Měli by pacienti po atriální fibrilaci pokračovat s antikoagulační terapií?

Retrospektivně srovnávali 11 000 pacientů, jejichž AF byla považována za vyřešenou, s 15 000 pacienty s nevyřešenou AF a 22 000 osobami bez anamnézy AF. Během doby sledování, jejíž medián byl zhruba 3 roky, byla míra výskytu mozkové příhody nebo TIA u pacientů s vyřešenou AF o 59 % vyšší než u těch bez AF (12,1 vs. 7,4 na 1 000 osobo-roků), avšak ne tak vysoká jako u těch s probíhající AF (16,7 na 1 000 osobo-roků). Míra mortality odpovídala podobnému schématu.

Pouze 17 % pacientů mělo v době diagnostiky vyléčené AF předepsánu také antikoagulační léčbu.

„Tito pacienti by benefitovali z pokračující antikoagulační profylaxe, ale míra léčby v této skupině je extrémně nízká. Doporučuje se aktualizace národních a mezinárodních doporučených postupů tak, aby podpořily pokračovací antikoagulační léčbu u pacientů s vyřešenou atriální fibrilací“, dodávají autoři.

Kardiologové dodávají, že ačkoliv několik studií hodnotilo, zda pacienti po prodělané AF jsou dostatečně léčeni celoživotní antikoagulací, lékaři sami v praxi doporučují, aby pacienti pokračovali v antikoagulační léčbě, pokud není riziko krvácení vysoké, CHA₂DS₂-VAS_C skóre je nízké nebo má AF skutečně reverzibilní příčinu.

Zdroj: Kelly Young a Mark S. Link pro NEJM Journal Watch, dostupné na https://www.jwatch.org/na46744/2018/05/24/patients-with-resolved-atrial-fibrillation-still-have?query=etoc_jwneuro&jwd=000020018440&jspc=MPD

Primární zdroj: Adderley N.J. et al. Risk of stroke and transient ischaemic attack in patients with a diagnosis of resolved atrial fibrillation: Retrospective cohort studies. BMJ 2018 May 9; 361: k1717.

Zdroj: MT