Na obhajobu omega-3 mastných kyselin

Na jedné straně naprosto souhlasím s prof. MUDr. Štěpánem Svačinou, DrSc., v jeho kritice abnormálního nárůstu reklamy a prodeje potravinových doplňků, které by bylo v lepších případech možno použít jako placebo v klinických studiích (viz článek „Přežili rok 2000 a bohužel i 2010“, v prvním letošním čísle MT).

Jak víme, tyto lipidy si tělo nedovede vytvářet. Omega-3 mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, především kyseliny eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA), původem z mořského fytoplanktonu, jsou obsaženy v tuku mořských ryb. DHA je nezbytná pro funkci buněčných membrán, zejména v mozku.

Z obou mastných kyselin, EPA i DHA, vznikají v našem těle látky ovlivňující zánětlivé i metabolické reakce. V olejích rostlinného původu je sice obsažena kyselina α linolenová (ALA), která je prekursorem pro syntézu EPA a DHA, ale rychlost této syntézy je velmi malá. Proto ani příjem velkých dávek ALA nevede k významnějšímu vzestupu obsahu EPA a DHA v těle.

Nízká prevalence kardiovaskulárních onemocnění zjištěná u Inuitů i Japonců, tedy v populacích s jídelníčkem bohatým na mořské ryby a živočichy, naznačila význam EPA a DHA v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. To pak potvrdily jednotlivé klinické studie a jejich metaanalýzy, které prokázaly, že EPA a DHA skutečně snižují riziko vzniku srdečních a cévních chorob.

Relativně nízké zvýšení příjmu EPA a DHA, např. dvě jídla z mořských ryb týdně, sníží riziko úmrtí na infarkt myokardu nejméně o 20 % (Mozaffarian a Rimm, JAMA 2007; Leon a spol., British Medical J 2008). V prospěšném působení EPA a DHA se nejspíše uplatňuje více mechanismů, včetně protizánětlivého působení metabolitů těchto mastných kyselin, vedoucí ke stabilizaci aterosklerotických plaků v cévách (Thies a spol., Lancet 2003).

Výše uvedené poznatky jsou však v rozporu s vyzněním zmíněného článku prof. Svačiny v MT, kde se píše: „… v the New England Journal of Medicine vyšla dlouho očekávaná studie, která ukázala, že suplementace omega-3 mastnými kyselinami nepřináší opravdu žádný benefit.“ Tato interpretace výsledků publikace v renomovaném časopisu (Kromhout a spol., N Engl J Med 2010) by mohla neblaze ovlivnit náhled na prospěšnost omega 3 mastných kyselin v prevenci kardiovaskulárních onemocnění.

Zmíněná studie je totiž zaměřena na re evaluaci prospěšnosti omega-3 mastných kyselin v sekundární prevenci kardiovaskulárních onemocnění a mortality u pacientů, kteří již infarkt myokardu prodělali. V této situaci se opravdu nepodařilo autorům nové studie prospěšnost omega-3 mastných kyselin prokázat, ovšem s důležitou výjimkou diabetiků, u nichž podávání omega 3 mastných kyselin snížilo riziko úmrtí následkem infarktu myokardu či srdeční arytmie o 50 procent.

Výsledky nové studie se tak liší od výsledků podobných studií z dřívější doby, které prokazovaly význam omega-3 mastných kyselin v sekundární prevenci. Rozdílné závěry pravděpodobně souvisejí s tím, že dřívější studie byly zaměřeny na mladší pacienty v období dříve po proběhlém infarktu, a také s tím, že dřívější studie probíhaly v době horších léčebných možností dyslipidémie, hypertenze a cévní trombózy.

Nové možnosti komplexní farmakoterapie poruch, které jsou podkladem kardiovaskulárních onemocnění, snižují význam omega-3 mastných kyselin v léčbě těchto pacientů. Přesto jsou tyto látky používány v léčbě hypertriglyceridémie, zejména u diabetiků, a to při podávání relativně vysokých dávek formou koncentrátů (2 až 4 g EPA a DHA denně). Nadějné výsledky přináší i výzkum působení omega 3 mastných kyselin v kombinaci s antidiabetiky.

Z hlediska běžné populace je možno uzavřít, že EPA a DHA významně napomáhají prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Prospěšnost ALA je v tomto ohledu sporná. Zvýšení příjmu EPA a DHA by se mělo stát nedílnou součástí změny životního stylu. Je už volbou každého z nás, zda do svého jídelníčku zařadí dvakrát týdně mořskou rybu, lépe rybu tučnější, nebo se postará o svůj denní příjem nejméně 300 mg EPA a DHA pomocí potravinového doplňku.

Je přitom třeba zvážit poměr cena/výkon na základě deklarovaného obsahu EPA a DHA v různých přípravcích, jichž je na trhu opravdu velmi mnoho a často se zanedbatelným obsahem EPA a DHA.

Výzkumy z poslední doby však napovídají, že konzumace mořských ryb by mohla příznivě ovlivňovat naše fyziologické funkce a zdraví i díky obsahu jiných látek, než jsou EPA a DHA, např. některých fosfolipidů. To mluví ve prospěch mořských ryb, nehledě na skvělou chuť, kterou mohou mít jídla z nich připravená.

Řada studií přitom vyvrací obecně rozšířenou obavu, že konzumací mořských ryb neúnosně zvyšíme i příjem některých průmyslových polutantů, jež se v rybách mohou vyskytovat, a že zdravotní rizika spojená s polutanty převáží prospěšné efekty EPA a DHA.

MUDr. Jan Kopecký, DrSc.,
Fyziologický ústav ČSAV

Zdroj: Medical Tribune