systém, podařilo se dát dohromady základní vybavení. „Vždy je tu vedoucí směny, to je starší medik ze čtvrtého až šestého ročníku, dva zdravotníci, také starší medici, dva asistenti a dva překladatelé, to jsou rovněž naši studenti, jak ruští, tak ukrajinští občané, bez nich bychom byli ztraceni,“ říká Anna Krejčová.
Nejčastěji medici řeší potíže bezprostředně způsobené dlouhou náročnou cestou. „Jde o dehydratace a gastroenteritidy, bolesti břicha, hodně lidí přichází s tím, že nemají s sebou chronickou medikaci nebo že jim dochází,“ přibližuje Radek Štefela, student šestého ročníku, a pokračuje: „Snažíme se pacienty v případě potřeby nasměrovat na vhodné ambulantní pracoviště. Funguje i napojení na nemocnice. Naše spolupráce se zdravotnickou záchrannou službou je bez problémů, pokud je potřeba pacienta odvézt do zdravotnického zařízení, jde to rychle.“ Pražská záchranka také přispěla vybavením a poskytuje studentům supervizi. „Dvakrát denně se tu staví inspektor a probírá s námi, s čím jsme se setkali a co jsme dělali,“ uvádí Anna Krejčová.
Na co by se podle mediků měli čeští lékaři připravit? „Určitě bude těžké vysvětlovat, jak funguje náš zdravotní systém. Ten je úplně jiný od toho, co je běžné na Ukrajině. A také je zjevné, že přichází spousta lidí s dekompenzovaným chronickým onemocněním, protože medikace, kterou užívají, je hodně nahodilá – mnohdy závisí na tom, na čem se domluví v lékárně, hodně se snaží léčit sami,“ říká Radek Štefela.
Na straně zisků jsou pro studenty zkušenosti, které by jinak těžko získávali. „Určitě se tu učíme komunikovat, bezprostředně reagovat na vzniklou situaci. Není to standardní provoz, na který se ve škole připravujeme, v těch vypjatějších chvílích jde skoro o takovou polní medicínu,“ připouští Anna Krejčová.
Medici jsou podle ní připraveni na nádraží být, jak dlouho bude potřeba, i když vydržet s dosavadním nasazením asi není dlouhodobě možné. „Jsme ochotni dávat náš čas. Musíme ale také chodit do školy, není možné ji dále odsouvat. Mnozí z nás časem budou narážet na to, že si také musejí vydělat na živobytí.“
Zatím jim ale entusiasmus nechybí. Velká část jejich pomoci se odehrává prostřednictvím slova, doteku, úsměvu. „To, co zde poskytujeme velké části příchozích, by šlo nazvat primární psychologickou podporou. Potřebují si sednout, uklidnit se, vědět, že jsou v bezpečí, slyšet pár slov povzbuzení. I proto tu je taková spotřeba mátového čaje,“ říká Anna.
Pro děti je pak připravena velká krabice plná plyšáků, které si mohou s sebou odnést. Právě zde ošetřili dvouletá dvojčata. I ta odcházejí s hračkou v ruce a žlutá plyšová kuřata v jejich náručí jsou dva jasné body v omšelých prostorách nádraží.
