Nevykašlat se na kašlajícího seniora

K vyvolávajícím faktorům alergické rinitidy patří na jedné straně známé alergeny, především ubikvitérní roztoči, pyly, srst koček a psů, na straně druhé se může jednat o tzv. rinitidu seniorů při atrofované nosní sliznici, kde příčinný alergen nezjistíme.

Podíl na nosním diskomfortu mohou mít léky, jako jsou diuretika, beta‑blokátory, anxiolytika, léky proti vertigu. I v seniorském věku však musíme myslet na alergologickou etiologii. Kromě podrobného rozboru předchorobí jsou v diagnostice alergických onemocnění používány kožní prick testy aplikované na předloktí, u seniorů představuje vhodnou lokalizaci pro testování dolní část zad, kde je pokožka méně atrofovaná a nejméně pigmentovaná.

Testuje se základní škála inhalačních alergenů pylové skupiny, peří, plísně, roztoči, kočka i pes. Je třeba počítat s tím, že senzitivita k prick testům s věkem klesá, což však nemusí vždy korelovat s intenzitou potíží alergického seniora.

Terapie alergické rinitidy u seniorů se zásadně neliší od léčby mladších věkových skupin. U přetrvávajících alergických rým jsou hlavní léčebnou skupinou antihistaminika 2. a nové generace, popřípadě v kombinaci s nasálními kortikosteroidy ve spreji s pravidelným dávkováním.

Naprosto nevhodné jsou dekongescenční kapky, které mají mnohem více kontraindikací než základní protizánětlivá léčba. Dekongescenční nosní kapky patří mezi volně dostupné léky, dochází velmi často k jejich nadužívání, mohou mít i podíl na zvýšeném krevním tlaku.

Rovněž antihistaminika 1. generace, jako je dithiaden, jsou nevhodná pro svoje působení na kognitivní funkce. Kromoglykany jsou sice bezpečné, nicméně mají pozvolný nástup účinku, což může pacienty seniory odradit stejně jako dávkování čtyřikrát denně. Účinnou látkou vedoucí k úlevě může být i k guaifenesin, který bohužel není u nás dostupný v nasální formě.

Seniorské astma

Seniorské astma má stejnou etiologii jako astma v kterémkoli jiném věku, nicméně jeho průběh může inklinovat k těžším variantám. Diagnostika je ztížená, neboť pacienti s postupujícím věkem mohou být více tolerantní k hypoxii. Kvůli komorbiditám se zpravidla méně pohybují, takže si dechovou insuficienci nemusejí uvědomovat, špatně dokáží popsat své příznaky. Onemocnění je modifikováno užíváním léků, které mnohdy způsobují bronchospasmus a trvalé pokašlávání.

K pochopení odlišného průběhu astmatu u seniorů je nutno si uvědomit imunologické a fyziologické změny ve stáří. Epiteliální buňky neplní dostatečně svoji funkci při vytváření přirozené bariéry v dýchacích cestách, dochází k poklesu mukociliární clearance, hromadění hlenu a snížení průsvitu dýchacích cest. Na buněčné úrovni dochází ke snížení funkce imunokompetentních buněk – tyto změny se týkají lymfocytů, makrofágů s redukovanou schopností fagocytózy a zvýšenou bakteriální perzistencí v dýchacích cestách. Ve stáří narůstá počet neutrofilů v dýchacích cestách, hromadí se neutrofilní elastáza, která má významný podíl na ztrátě elastinových vláken, což je příčinou snižující se plicní elasticity.

Ve sliznicích dýchacích cest jsou četnější bazofily, výsledkem je zvýšená bronchiální hyperreaktivita – starého člověka výrazně rozkašle i malý vdechnutý drobeček. Stále narůstající lymfocytární dysfunkce vede k narůstající vnímavosti k virovým i bakteriálním infekcím – uvolnění prozánětlivých mediátorů a enzymů proteáz vede k zánětu a poškození dýchacích cest daleko rychleji, než je tomu u mladých astmatiků. Snížená syntéza kolagenu ve stáří vede celkově ke zhoršení ventilačních parametrů. Zároveň dochází k oslabení dýchacích svalů včetně bránice a ke zvýšené rigiditě hrudního koše.Tyto přirozené fyziologické změny následně modifikují klinický obraz seniorského astmatika.

V diferenciální diagnostice je třeba vždy odlišit srdeční selhávání, plicní embolizaci, velmi časté a často opomíjené jsou mikroaspirace, v úvahu samozřejmě přicházejí i ostatní plicní onemocnění, např. chronická obstrukční plicní nemoc.

Léčba seniora astmatika se opětně zásadně neliší od jiných věkových skupin, ale odlišuje se v léčebném přístupu v některých bodech. U seniorů astmatiků se vzhledem k vícečetným onemocněním snažíme o jednoduchý léčebný režim, maximálně s dávkováním léků jednou až dvakrát denně.

Důležitá je volba inhalačních léků. Do edukace správné inhalační techniky (pokud je to nutné) zapojujeme i rodinu, při následných návštěvách správnou inhalaci opětně kontrolujeme. Obtížnější je aplikace dávkovacích aerosolů. Tyto léky doporučujeme podávat přes inhalační nástavec, tzv. spacer.

Důležité je uvědomit si, že po nasazení inhalační léčby nemusí být u staršího astmatika zlepšení promptní. Všechny uvedené faktory seniorského věku by nás však neměly odradit od nasazení pravidelné protiastmatické léčby. Dušnost ani kašel nejsou příznaky vyššího věku, ale choroby.

Zdroj: Medical Tribune