Mnichovský diabetologický „Septemberfest“

V souvislosti s diabetem se často skloňují slova jako epidemie, pandemie, nebo i tsunami. Ano, množství diabetiků se zvyšuje – to ale samo o sobě není špatná zpráva. Je to dáno z velké části demografickými faktory – populace se zvětšuje a především stárne. Více lidí žije dost dlouho na to, aby se u nich diabetes rozvinul. Za stoupajícím množstvím diabetiků však stojí i lepší péče o ně. Mortalita spojená s diabetem klesá a rovněž se snižuje riziko, že se objeví komplikace. Průměrná délka života s diabetem se od roku 1950 zvýšila o dekádu. O tom, jak se v této oblasti posunout ještě dále, se hovořilo na nedávném kongresu Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) v Mnichově. Z „tsunami“ informací, které tam zazněly, vybíráme pochopitelně jen zlomek.

Británie je pro Evropu vzorem v péči o piloty diabetiky

Piloti s diabetem léčeným inzulinem mohou létat bezpečně, neboť téměř všechna měření prokázala glykémii na bezpečné úrovni. Studie, která to prokazuje, se týkala pilotů komerčních leteckých společností Velké Británie a provedli ji lékaři Royal Surrey County Hospital, Guildford, Surrey. Od roku 2012 je Velká Británie druhou zemí na světě po Kanadě s největším počtem pilotů na inzulinu; je v této oblasti průkopníkem v Evropě a její zkušenosti přebírají úřady i letecké společnosti jiných evropských zemí.

K datu analýzy mělo 26 pilotů léčených inzulinem osvědčení zdravotní způsobilosti 1. třídy (Class 1 medical certificates). Všichni byli muži s průměrným věkem 41 let. Většina z nich (85 procent) měla DM 1. typu. V průběhu 4 900 letových hodin bylo zaznamenáno celkem 8 897 hodnot glykémií. V případě krátkých a středních letů (do 6 hodin) bylo 96 procent hodnot měření v normálním rozmezí. V případě dálkových letů (více než 6 hodin) bylo 97 procent hodnot v normálním rozmezí. Jen celkem 19 hodnot měření (0,2 procenta) bylo mimo normální rozmezí a nebyla hlášena žádná ztráta pracovní schopnosti v důsledku nízké nebo vysoké glykémie.

Autorka Julia Hineová tvrdí, že mnoho evropských států má zájem o jejich lékařský protokolární program (v USA je diabetes diagnózou, jež v současné době vylučuje piloty z komerční letecké dopravy).

Autoři studie uvádějí, že podrobný testovací protokol a pravidelný monitoring jsou nezbytné, protože komerční piloti musejí létat i dálkové lety, které mají potenciál narušit normální stravovací režim, a to zejména při překračování časových pásem.

„Pravidelné měření glykémie v pilotní kabině je nezbytné, aby byly odchylky včas odhaleny a napraveny. Pokud piloti nejsou schopni testovat glykémii v určeném okamžiku kvůli provozním požadavkům letu, pravidla protokolu znějí, že by měli konzumovat 15 g sacharidů jako preventivní opatření a testovat do 30 minut,“ dodala Hineová.

Manželství sníží riziko nadváhy o polovinu

Pacienti s diabetem 2. typu, kteří jsou sezdaní a žijí se svým partnerem, mají o 50 procent nižší pravděpodobnost vzniku nadváhy nebo obezity ve srovnání s osaměle žijícími diabetiky, odhalila průřezová studie z Japonska představená na 52. výročním sjezdu European Association for the Study of Diabetes.

„Ženatí muži také vykazovali snížení rizika pro vznik metabolického syndromu o 58 procent,“ uvedli Yoshinobu Kondo a Yasuo Teracuchi z Yokohama City University Graduate School of Medicine a Shinobu Satoh z Chigasaki Municipal Hospital, Kanagawa, Japonsko.

„Naproti tomu svobodný stav byl rizikovým faktorem pro vznik nadváhy a metabolického syndromu, a to zejména u pacientů mužského pohlaví. Tyto nálezy naznačují, že je potřeba sociální podpůrné léčby, jež by pomohla osaměle žijícím pacientům s diabetem 2. typu udržovat svoji tělesnou hmotnost,“ napsal Kondo. Japonští investigátoři analyzovali data 270 pacientů s diabetem 2. typu, z toho 180 sezdaných pacientů (z nich 109 mužů) a 90 svobodných pacientů (z nich 46 mužů) a vyhodnotili informace související s metabolickým syndromem. Výzkumníci hodnotili BMI a zastoupení tělesného tuku metodou bioelektrické impedance a použili logistickou regresní analýzu k určení vztahu mezi rodinným stavem a nadváhou (BMI 25 kg/m² a více). Ve srovnání se skupinou svobodných účastníků měli pacienti žijící v manželství signifikantně nižší BMI (průměr 24,5 kg/m2 vs. 26,5 kg/m²), nižší hodnoty glykovaného hemoglobinu HbA1c (7 % vs. 7,3 %), nižší zastoupení tuku v těle (18,9 kg vs. 23,5 kg) a nižší výskyt metabolického syndromu (54 vs. 68 procent).

Provedením mnohorozměrné logistické regresní analýzy bylo zjištěno, že pacienti žijící v manželství měli o 50 procent nižší pravděpodobnost vzniku nadváhy; tento výsledek přetrval i po nezbytné adjustaci a byl obdobný pro obě pohlaví. Muži, kteří žili se svou chotí, vykazovali o 58 procent nižší pravděpodobnost vzniku metabolického syndromu (adjustované odds ratio [OR] = 0,42; 95% CI 0,18–0,95), zatímco ženy, které žily se svým manželem, nevykázaly žádné významné snížení rizika (OR = 1,32; 95% CI, 0,51–3,39).

Hodinové zdřímnutí během dne zvyšuje riziko vzniku diabetu o 45 procent

Nová studie představená na letošním kongresu European Association for the Study of Diabetes v Mnichově dokládá, že denní spánek po dobu více než jedné hodiny zvýší riziko vzniku diabetu 2. typu o 45 procent ve srovnání s lidmi, kteří si během dne nezdřímnou. „Avšak u spánku kratšího než 60 minut ke zvýšení tohoto rizika nedochází,“ upřesnil Yamada Tomahide z University of Tokyo.

Spánek je důležitou součástí zdravé životosprávy, spolu s dobrou stravou a adekvátní fyzickou aktivitou. Několik nedávných studií ukázalo, že křivka ve tvaru písmene U popisuje vztah mezi délkou spánku (počet hodin spánku v noční době) a metabolickými onemocněními. Mnozí lidé nemají pro spánek dostatek časového prostoru v noční době z důvodu společenského života nebo pracovní kariéry. Režim dodatečného denního spánku je proto relativně rozšířený. Tato zdřímnutí jsou obvykle krátká, ale mohou trvat až několik hodin. Někteří jedinci si zdřímnou i v důsledku poruchy spánku.

Japonští investigátoři provedli metaanalýzu, aby prozkoumali vztah mezi těmito zdřímnutími a rizikem metabolických chorob a kvantifikovali potenciální asociaci mezi dávkou a odpovědí.

Analýza zahrnovala 21 studií s celkem 307 237 účastníky z Asie a z euroatlantického prostoru. Sdružená analýza ukázala, že delší zdřímnutí (60 min/den a více) signifikantně zvyšují riziko vzniku diabetu 2. typu o 45 procent. Naopak kratší zdřímnutí (méně než 60 min/den) tento efekt postrádají.

Metaanalýza prokázala, že relace mezi délkou denního spánku a rizikem vzniku diabetu nebo metabolického syndromu má charakter J-křivky, kdy jsou bez efektu zdřímnutí až do asi 40 minut/den s následným prudkým nárůstem rizika, přičemž klinicky významnou počáteční hranicí je 60 minut.

Také se ale zjistilo, že doba denního spánku není nijak spojena se zvýšeným rizikem obezity, kdy ani delší spánek nevede k nadváze.

Zdroj: MT