Nové poznatky prezentované na 30. kongresu EADV překvapují i varují
Téměř polovina lidí v Evropě má kožní problémy
V průběhu letošního kongresu EADV nabídla tato přední evropská organizace vůbec první pohled na výsledky svého průzkumu „Burden of Skin Disease in Europe“. Výsledky ukazují, že téměř polovina (47,9 %) evropské populace starší 18 let deklarovala za poslední rok alespoň jeden dermatologický problém. Průzkum Burden of Skin Disease in Europe Survey je mezinárodní, průřezová online studie reprezentativního vzorku široké veřejnosti starší než 18 let, která se uskutečnila v období od října 2020 do září 2021. Hlavním cílem studie bylo vyhodnotit prevalenci dermatologických nebo venerologických stavů. Sekundární cíle směřovaly k podrobnému vysvětlení důvodů konzultace s dermatologem a dermatologických potřeb běžné populace; dopadu kožních chorob na postižené pacienty z hlediska kvality života, stigmatizace, zátěže a dopadu na jejich každodenní život; vnímání kožních chorob veřejností; ale i způsobu poskytované péče a roli dermatologa ve srovnání s praktickým lékařem (GP), lékárníky nebo sestrami při péči o kožní onemocnění. Snahou bylo také monitorovat předepisovanou léčbu a zachytit reakce a důvěru vůči dermatologům v různých zemích Evropské unie a míru spokojenosti s jejich intervencemi.
Tato studie je vůbec největší svého druhu v Evropě. Dosud byly shromážděny údaje od 44 689 dospělých z 27 evropských zemí, včetně všech zemí Evropské unie a Velké Británie, Norska a Švýcarska. Předběžná zjištění ukazují, že mezi 21 401 zástupci obecné populace 47,9 procenta lidí ve věku 18 let nebo starších uvedlo alespoň jedno kožní onemocnění. V průměru tito lidé deklarovali medián dvou kožních chorob. Promítnutí těchto údajů na celkovou populaci NEUKS (Norsko, Evropská unie, Velká Británie a Švýcarsko) – 408 milionů obyvatel starších 18 let – ukazuje, že více než 195 milionů dospělých v Evropě trpí alespoň jedním kožním problémem.
Mezi zkoumanými patřila k nejčastějším kožním onemocněním plísňová infekce kůže, která postihuje téměř 1 z 10 lidí (9,07 %). K dalším běžným problémům, z nichž každý postihoval více než 1 z 20 lidí, patřila atopická dermatitida (5,34 %), alopecie (5,22 %) a akné (5,49 %). Kromě toho 20 procent lidí ve věku 18 let nebo starších nahlásilo kožní příznaky/nepříjemné pocity na kůži, včetně napětí a svědění, jako důvod své konzultace u dermatologa.
Než EADV provedla tuto studii, bylo o prevalenci kožních onemocnění v obecné populaci v celé Evropě známo jen málo. Kromě toho na evropské úrovni chybějí spolehlivé, objektivní a homogenní údaje o dopadu kožních onemocnění na kvalitu života, včetně stigmatizace, nebo data o vnímání dermatologů a přístupu k nim. EADV proto uskutečnila průzkum dospělé populace „Burden of Skin Disease in Europe“, zejména s cílem vyhodnotit prevalenci dermatologických nebo venerologických stavů v celé Evropě, porozumět důvodům konzultací s dermatologem a objasnit dopad kožních onemocnění na pacienty.
„Jako přední evropská organizace v oboru dermatovenerologie přebírá EADV důležitou roli při určování prevalence a dopadu kožních chorob v celé Evropě. Skutečnost, že onemocnění kůže postihuje každého druhého dospělého v Evropě, činí z kůže nejvíce postižený orgán v těle. Jako organizace jsme proto odhodláni učinit z kožních chorob prioritu veřejného zdraví,“ uvedla vedoucí výzkumu Marie‑Aleth Richardová, profesorka Fakultní nemocnice v La Timone, Marseille, a členka výboru EADV, s tím, že v návaznosti na kongres EADV plánuje plně analyzovat data a odeslat počáteční zjištění k potenciálnímu zveřejnění, než v příštích několika měsících zveřejní další výsledky průzkumu.
Chybující technologie
Další z prezentovaných studií zjistila, že aplikace pro přímou detekci karcinomu kůže určené přímo spotřebitelům nerozpoznávají život ohrožující karcinom kůže a mohou nesprávně klasifikovat vzácné a agresivní nádory jako nízkorizikové. Zjištění představená na 30. kongresu EADV naznačují, že tyto aplikace založené na modelech strojového učení by mohly ohrozit životy lidí. Průlomová zjištění naznačují, že zpřístupňování aplikací založených na takových modelech přímo pro veřejnost bez transparentnosti metrik výkonu u vzácných, ale potenciálně život ohrožujících karcinomů kůže je eticky diskutabilní.
Vědci z Londýna se zaměřili na dva typy karcinomu kůže: karcinom z Merkelových buněk (MCC) a amelanotický melanom, což jsou vzácné, ale obzvlášť agresivní karcinomy. které mají tendenci rychle růst a vyžadují včasnou léčbu. MCC je vzácný nemelanomový nádor, začíná v Merkelových buňkách produkujících hormony, které jsou obvykle v horní vrstvě kůže a ve vlasových folikulech. MCC se projevuje jako modravě červené hrudky na kůži, které se často nacházejí na hlavě, krku, pažích a nohou, ale mohou se rozšířit i do jiných částí těla. MCC je spojen hlavně s ultrafialovým světlem z dlouhodobého slunečního záření a solárií, ale také s podmínkami nebo léčebnými metodami, které oslabují imunitní systém, a s infekcemi polyomaviry. Prevalence MCC je 0,2–0,45 případu na 100 000 obyvatel. Amelanotický melanom je typ karcinomu kůže, který se vyvíjí v melanocytech. Nejčastěji postihuje starší osoby. Jde o vzácný nádor představující přibližně osm procent všech melanomů. Na rozdíl od jiných melanomů jsou amelanotické melanomy obvykle červené nebo mají barvu kůže spíše než tmavé zbarvení. Pro nedostatek barvy je často obtížné jej diagnostikovat, tento melanom může být též zaměněn s jiným kožním onemocněním. Jelikož je jeho diagnóza často opožděná, pojí se se špatnou prognózou.
Vědci vytvořili soubor dat 116 obrazů těchto vzácných druhů onemocnění a benigních lézí seborrhoické keratózy a hemangiomů a tyto snímky vyhodnotili pomocí dvou modelů strojového učení. Prvním studovaným modelem byl certifikovaný zdravotnický prostředek, který byl přímo prodán veřejnosti prostřednictvím App Store a byl inzerován jako schopný diagnostikovat 95 procent karcinomů kůže (model 1). Druhý model byl k dispozici pouze pro výzkumné účely a sloužil jako reference (model 2). Výsledky ukázaly, že model 1 nesprávně klasifikoval 17,9 procenta MCC a 22,9 procenta amelanotických melanomů jako nízkorizikové. Na druhé straně bylo 62,2 procenta benigních lézí klasifikováno jako vysoce rizikové. Pro detekci malignity citlivost modelu 1 činila 79,4 procenta (95% CI 69,3–89,4 %) a specificita 37,7 procenta (95% CI 24,7–50,8 %). U modelu 2 nebyl MCC zahrnut v diagnostice top 5 pro žádný z 28 analyzovaných obrazů MCC, což ukazuje na možnost, že model nebyl vůbec připraven na to, že tato třída onemocnění existuje.
Vysoká falešně pozitivní míra modelu 1 má potenciálně negativní důsledky na osobní a společenské úrovni. Výsledky nastolují důležitou otázku bezpečnosti i jiných modelů umělé inteligence (AI) pro detekci karcinomu kůže dostupných na trhu. „Aby se zlepšilo hodnocení, měl by model strojového učení zohledňovat spektrum nemocí, které budou v praxi k vidění. V současné době je většina výkonů těchto modelů dána dostupnými zobrazovacími údaji, což je ojedinělé, pokud jde o vzácné karcinomy kůže,“ vysvětluje Lloyd Steele, hlavní autor studie na Blizard Institute, Queen Mary University of London. Globální spolupráce mezi výzkumnými skupinami a nemocnicemi může podle něho být krokem k řešení mezer v údajích o zobrazovacích datech kožních malignit, což je klíčový prvek pro vysokou výkonnost strojového učení.
Podle prof. Marie‑Aleth Richardové počet aplikací pro detekci karcinomu kůže, které jsou k dispozici pro spotřebitele, roste. Jak ale ukazuje tento výzkum, musí existovat větší transparentnost ohledně bezpečnosti a účinnost těchto aplikací. „Kromě toho takováto zařízení detekují pouze to, co je jim ukázáno, a neprovádějí systematickou analýzu celého povrchu kůže. Neschopnost být transparentní by mohla ohrozit životy,“ upozornila.
Vědci objevili spojení mezi genitálními bradavicemi a imunitním systémem
Vzrušující objev přináší novou cestu pro potenciální očkování mRNA proti HPV a dalším sexuálně přenosným chorobám. Nový výzkum, který byl představen v rámci kongresu, totiž odhaluje souvislost mezi genitálními bradavicemi a systémem lidského leukocytárního antigenu (HLA) – součástí imunitního systému, která pomáhá regulovat imunitní reakce. Zjištění naznačují, že genetické varianty v systému HLA ovlivňují riziko genitálních bradavic.
Condyloma accuminatum je běžná pohlavně přenosná infekce (STI) způsobená lidským papilomavirem (HPV), jež se projevuje jako měkké masité výrůstky, které se vyvíjejí kolem genitálií nebo konečníku. HPV se šíří kontaktem kůže na kůži během sexuální aktivity; k šíření infekce není nutný vaginální ani anální styk. Odhaduje se, že 75–80 procent sexuálně aktivních mužů a žen bude v určitém okamžiku svého života infikováno HPV; většina případů jsou obvykle krátkodobé infekce bez jakéhokoli klinického dopadu. Na tuto infekci neexistuje lék, i když lze viditelné genitální bradavice odstranit a snížit riziko šíření viru.
Systém HLA je součástí genetické oblasti, která obsahuje geny nezbytné pro normální fungování imunitní odpovědi, pomáhá rozlišovat mezi antigeny, které způsobují, že si tělo vytvoří imunitní odpověď, a vlastními tělními buňkami. Každý člověk má v HLA genetickou rozmanitost, což způsobuje různou reakci na určitá onemocnění. Při výzkumu vědci v kohortě pacientů identifikovali 12 ochranných genových variací (OR = 0,4–0,8) a sedm rizikových alel (OR = 1,1–1,3). Jedinci s rizikovými alelami byli méně úspěšní v rozpoznávání viru HPV, a proto měli větší pravděpodobnost výskytu genitálních bradavic; naopak účastníci s ochrannými alelami měli lepší imunitní reakce a lépe rozpoznávali HPV, což omezovalo pravděpodobnost prezentace infekce condyloma.
„Condyloma je jednou z nejrozšířenějších pohlavně přenosných chorob, ale její souvislost se systémem HLA nebyla dostatečně objasněna. Náš výzkum identifikuje klíčové imunologické vlastnosti, které dokazují, že existuje spojení mezi imunitním systémem a infekcí condyloma,“ vysvětluje dr. Pernille Lindsø Andersenová z oddělení klinické imunologie a oddělení dermatologie Fakultní nemocnice v dánském Zealandu.
Jak vysvětluje, byla vyšetřena skupina 65 791 dárců krve, přičemž 4 199 účastníků mělo infekci condyloma accuminatum a zbývajících 61 592 účastníků bylo použito jako kontrolní skupina. Případy byly definovány jako případy registrované s minimálně jedním uplatněným předpisem léků na condyloma accuminatum nebo s diagnózou condyloma accuminatum. U všech účastníků byla hodnocena genetická informace (typy HLA) a její souvislost s případem nebo kontrolou. Jak ale autoři upozorňují, bude zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda ochranné alely (typy HLA) dokážou rozpoznat specifické proteiny vytvořené HPV. „Slibné výsledky prezentované v této studii jsou vzrušujícím průlomem, který by mohl vést k potenciálním možnostem budoucího očkování mRNA proti genitálním bradavicím,“ dodává Mariano Suppa, člen představenstva EADV a docent na Université Libre de Bruxelles v Bruselu v Belgii.
Bezpečnostní analýza biologik versus očkování proti COVID‑19
V rámci bohatého programu byla na kongresu prezentována také analýza dat z reálné praxe zabývající se biologickou léčbou a váhavostí ohledně očkování u pacientů s psoriázou. Zjištění dvou provedených analýz pomáhají lépe porozumět bezpečnosti biologických terapií u psoriázy a důvodům váhavosti vůči očkování proti COVID‑19 u pacientů s tímto onemocněním.
Vědci ve Španělsku studovali přístup/ pocity k očkování proti COVID‑19 u biologicky léčených pacientů s psoriázou a/nebo psoriatickou artritidou. Tato RWE byla shromážděna prostřednictvím sociálních médií, aby se minimalizovala omezení tradičních nemocničních průzkumů, které zachycují pouze data motivovaných pacientů a mohou být ovlivněny přítomností lékaře. Mezi lednem a březnem 2021 bylo pomocí předdefinovaných klíčových slov identifikováno 10 922 příspěvků na sociálních médiích od pacientů v USA, Velké Británii, Francii, Německu a Španělsku, ty byly poté odfiltrovány až do 624 příspěvků, které měly být ručně analyzovány za účelem získání přehledů.
Důležitá zjištění naznačují, že váhavost pacientů vůči vakcíně COVID‑19 byla způsobena obavami o bezpečnost a strachem ze zhoršení jejich základního stavu (n = 344). Hlavními faktory, které vedly k tomuto vnímání, byly potenciální nežádoucí účinky po očkování, vliv na jejich autoimunitní stav a nedostatek údajů ze studií. Pacienti navíc neměli žádné informace o interakci vakcíny COVID‑19 s biologickou terapií a nevěděli, jaký účinek má u pacientů s oslabenou imunitou.
„Dnes již tedy víme, že v budoucnu musíme tato zjištění brát v úvahu a poučit pacienty o důležitosti, bezpečnosti a účinnosti vakcinace proti COVID‑19. Doufáme, že budeme moci spolupracovat s organizacemi, jako je EADV, které nám pomohou řešit váhavost s očkováním prostřednictvím vzdělávání a osvěty,“ uvedl Álvaro González‑Cantero z nemocnice Universitario Ramon Y Cajal v Madridu.
Biologická léčba psoriázy je často spojena se zvýšeným rizikem infekce. Ve druhé studii založené na RWE výzkumníci z Nizozemska zkoumali rozdílný účinek biologických terapií na riziko infekcí dýchacích cest (RTI) a závažných infekcí (SI), včetně COVID‑19, aby pomohli určit, zda existují nějaké asociace. Z registru BioCAPTURE byla analyzována kohorta 714 pacientů s psoriázou s 1 325 léčebnými epizodami, přičemž bylo hlášeno 2 224 RTI a 63 SI, ale pouze 1,3 procenta RTI bylo hlášeno jako závažné. Analýza nenalezla žádné rozdílné riziko RTI mezi zahrnutými biologiky adalimumabem, etanerceptem, infliximabem, ustekinumabem, sekukinumabem, ixekizumabem a guselkumabem, nebyla zjištěna ani žádná souvislost pro závažné infekce. Pokud jde o infekce SARS‑CoV‑2, hrubá míra výskytu byla v jednom centru BioCAPTURE 3,8 (95% CI 2,2–6,1) na 100 pacientoroků v roce 2020.
„Naše analýza neodhalila žádné rozdíly v riziku infekcí dýchacích cest mezi biologiky, včetně novějších inhibitorů IL‑17 a IL‑23, v kohortě potenciálních pacientů s psoriázou. Naše předběžné výsledky navíc naznačují, že biologická léčba neovlivňuje náchylnost pacientů s psoriázou k infekcím COVID‑19, i když to je potřeba ještě dále prozkoumat,“ říká hlavní autorka studie dr. Lara van der Schootová z oddělení dermatologie na Radboud University Medical Center, Nijmegen, Nizozemsko, s tím, že tato zjištění poskytují klíčovou klinickou hodnotu a pomohou řídit rozhodování pacientů s ohledem na možnosti výběru léčby psoriázy.
„Pandemie COVID‑19 představuje bezprecedentní výzvu pro pacienty s imunitně zprostředkovanými zánětlivými chorobami, jako je lupénka. Uvedený výzkum poskytuje použitelné poznatky, které mohou pomoci při vzdělávání a podpoře pacientů s psoriázou s ohledem na dopad biologické léčby na infekci a na potřebu očkování proti COVID‑19,“ uzavírá Dedee Murellová, členka výboru EADV a profesorka dermatologie na univerzitě NSW v Austrálii.
