Náměstek Blaha: Standardizujme propouštěcí zprávy, ať je můžeme sdílet

Když byl v minulém volebním období prosazen zákon o elektronizaci zdravotnictví, znamenalo to zlom ve vyhlídkách na digitalizaci. Práce, které probíhají v sekci informačních a komunikačních technologií ministerstva zdravotnictví v těchto měsících, mohou přinést nemenší skok v elektronizaci zdravotnictví. Jak popsal náměstek ministra pro informační a komunikační technologie Ing. Milan Blaha, Ph.D., mezi prioritami je dobudování základní infrastruktury, zákonná podpora čistě elektronické zdravotnické dokumentace nebo standardizace elektronických propouštěcích zpráv, které by si do budoucna mohli pacienti stahovat ve svém mobilním telefonu prostřednictvím aplikace Tečka.

• Na přednáškách a diskusích o rozvoji elektronického zdravotnictví zaznívá často, že je brzdí právní překážky a nejistoty. Změní se to?

Snažíme se prosadit novelu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, konkrétně jeho části, která se týká elektronické zdravotnické dokumentace. Chceme, aby bylo pro poskytovatele jednodušší vést zdravotnickou dokumentaci plně elektronicky. Aktuálně vypořádáváme v rámci resortu připomínky k návrhu. Zdravotnickou dokumentaci v nemocničním informačním systému by podle nás mělo být možné vést prakticky bez elektronických podpisů, zodpovědnost by měla být na poskytovateli. Věříme, že novela povede k tomu, že se bude dokumentace více elektronizovat, do budoucna ji budeme moci více sdílet a ubude papírů. Dnes určitá právní nejistota přetrvává, a proto se stále dokumentace tiskne.

• Znamenal by ten návrh, že se zdravotnická dokumentace obejde úplně bez elektronických podpisů?

Dokud dokumentace obíhá jen uvnitř jednoho poskytovatele, bylo by na něm, jaké technické a procesní prostředky si vybere k tomu, aby zajistil důvěryhodnost, neměnnost a prokazatelnost, tedy podmínky, které vyjmenovává zákon. Neříkáme, jak konkrétně to má udělat. Větší poskytovatel například může nastavit striktní pravidla, že se vše musí označit pečetí. Menší poskytovatel může usoudit, že nepotřebuje podepsat každý kousek zdravotnické dokumentace a že stačí, když se všichni uživatelé přihlašují bezpečně a prokazatelně do informačního systému. Tím je u každého záznamu uvedeno, kdo ho vytvořil nebo změnil. Pro poskytovatele by to mělo být zjednodušení.

Zakotvuje se tam jen povinnost, která ale už teď vyplývala z GDPR, dokumentovat, jaký proces podepisování dokumentace mají nastaven. Malý poskytovatel tedy například uvede, že mu prvky důvěryhodnosti a neměnnosti zajišťuje informační systém, a doloží jeho dokumentaci, to je vše.

V komunikaci mezi poskytovateli musí být prokazatelnost samozřejmě na vyšší úrovni. Už teď platí, že sdílený dokument by měl být opatřen kvalifikovaným nebo resortním elektronickým podpisem, případně opečetěn, a také opatřen časovým razítkem. Ve vnější komunikaci to tedy zůstává jako dnes.

• Dostala se do návrhu také definice distanční péče, která dosud chybí?

Ano, v našem návrhu je odstavec, který se týká telemedicíny. Měl by umožnit beze vší pochybnosti legálně poskytovat zdravotní služby distančně. Volalo se po tom, aby se tato věc ujasnila, aby se zvýšila právní jistota poskytovatelů. V tuto chvíli sbíráme připomínky z praxe.

• Věříte, že by tato novela mohla projít? To by mohl být velký posun.

Věřím tomu, protože v celé novele není jediná nová povinnost, která by někoho zatěžovala, když pomineme zmíněnou povinnost dokumentovat proces podepisování dokumentace, což je jednak drobnost a jednak to beztak už vyplývalo z GDPR. Domnívám se, že návrh přináší poskytovatelům zjednodušení a samé přínosy.

• Další problém je nejednotná forma dokumentace nebo zdravotních dat obecně. Jak pokračuje příprava standardů elektronického zdravotnictví?

Pracujeme na několika aktivitách, které směřují ke standardizaci jednotlivých typů zdravotnické dokumentace. Můžu zmínit čtyři projekty. Pacientský souhrn, který už je sice připraven, ale bude probíhat kontinuální rozvoj hlavně z důvodu interoperability s ostatními členskými státy Evropské unie. Druhý projekt je hlášení laboratorních výsledků. Tam se nejedná o novou standardizaci, ale o to, striktně vyžadovat a vymáhat to, co už dnes platí. Třetí bod jsou radiologické zprávy. Když se posílá obrazová dokumentace systémem PACS, opatřuje se textovým popisem. Ten by měl být standardizován, ideálně alespoň zčásti parametrizován.

Co je z mého pohledu nejdůležitější, je standardizace propouštěcích zpráv. Máme minimalistickou ambici, aby měla každá propouštěcí zpráva v České republice stejnou hlavičku a obsahovala stejné sekce. Kdo prosazuje standardy a pracuje s daty, chtěl by ji co nejpodrobnější, lékaři zase co nejméně podrobnou, aby toho museli co nejméně vyplňovat. Budeme hledat kompromis, na kterém se shodneme. Přinejmenším by ale mělo být jasně čitelné, že to je propouštěcí zpráva, kdo ji vydal, kdy ji vydal, pro koho je, že v ní je například sekce medikace a další.

• Standard pacientského souhrnu už byl publikován jako standard Národního centra elektronického zdravotnictví. I ostatní standardy, o kterých jste mluvil, budou mít nakonec tuto formu?

To je cílový stav, že se stanou standardem podle zákona o elektronizaci zdravotnictví. Neříkám ale, že to bude hned. V první fázi bude standard propouštěcí zprávy podmínkou čerpání dotace z Národního plánu obnovy na interoperabilitu. Pokud si například bude někdo chtít z dotace pořídit nový nemocniční informační systém, bude tento systém muset umět generovat propouštěcí zprávu ve správném formátu. Standard pro propouštěcí zprávy chceme zveřejnit do konce roku.

• Zatím tedy zůstane pacientský souhrn jediným standardem vydaným podle zákona?

Zatím ano. Jak standard propouštěcí zprávy, tak standard radiologické zprávy si chceme ještě prověřit pilotním projektem.

Standard pacientského souhrnu není povinný, proto tolik nikoho netrápí. Přesto kolem něj zůstává několik otázek včetně toho, kdo za něj odpovídá, jestli se na informace z pacientského souhrnu dá v klinické praxi spoléhat, kdo se o něj má starat. Dokud to nebude vyřešeno, nebude stačit, že je standardizovaný.

• Standardy propouštěcích zpráv a radiologických zpráv do budoucna budou povinné?

Taková je vize, podmínkou ale je, aby na tom byla shoda. Podle toho, jak budou přijímány, se mezi oficiálními standardy objeví buď dříve, nebo později. Ne nutně se musejí tyto věci nařizovat. V zákoně o elektronizaci je dlouhá přechodná doba, až do roku 2026, než budou platit povinnosti elektronického zdravotnictví pod hrozbou sankce. Pokud se nám ale podaří se na standardu propouštěcí zprávy domluvit a prosadit jej ve větších nemocnicích, už si na trhu svou cestu najde a prosadí se. Tomu věřím.

• Na rozvoj elektronizace a kyberbezpečnosti půjdou v novém programovém období opět dotace z evropských fondů. Jaké jsou aktuální možnosti?

Na kyberbezpečnost jsou aktuálně v evropských fondech dva zdroje. Národní plán obnovy, kde je na ni ve výzvě číslo 25 pro 13 vybraných nemocnic vyčleněno 775 milionů korun, a nedávno vypsaná výzva na rozvoj kyberbezpečnosti z IROP, což není výzva vysloveně pro zdravotnictví, ale i pro další subjekty. Nemocnice budou mít šanci čerpat finance, aby více zabezpečily svoje provozy.

• Zástupci nemocnic upozorňují, že jim náklady na kyberbezpečnost porostou.

Čeká nás implementace evropské směrnice o kybernetické bezpečnosti NIS2, která zvýší nároky na nemocnice stran zabezpečení, protože budou spadat do kategorie středních podniků. Regulovány budou všechny zdravotnické organizace, které zaměstnávají nejméně padesát zaměstnanců nebo dosahují ročního obratu zhruba 250 milionů korun. Bude to mít velký dopad do zdravotnictví. V tuto chvíli mají tyto povinnosti jen ty nemocnice, které jsou poskytovateli základních služeb, nově se to dotkne stovek zdravotnických zařízení – nejen menších nemocnic, ale i některých poliklinik. Tlak na finanční zdroje tím určitě vznikne. Sice se z velké části nové povinnosti týkají toho, že poskytovatelé budou muset pouze dokumentovat některé věci, které dosud nedokumentovali. Může se ale jistě stát, že si poskytovatel provede analýzu rizik a zjistí například problém v zastaralé síti. Snažíme se vyjednávat další financování kyberbezpečnosti z IROP i Národního plánu obnovy.

• Jak to je se stavbou základní resortní infrastruktury, kmenových registrů a základních centrálních služeb?

Zákon předpokládá, že kmenové registry budou v provozu od 1. 1. 2023. To zcela jistě nebudou, protože veřejná zakázka na IDRR (Informační a datové resortní rozhraní), která byla vypsána Ústavem zdravotnických informací a statistiky, byla zrušena po odvolání dodavatelů. Musíme tedy tento projekt realizovat v rámci Národního plánu obnovy. Národní plán obnovy počítá s projektem základní infrastruktury, jak hardwaru, tak základního softwaru. Týká se to všech tří kmenových registrů, centrálního portálu i implementace dalších centrálních projektů, jako je katalog služeb a registr mandátů. Ještě se musí vyjasnit, jak je v Národním plánu obnovy řešeno financování DPH. A pak se opět rozběhne maraton, abychom to do roku 2025 stihli. Zase je to pozdě.

• Jak jste zmínil, zakázku na informační a datové resortní rozhraní zrušil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Co se dá udělat jinak, aby to tentokrát nedopadlo stejně?

V našem právním nastavení veřejných zakázek není žádná jistota, že to některý neúspěšný uchazeč nezablokuje. Předchozí zakázka byla zrušena proto, že jsme požadovali mezinárodní datové standardy IHE. Někteří dodavatelé tento požadavek na kvalifikaci rozporovali. Podle mě to byl zástupný důvod.

• Tohoto požadavku se v nové zakázce vzdáte?

Nemůžu to předem říct. Zakázky se budou chystat nově.

• Záměr resortního rozhraní zůstává stejný?

Zůstává velmi podobný, s výjimkou toho, že jsme některé dílčí části z centrálních služeb už museli vybudovat kvůli covidu. Některé komponenty už tedy máme, i když ne s dostatečnou kapacitou. Museli jsme vybudovat náhradu za kmenový registr pacientů. Národní registr poskytovatelů a národní registr zdravotníků máme. V rámci covidu jsme je museli datově zaktualizovat. Chci říct, že některé kroky k centrálním službám jsme udělali v rámci původního projektu. Nebude tedy potřeba tolik přemýšlet o tom, jak udělat registr pacientů, protože jsme si to vyzkoušeli. Na druhou stranu možná bude potřeba se znovu zamyslet nad investicemi do portálu, protože se svět posunul a dnes je opět rozšířenější bankovní identita.

• Co ještě se chystá z Národního plánu obnovy?

Když to shrnu, na centrální úrovni jsou to dva projekty na postavení centrálních služeb plus jeden samostatný na centrální portál. Kromě toho budou podpořeny především kyberbezpečnost a interoperabilita. Poskytovatelé zdravotních služeb si budou moci pořídit informační systémy.

Kromě toho je tam také projekt na telemedicínu, který má nastavit metodiku zavádění telemedicínských metod do klinické praxe a odpilotovat určitou centrální platformu. Není tajemstvím, že v tom spolupracujeme s kompetenčním centrem, kterým je Národní telemedicínské centrum ve Fakultní nemocnici Olomouc. Očekává se, že by FN Olomouc tento projekt koordinovala a ve spolupráci s dalšími partnery zrealizovala.

• Pracuje se na vzniku Portálu elektronického zdravotnictví pro pacienty, jak předpokládá zákon o elektronizaci?

Tento projekt by měl provádět ÚZIS. Ladíme koncepčně, co v portálu má být, jak má vypadat, jak bude zasazen do celkového konceptu centrálních služeb, jak bude propojen s informačním portálem NZIS. V tuto chvíli máme řekněme předpilotní verzi žádosti o dotaci na projekt. Kolegové jsou přetíženi a nedaří se vše tak rychle, jak bychom si ideálně představovali. O financování projektu by se ale mělo požádat v horizontu několika měsíců.

Na našem portálu se chceme inspirovat Portálem občana. Pro začátek bych byl rád, kdyby na Portálu elektronického zdravotnictví byly všechny centrální služby elektronického zdravotnictví. Zatím jich není mnoho. Určitě to je elektronický recept. Patří tam možnost stažení certifikátu, pro zdravotníky by tam mohlo být přihlášení do centrálních zdravotnických systémů… Umím si představit, až jednou budou nemocnice vystavovat standardizovanou propouštěcí zprávu, že budeme na Portálu vést seznam nemocnic, které to umějí, a občan si bude moci kliknout na link, kde si svou propouštěcí zprávu stáhne.

Další centrální službou je aplikace Tečka, která by mohla v elektronickém zdravotnictví hrát významnou roli, mohla by se stát tou mobilní aplikací, kterou běžně člověk vstupuje do elektronického zdravotnictví. Chtěli bychom ji kompletně redesignovat a přidávat do ní podobně jako na Portál elektronického zdravotnictví další služby.

• Počítáte se zachováním názvu aplikace Tečka i pro tento nový účel?

Ten název není nejšťastnější, je spíše jednoúčelový. Budeme se nad tím muset zamyslet. Její výhoda je, že už ji má množství lidí v mobilu, když si ji nechají, budou v ní mít do budoucna komunikační kanál mezi pacientem a zdravotnictvím. Kromě vakcinací by tam postupně mohli mít i svou zdravotní dokumentaci nebo výpis údajů z centrálně vedených zdravotnických systémů. To je směr, kterým bychom chtěli jít.

• Je Národní centrum elektronického zdravotnictví (NCEZ, oddělení na ministerstvu zdravotnictví, které odpovídá za řízení digitalizace zdravotnictví, pozn. red.), dostatečně personálně vybaveno? Máte plný stav lidí?

Zdaleka nemáme plný stav, obsazenu máme ani ne pětinu pracovních míst. Přestože se podařilo získat finanční prostředky, nedaří se nám odborníky na trhu sehnat. Jednak jich obecně není dost, jednak se nám nedaří v rámci pravidel tabulkových platů v naší instituci nabídnout odměny, jaké mohou dostat jinde. Maximum, co můžeme podle zákona nabídnout, je velmi přibližně příslušný tabulkový plat dvakrát zdvojnásobený plus odměna. To není pro lidi této odbornosti motivační. Přicházejí k nám nadšenci, kteří mají chuť dělat společensky užitečnou práci. Kromě toho se nám daří oslovit odborníky, kteří jsou zajištěni, mají bohaté zkušenosti a chtějí po vrcholu kariéry ještě něco dokázat. Nedaří se nám ale nabírat nejproduktivnější odborníky kolem čtyřiceti let.

• Jak to plánujete řešit?

Snažím se o možnostech práce u nás mluvit na všech konferencích a při dalších příležitostech. Přesvědčujeme i specialisty z jiných státních institucí, že pracovat u nás je fajn. Některé kolegy budeme převádět z jiných pracovních míst ministerstva zdravotnictví. Pracujeme na tom několik měsíců, máme rozjednané nové kontrakty, naplněnost se určitě brzy zlepší.

• V čem vás nedostatek zaměstnanců brzdí?

V rozvoji. Je tu hodně koncepční práce, která se valí na stávající kolegy. Na druhou stranu teď nás brzdí i jiné okolnosti. Významný díl práce pro nás budou představovat projekty placené z Národního plánu obnovy a dotační výzvy z něj se nevypisují tak rychle, jak se myslelo. Není to ale tak, že by Národní centrum elektronického zdravotnictví nefungovalo! Funguje a poskytuje třeba konzultace ohledně kyberbezpečnosti i stran projektů připravovaných z NPO.

• Kdyby bylo lidí na Národním centru elektronizace zdravotnictví a na vašem odboru více, mohlo být dnes už také více rozpracovaných standardů elektronického zdravotnictví?

Určitě. Jednoho kolegu, který je odborníkem na standardy, jsme přijali. Je to ale kvalifikace, kterou je těžké najít. Odborníci na mezinárodní standardy se shánějí těžko, hledáme i v zahraničí. Spolupracujeme externě se zahraničními kolegy.

• Co s tím do budoucna?

V zemích, kde to s elektronizací zdravotnictví myslí vážně, vznikla samostatná instituce mimo struktury ministerstva. Ta má řadu výhod. Jednak se může lépe fokusovat, jednak je pružnější v najímání odborníků v čase, kdy jsou potřeba, má lepší možnosti zaplatit špičkové experty na zasloužené úrovni a třeba na dobu určitou, může být pružnější ve vypisování veřejných zakázek. Někde mají takových institucí i víc než jednu, jedna se může věnovat například standardizaci v elektronickém zdravotnictví, další provozování infrastruktury… Dnes je Národní centrum elektronizace zdravotnictví oddělení sekce IT ministerstva zdravotnictví. Podle mě by to mělo jít změnit.

• Jakou formu by tedy mohlo NCEZ mít?

NCEZ je financován projektově, a to do roku 2025. Je tu otázka, co dál. Mohl by to být státní podnik. Musí podléhat ministerstvu zdravotnictví a plnit jeho zadání. I další resorty se rozhodly jít touto cestou. Potřebovali bychom stabilní financování této oblasti s delší vyhlídkou. Jinak hrozí, že tu sice něco vybudujeme, nějaké cíle a úkoly splníme, ale za tři roky to skončí a nebude, kdo by to udržoval a dál rozvíjel.

• Evropská komise představila návrh nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS). Co budeme muset udělat, aby se naplnilo a abychom mohli skutečně sdílet data v celé Evropské unii?

Tomuto tématu se věnujeme s kolegy z mezinárodních vztahů a dalšími. EHDS řeší dvě hlavní oblasti, primární využití zdravotnických dat a sekundární využití dat. Je zjevné, že se ta první oblast dobře kryje s našimi záměry, které tu rozvíjíme bez ohledu na toto nařízení. Chceme mít elektronickou zdravotní dokumentaci, chceme standardizovat propouštěcí zprávy a tak dále. Aby se vůbec dalo něco sdílet mezi členskými státy, tak to nejdříve musí existovat. Celé EHDS by bylo úplně k ničemu, kdyby žádná elektronická zdravotnická data nebyla. To je základ, a proto upřímně řečeno považuju naplnění EHDS za něco poněkud vzdáleného. Na tu druhou část, sekundární využití zdravotních dat, si podle mě počkáme ještě déle. Musejí vzniknout instituce, které budou poskytování dat řídit, bez standardizace to nejde. Pro přeshraniční sdílení by měla vzniknout povinná agentura. Měla by vzniknout také instituce, která technicky zajistí prostředí.

• Máte o nějaké části nařízení o EHDS pochybnosti?

Je pozitivní, že podle návrhu nařízení je pacient více zařazen do hry, získává větší kompetence ve vztahu ke své elektronické dokumentaci. Role pacienta se ale může ukázat možná až příliš silná. Může to nabourat zavedené procesy. Pacient určitě musí mít právo vyžádat si kdykoli svou zdravotnickou dokumentaci v co nejjednodušší podobě a jakkoli s ní zacházet. Nejsem si ale jist, jestli dát pacientům právo zakázat poskytovatelům mezi sebou bez jeho souhlasu sdílet jeho zdravotnickou dokumentaci a její části. Bude ale potřeba ještě vyjasnit také to, že by pacienti mohli svá data prodávat. Podle mě by ale anonymizovaná data měla být pro výzkum volně bezplatně použitelná ve prospěch lidstva. Pokud tato data existují, nemám nejmenší problém, když je někdo využije. Přes všechny obavy jsem přesvědčen, že je EHDS velmi pozitivní, vede k elektronizaci. Donutí nás to jako resort data poskytovat.