Novinky v biologické léčbě astmatu na EAACI

Biologická léčba využívá biologicky aktivních makromolekul, které se v organismu selektivně vážou na jiné biologicky aktivní komponenty, a tím ruší nebo omezují jejich biologickou roli, což zahrnuje i ovlivnění patologických jevů. Díky své selektivitě nabízí biologická léčba oproti standardní cílenější terapii závažných nebo těžko zvládnutelných případů, často s méně závažnými nežádoucími účinky. Vizí do budoucna, a to se týká i biologické léčby astmatu, je možnost natolik cíleného zásahu do patofyziologie onemocnění, aby se změnila jeho podstata a projevy z dlouhodobého pohledu (tzv. disease modifying agents). Jak odhalily dřívější studie alergologů a klinických imunologů, svou úlohu v podstatě atopie a alergického zánětu hrají cytokiny, imunoglobuliny a signální molekuly, které se mohou stát cílem biologické léčby. V současné době je celosvětově jedinou registrovanou biologickou léčbou astmatu omalizumab, který se s vysokou selektivitou váže na Ig E, a tím minimalizuje vznik alergického zánětu se všemi jeho klinickými důsledky.

Na konferenci byly zmíněny výsledky klinických zkoušek dalších modelů biologické léčby. Proti účinku tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNFα) v rozvoji astmatu je studován etanercept a monoklonální protilátka proti TNFα infliximab, proti účinku interleukinu‑5 (IL‑5) je zaměřen mepolizumab, vazbou na receptor interleukinu‑2 (IL‑2) na T‑buňkách má šanci potlačit alergický zánět daclizumab. Výsledky klinických zkoušek těchto léků potvrzují předpokládaný efekt, jako např. snížení počtu exacerbací nebo zlepšení kvality života pacientů s těžkým persistujícím astmatem.

Studium pacientů s těžkým persistujícím astmatem, kteří nejsou pod dostatečnou kontrolou dostupnou terapií a vyžadují nové přístupy léčby, ukazuje na jejich velkou heterogenitu co do charakteru zánětu a jeho patofyziologie. Proto se společným rysem všech typů biologické léčby astmatu zdá být i prospěšnost fenotypizace pacientů před jejím podáním. Prakticky se tak při správném screeningu a nastavení podmínek indikace přípravku dokáže zvýšit efekt léčby. Takto se dá docílit zásadních úspěchů při účinném vynaložení prostředků na nákladnou biologickou léčbu.

Dokumentované zlepšení po terapii omalizumabem

Omalizumab jako celosvětově jediná registrovaná anti‑IgE léčba již nabízí nejen důkazy plynoucí z klinických studií, ale předkládá i výsledky sledování použití v praxi. Na konferenci byly kolektivem německých autorů předloženy výsledky sledování 195 pacientů s těžkým alergickým astmatem léčených omalizumabem. Výsledky léčby sledované po šestnácti týdnech a po šesti měsících od nasazení léčby potvrzují výsledky dříve provedených klinických studií. Prospěch z léčby byl dokumentován u 78,8 % pacientů. Došlo k signifikantnímu zlepšení funkčních parametrů (FEV1) a snížení počtu exacerbací o 75 procent. Zlepšení bylo také dokumentováno pozitivní změnou v hodnocení ACQ (Asthma Control Questionnaire) posuzovaným pacientem.

V dalších příspěvcích byl také zmíněn pozitivní vliv podání omalizumabu na snížení potřeby lékařské péče, záchranné medikace a použití systémově podávaných kortikosteroidů. Vzhledem ke dřívějším obavám z nežádoucích účinků biologické léčby je také pozitivní, že dokumentované zkušenosti potvrzují bezpečnost této léčby. Celkově lze říci, že dle mínění řady odborníků má biologická léčba své pevné místo v algoritmu léčby těžkého alergického astmatu, obzvláště při správném zhodnocení fenotypu pacienta.

Zdroj: MT