Novinky v kardiologii v roce 2017: magnetická rezonance

Magnetická rezonance (MR) je s úspěchem využívána k diagnostice kardiálních nemocí. Mezi vzácné diagnózy patří talasémie major, kde se pomocí MR hodnotí obsah železa v myokardu a léčba podle výsledků vyšetření magnetickou rezonancí dramaticky snížila mortalitu pacientů. Ve studii s 481 postiženými talasémií byla myokardiální fibróza, zjištěná v pozdní fázi vyšetření gadoliniem enhancovaných lézí, významně asociována s výskytem závažných nežádoucích příhod (HR 10,9, p < 0,001), s homogenním přetížením myokardu železem (HR 5,6, p = 0,016) a levokomorovou dysfunkcí (HR 4,33, p=0,011).

Prognostický význam vyšetření pozdních gadoliniem enhancovaných lézí (late gadolinium enhancement, LGE) byl předmětem mnoha dalších vědeckých výzkumů a metaanalýz.

Metaanalýza 7 studií s celkem 425 pacienty se systémovou amyloidózou prokázala téměř pětkrát vyšší mortalitu pacientů s průkazem myokardiální fibrózy na LGE (OR 4,96, 95% CI 1,90-12,93%; p = 0,001).

U sarkoidózy byly shrnuty výsledky 10 studií s celkem 760 pacienty. Přítomnost LGE byla spojena s trojnásobným zvýšením celkové mortality a desetinásobným zvýšením kompozitního endpointu, který zahrnoval komorové arytmie, výboje ICD nebo náhlou srdeční smrt.

Ve studii se 399 pacienty s dilatovanou kardiomyopatií a EF LK nad 40% byla přítomnost tzv. midwall fibrózy v LGE spojena s 9,2krát vyšším rizikem kompozitního endpointu náhlé srdeční smrti a odvrácené náhlé srdeční smrti.

Studie s pacienty po ortotopické transplantaci srdce sledovala prognostický význam LGE. Nejsilnějším prediktorem závažných kardiovaskulárních příhod byla vaskulopatie allograftu následovaná významností nálezu LGE a procentu LGE z hmotnosti levé komory.

Potencionální aplikací LGE je rovněž léčba fibrilace síní. LGE může být použito v detekci fibrózy levé síně jako prediktoru rekurence fibrilace síní po ablaci arytmie. Pomocí LGE lze také zobrazit sinoatriální uzel, což v kombinaci s LGE levé síně může vést k přesnějšímu zacílení ablace arytmie

Zatímo LGE je jedinečné v zobrazení jizvy a fokální fibrózy myokardu, T1 vážené obrazy umožňují detekci a kvantifikaci difuzních myokardiálních procesů, jako je zánět či fibróza. Ve studii s pacienty po STEMI vědci zjistili, že rozdílné prahy v T1 obrazech mohou odlišit reverzibilní od ireverzibilního postižení myokardu. V jiné studii vědci kvantifikovali frakci extracelulárního objemu v akutním období po STEMI, která korelovala s velikostí ohrožené oblasti (hodnocené v T2 vážených obrazech) a s finální velikostí infarktu hodnocenou pomocí LGE po 3 měsících od infarktu. Další studie sledovala T1 MR obraz neinfarktové zóny u STEMI. Zvýšení nativních T1 hodnot v této zóně bylo zaznamenáno u pacientů s větším infarktem, menší regenerací myokardu a horší systolickou funkcí levé komory, rovněž byl zaznamenán i vyšší počet závažných kardiovaskulárních příhod. Hodnocení neinfarktových oblastí u pacientů se STEMI může mít klinický význam a může být použito ke zpřesnění rizikové stratifikace pacientů po infarktu myokardu.

Pomocí multiparametrické magnetické rezonance je možné hodnotit fyziologické procesy in vivo. U pacientů s diabetem byla provedena zátěžová MR s adenosinem k určení myokardiálního perfuzního indexu, dále MR měření myokardiální oxygenace a MR spektroskopie sledující energetické procesy v myokardu. Z výsledků vyplývá, že mikrovaskulární dysfunkce u diabetu zvýrazňuje narušené energetické procesy v myokardu při zátěži. Autoři zdůraznili význam multiparametrické MR ve studiu patofyziologických procesů.

Delgado V, Knuuti J, Plein S, Achenbach S, Bax JJ. The year in cardiology 2017: imaging. Eur Heart J. 2018 Jan 21;39(4):275-285. doi: 10.1093/eurheartj/ehx759.

Zdroj: MT