Přeskočit na obsah

Ocrelizumab uspěl ve studiích u pacientů s primárně progresivní roztroušenou sklerózou

Ocrelizumab zpomaluje progresi primárně progresivní roztroušené sklerózy, a to jak z hlediska klinického hodnocení (v kritériu progrese EDSS), tak v hodnocení prostřednictvím magnetické rezonance. To je hlavní závěr studie, jejíž výsledky byly zveřejněny v jednom z lednových vydání časopisu NEJM. Ocrelizumab je humanizovaná monoklonální protilátka, která cílí na B lymfocyty, konkrétně pak na antigen CD20 exprimovaný na povrchu B buněk. Předpokládá se, že B lymfocyty ovlivňují patogenezi onemocnění nejen prezentací antigenů, ale také produkcí protilátek a sekrecí prozánětlivých cytokinů.

Ocrelizumab prochází rozsáhlým programem klinického hodnocení napříč různými populacemi nemocných s roztroušenou sklerózou (RS), u primárně progresivní formy byl testován v rámci studie ORATORIO. Do této multicentrické, dvojitě zaslepené studie fáze III vstoupilo 732 pacientů ve věku 18 až 55 let s primárně progresivní RS (podle odpovídajících aktualizovaných McDonaldových kritérií). Ke kritériím, která vylučovala účast pacientů v této studii, patřila diagnóza jiných forem RS a předchozí terapie cílená na B lymfocyty. Pacienti byli v poměru 2 : 1 randomizováni do dvou skupin. V první dostávali ocrelizumab (600 mg) intravenózně jednou za 24 týdnů, a to buď po dobu alespoň 120 týdnů, anebo do chvíle, než dosáhli předem definované progrese disability. Ve druhé skupině bylo ve stejném režimu podáváno placebo. Primárním cílovým ukazatelem byl podíl pacientů s potvrzenou progresí disability, definovanou jako zvýšení hodnoty škály EDSS (Expanded Disability Status Scale) alespoň o jeden bod ve 12. týdnu léčby. Dále pak byla sledována a hodnocena celá řada cílů sekundárních.

Podíl pacientů, u nichž byla po dvanácti týdnech potvrzena progrese disability, byl 32,9 procenta u ocrelizumabu a 39,3 procenta u placeba (HR = 0,76; 95% CI 0,59–0,98; p = 0,03). Podobně dopadlo toto hodnocení ve 24. týdnu. V tomto časovém horizontu byla klinická progrese zaznamenána u 29,6 procenta pacientů ve větvi s ocrelizumabem versus 35,7 procenta v kontrolní skupině (HR = 0,75; 95% CI 0,58–0,98; p = 0,04).



Atrofizace mozkové tkáně postupuje díky ocrelizumabu pomaleji

Mezi sledovanými sekundárními parametry byl výkon v testu chůze hodnocený ve 120. týdnu. Ten se zhoršil u 38,9 procenta pacientů léčených ocrelizumabem a u 55,1 procenta nemocných na placebu (p = 0,04). Monoklonální protilátku favorizují i výsledky vyšetření zobrazovacími metodami. Celkový objem T2 vážených lézí v mozku při vyšetření magnetickou resonancí poklesl o 3,4 procenta u pacientů léčených ocrelizumabem a zvýšil se o 7,4 procenta u nemocných, kterým bylo podáváno placebo (p < 0,001). U ocrelizumabu byla dokumentována ztráta objemu mozkové tkáně o 0,90 procenta, u placeba to bylo o 1,09 procenta (p = 0,02). Nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl v hodnocení škály Physical Component Summary Score.

I v této studii se potvrdilo, že ocrelizumab představuje relativně bezpečný lék se zvládnutelnou toxicitou. Nejčastěji hlášeným nežádoucím účinkem při léčbě ocrelizumabem byla reakce spojená s infuzí. Ta se vyskytla u 39,9 procenta nemocných léčených ocrelizumabem a u 25,5 procenta pacientů, jimž bylo podáno placebo. Závažné nežádoucí účinky byly hlášeny přibližně u pětiny nemocných – v obou ramenech srovnatelně (20,4 procenta ve větvi s ocrelizumabem versus 22,2 procenta u nemocných na placebu). U nemocných ve větvi s ocrelizumabem byly kromě reakcí spojených s infuzí častěji hlášeny i infekce horních cest dýchacích a orální herpetické infekce.

V kontextu další farmakoterapie RS je podstatné, že ve studii ORATORIO stejně jako ve všech předchozích studiích s ocrelizumabem nebyl zaznamenán ani jeden případ progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML).

Studie ORATORIO bude pokračovat již otevřenou extenzí, která by podle investigátorů měla mimo jiné sloužit i k vyhodnocení výskytu vzácných nežádoucích účinků.

O dobré toleranci ocrelizumabu svědčí i fakt, že celkem 402 pacientů (82 procent), kteří byli na začátku randomizováni do větve s účinnou látkou, dokončilo 120 týdnů léčby; u placeba jich bylo 174 (71 procent).

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené