Přeskočit na obsah

Novinky v kardiologii 2017: Echokardiografie

Pokrok v neinvazivních zobrazovacích metodách v kardiologii poskytuje nový pohled na patofyziologii chlopenních vad, kardiomyopatií, rizikové stratifikaci pacientů se suspektním koronárním onemocněním a diagnózou komplikací u implantovaných přístrojů či chlopenních náhrad.

Význam echokardiografie v diagnostice chlopenních vad byl zdůrazněn v OxValve Population Cohort Study. U 2 500 dosud nevyšetřených pacientů starších 65 let byla u poloviny sledovaných zjištěna chlopenní vada – většinou mírného stupně, střední a závažná chlopenní vada byla zjištěna u 6,4 % pacientů. Zajímavým zjištěním byla spojitost závažné chlopenní vady s fibrilací síní, která by mohla být potencionálním markerem doposud nemanifestované chlopenní vady.

Stupeň poškození srdečních struktur vyplývající z abnormální hemodynamiky postižené chlopně je spojen s morbiditou a mortalitou pacientů. V analýze studie PARTNER-2 bylo 1 661 pacientů se závažnou aortální stenózou rozděleno do čtyř skupin podle závažnosti poškození srdce. Jednoroční úmrtnost po náhradě chlopně narůstala současně se stupněm postižení srdce a každý přírůstek v postižení srdce byl nezávisle spojen s nárůstem mortality [Hazard ratio (HR) 1,46, 95% konfidenční interval (CI) 1,27–1,67; p < 0,0001] .

U pacientů se symptomatickou nízkogradientovou závažnou aortální stenózou s nízkým průtokem může dojít k rozvoji koncentrické hypertrofie levé komory s restriktivní patofyziologií připomínající srdeční amyloidózu. Tato diagnóza může být prokázána u 6–12 % pacientů. Studie se 151 pacienty podstupující transkatetrovou náhradu aortální chlopně (TAVI) hodnotila přítomnost transthyretinové amyloidózy pomocí techneciové scintigrafie, dále echokardiograficky hodnotila systolickou a diastolickou funkci levé komory (globální longitudinální strain levé komory pomocí speckle tracking resp. tkáňový doppler).

Srdeční amyloidóza byla prokázána u 16 % pacientů a byla spojena s výraznější hypertrofií levé komory, s nižším tepovým objemem, pokročilejší diastolickou dysfunkcí a sníženou systolickou funkcí levé komory. Zda mají pacienti se současnou srdeční amyloidózou horší prognózu po aortální náhradě bude potřeba ozřejmit ve větších studiích.

Význam trojrozměrné jícnové echokardiografie v hodnocení mitrálních vad byl zdůrazněn v několika studiích. Např. Kagyiama et al. ve své studii echokardiograficky sledoval pacienty s fibrilací síní. Při současné střední či závažné mitrální regurgitaci (MR) zjistil nedostatečnou remodelaci mitrálních cípů kompenzující dilataci mitrálního anulu.

Wijngaarden et al. sledoval dynamiku mitrálního anulu u pacientů se závažnou mitrální regurgitací různé etiologie (sekundární/fibroelastická insuficience/Barlowova nemoc). V průběhu srdečního cyklu byl u sekundární MR mitrální anulus oploštělý a méně dynamický, zatímco u fibroelastické insuficience a u Barolwovy nemoci měl mitrální anulus sedlovitý tvar a v pozdní systole se významně oploštil. U Barolowovy nemoci byl patrný největší rozměr mitrálního anulu. Mechanismus a dynamika mitrálního anulu je důležitým patofyziologickým znakem dysfunkce mitrální chlopně.

Pro zavedení nových echokardiografických metod do rutinní praxe je klíčová jejich standardizace. Zatímco hodnocení regionálního longitudinálního strainu má velkou interindividuální variablitu, v hodnocení globálního longitudiálního strainu (GLS) panuje větší shoda než v hodnocení ejekční frakce levé komory (EF LK). Využití GLS se nabízí při potřebě dlouhodobého sledování systolické funkce levé komory, a to i z důvodu lepší senzitivity při hodnocení systolické dysfunkce. Práce Naryana et al. sledovala 135 pacientek po kardiotoxické chemoterapii karcinomu prsu. U 15 % pacientek došlo k rozvoji kardiotoxické dysfunkce levé komory. Poměr mezi síňovou elastancí a systolickou elastancí a dále cirkumferenciální strain levé komory nejlépe predikovaly rozvoj kardiotoxické dysfunkce levé komory.

Zdroj: Delgado V, Knuuti J, Plein S, Achenbach S, Bax JJ. The year in cardiology 2017: imaging. Eur Heart J. 2018 Jan 21;39(4):275-285. doi: 10.1093/eurheartj/ehx759.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené