Nemocnice to zvládnou, i když za vysokou cenu

• Ve zprávě o dostupnosti kapacit jste uvedl, že nemocnice budou potřebovat navýšit stávající kapacitu lůžek pro celou Českou republiku o zhruba 5 000, z toho 700 pro umělou plicní ventilaci. V jakém časovém horizontu?

Navýšení kapacit není otázka jednoho kliknutí. Kapacity se budou navyšovat dvojím způsobem. Jednak na vstupu – to znamená, že se omezí příjem všech pacientů, jejichž péči lze odložit. A dále na výstupu, kde bude snaha o urychlené přeložení všech osob, které v nemocnici nemusejí ze zdravotních důvodů být; mluvíme o takzvaných sociálních hospitalizacích. Nežijme v pocitu, že nemocnice mají ve skladu lůžka a personál, které odtud vytáhnou. Celé navýšení kapacit je na úkor odkladné péče.

• V tuto chvíli vyzýváte k odložení veškeré péče, která odložená být může, je to tak?

To je zcela jednoznačné. Zastavení všeho, co zastavit lze, je na dobu nejbližších několika týdnů jediné možné řešení, jak dostatečně navýšit kapacity českého nemocničního systému. V nemocnicích budou kromě pacientů s COVID-19 jen pacienti vyžadující urgentní a intenzivní péči a pacienti, kteří potřebují neodkladnou péči. Neodkladnost péče je na individuálním posouzení. Jsou například typy onkologické péče, které mohou několik týdnů počkat, ale také je onkologická péče, která odklad nesnese.

• Zároveň armáda oznámila, že hledá po republice prostory pro 10 tisíc nouzových lůžek navíc. Za jakých předpokladů a kdy budou potřeba?

Toto je otázka nouzových kapacit a poskytování péče mimo nemocnice. Nerad bych komentoval konkrétně, co připravuje armáda. Obecně je aktivace nouzových kapacit mimo nemocnice smysluplná jen v momentě, kdy se ukáže, že stávající civilní segment už není schopen dál navýšit svou kapacitu. Z databáze zdravotních pojišťoven víme, že v celém Česku je přes 41 tisíc standardních nemocničních lůžek a 5 647 lůžek intenzivní péče. O něco jiná čísla máme z dispečinku intenzivní péče, protože se klasifikace pojišťoven a nemocnic trochu liší. Každopádně je v Česku kolem 47 tisíc nemocničních lůžek celkem. V tomto kontextu je zřejmé, že když mluvíme o nutnosti navýšení kapacit o pět až deset tisíc lůžek, tak by k tomu mělo zastavení odložitelné péče stačit. Tato kapacita je velmi robustní.

• Neočekáváte tedy, že bychom řekněme do tří týdnů potřebovali nouzové kapacity mimo nemocnice?

Je to otázka dynamiky nákazy a jejího dopadu do nemocnic. Myslím, že během dvou týdnů se jasně ukáže, jaká bude další trajektorie té křivky. Zatím vše nasvědčuje tomu, že jsme těsně pod jejím vrcholem, a myslím, že by na jejím vrcholu měla plánovaná navýšená kapacita o zmíněných 5 000 lůžek stačit. Pokud zůstane reprodukční číslo R na stávající hodnotě 1,4, tak na konci měsíce bude v nemocnicích zhruba 8 000 pacientů s COVID-19 a z toho 1 680 pacientů, kteří budou vyžadovat intenzivní péči. Systém by to měl absorbovat. V tuto chvíli uvažujeme jako velmi málo pravděpodobný nejhorší scénář R na hodnotě 1,5. To by znamenalo ke konci měsíce umístit 10 700 pacientů, z toho 2 200 na intenzivní péči. I tento počet je podle mě absorbovatelný. Pochopitelně za cenu brutálního omezení veškeré odložitelné péče.

• Co odložit ještě lze, to bude někdy těžké rozhodování…

Není to černobílé, nelze udělat jasnou dělicí čáru, co zastavit lze, a co ne.

• Na konci září jste jako hranici, kolik jsou nemocnice schopny zvládnout při omezení jiné péče, uváděl 4 800 nových hospitalizací kumulativně za měsíc. Teď se bavíme o vyšších číslech, přesto předpokládáte, že nouzové kapacity mimo nemocnice zapotřebí nebudou?

Při dosažení cílových čísel pro navýšení v tzv. kamenných nemocnicích si myslím, že nikoliv.

• Má dispečink intenzivní péče aktuální kompletní data?

Dispečink má taková data, jaká tam lidé z nemocnic dají. Disciplína není stoprocentní. Z kontrolních exportů dat vidíme, které nemocnice postupují pečlivě, a které se takto nechovají. Bohužel tomu nadále některé nemocnice nepřikládají odpovídající váhu. Jsou to jednotlivé nemocnice a to takové, od kterých to stát nemůže vymáhat. Fakultní a krajské obvykle spolupracují tak, jak mají.

• Co vše se nově má hlásit do dispečinku lůžkové kapacity?

Národní dispečink lůžkové kapacity ČR je především exekutivní nástroj stávajícího dispečinku intenzivní péče. Hlavním úkolem je operativní koordinace. Bude to fyzický dispečink, který bude fungovat na ministerstvu zdravotnictví. Uvidíme každý kraj na jedné obrazovce a budeme sledovat, jak se mění dostupnost kapacit jednotlivých nemocnic. V každý okamžik budeme umět reagovat na situaci, kdy by nebylo kam pacienta umístit. Bude jedno telefonní číslo na tento dispečink a v každé nemocnici bude kontaktní osoba, která bude s dispečinkem komunikovat.

Do hlášení do stávajícího dispečinku intenzivní péče zároveň přidáváme nové položky, abychom měli informace o tzv. nouzových kapacitách a jak se tato nouzová kapacita vyčerpává. Chceme mít informaci, kdy se vyčerpala normální kapacita, a kdy už se čerpá nouzová kapacita.

• Co v současnosti nejvíc limituje nemocniční kapacity? Lůžka, přístroje, nebo personál? Co dojde jako první?

Co bude nejslabší místo, je kvalifikovaný personál pro intenzivní péči. To je mírně odlišná medicína než ostatní obory. V nouzové situaci ovšem může nemocnice navýšit personál na odděleních intenzivní péče tím, že se budeme muset spokojit i s nižší kvalifikací, jiné řešení neexistuje. Této situaci se podle mě blížíme. Z centrálního pohledu se to těžko hodnotí, jak blízko k ní kde jsme, v každé nemocnici je to jinak.

Nemůžeme tvrdit, že by se základy intenzivní medicíny nemohli naučit i zdravotníci z jiných oddělení. V současnosti se pracuje na tom, aby se během nejbližších týdnů personál jiných odborností školil tak, aby byly nemocnice připraveny využít na intenzivní péči i lékaře a sestry, kteří doposud tuto část medicíny neposkytovali. Jsou pochopitelně speciální kompetence, které se za týden nenaučíte.

Pokud systém bude naplno čerpat navýšenou kapacitu lůžek nouzového typu, logicky to znamená, že tato péče bude muset být u lůžka poskytována i lidmi bez odpovídající kvalifikace. Na určitý definovaný počet takových zdravotníků pak bude připadat kvalifikovaný odborník, který by měl garantovat adekvátní kvalitu péče.

• Nebude pak v některých regionech racionální spíše využít zahraniční pomoc s kvalifikovanými zdravotníky?

Můj názor je, že to není nutné. Je složité, legislativně i jinak, aby přiletěly zdravotní sestry z Filipín pečovat o naše seniory. Ani přeshraniční spolupráci nepovažuji systémově za odůvodněný krok či systémové řešení naší situace.

• Vidíte v datech z dispečinku intenzivní péče, že by ubylo personálu po zavření prvního stupně základních škol?

Nemocnice nám hlásí počet funkčních lůžek, která mohou provozovat, konkrétní počty personálu už nesledujeme. Vliv uzavření škol na počet personálu posoudit neumím.

• Jaká je nejoptimističtější vyhlídka, kdy by mohla být obnovena odkladná péče?

Podle mě budou nejtěžší nejbližší dva tři týdny. Když se ptáte na omezení plánované péče, odhaduji, že to nebude na měsíce, ale na týdny. Vycházím ze stávajících podkladů. Nicméně vidíme, že účinnost všech protiepidemických intervencí je zcela závislá na tom, nakolik společnost nařízení respektuje. Neexistuje stoprocentně účinný mechanismus, jak virus zastavit. Nikdo na světě není schopen zabránit tomu, jak se virus chová. Co je možné modifikovat, je rychlost prostupu viru populací. Neovlivníte konečný počet nakažených, to by byl boj s přírodou. Jediné, co lze, je zpomalit nárůst nových pacientů, kteří se generují z těch, kteří jsou pozitivní.

• Možná to není otázka úplně pro vás, ale jak si vysvětlujete vývoj po 2. říjnu? Tehdy se uvádělo, že reprodukční číslo epidemie kleslo z 1,59 v polovině září na 1,24 a byla oznámena nová opatření na další zpomalení šíření viru. Jenže místo dalšího snížení bylo o deset dní později R 1,5.

To je skutečně otázka spíše na epidemiology a statistiky. Podle mého názoru by tehdejší opatření zafungovala, kdyby byla majoritně dodržována. Lidé se nechovali tak, jak se očekávalo, a proto virus neměl překážky. To je podle mě hlavní moment, který vedl k tomu vývoji.

• Co byste vzkázal lékařům a dalším zdravotníkům?

Všichni se musejí nachystat, že nás teď čeká několik týdnů, jaké české zdravotnictví ještě nezažilo. Doufejme, že už ji ani nezažije. Takové omezení péče tu nikdy v historii nenastalo. Je to situace, se kterou nikdo nemá zkušenost. Naši lékaři a další zdravotníci a personál ve zdravotnictví dělají maximum, jejich nasazení je veliké, chtěl bych jim poděkovat.

Zdroj: MT