Odborníci někdy řeší dilema služby dvěma pánům

Partners Health Care (organizace sdružující významné nemocnice, kde probíhá výuka mediků) zahájila razantním způsobem omezování výplaty finančních náhrad pro úředníky, členy dozorčích rad společností, jež s Partners Health Care spolupracují.

Povětšinou se jedná o společnosti zabývající se výrobou léků, případně prostředků pro péči o pacienty – tedy převážně farmaceutické firmy. Členové dozorčích rad těchto firem jsou často lékaři, špičkoví odborníci. Jak informovala média, někteří z nich (převážně šéfové firem prodávajících farmaceutické produkty) pobírají odměny ve výši 200 tisíc dolarů ročně. V budoucnu má být výše odměn pro členy dozorčích rad, kteří jsou současně lékaři z nemocnic sdružených v Partners Health Care, omezena na částku 5 tisíc dolarů denně za čas strávený na jednáních dozorčích rad.

Toto nařízení Partners Health Care reflektuje poněkud složitou situaci, do níž se lékaři odborníci ve vztahu k farmaceutickým firmám dostávají. Spolupráce akademického a podnikatelského prostředí je důležitá, avšak má však svá rizika a omezení.

Veřejnost chce stále nové a nové účinné terapie. Akademické prostředí usiluje o rychlý přenos poznatků základního výzkumu do terapeutické praxe, což členství akademiků v dozorčích radách jednoznačně podporuje, stejně jako cílení výzkumu a formování úspěšných výzkumných týmů. Farmaceutický průmysl je veden snahou o produkci nových výrobků, které představují konkurenční výhodu. Je pro něj tedy výhodné čerpat ze zkušeností a znalostí předních odborníků daného oboru.

Existují však rozdíly v poslání akademických léčebných center (Academic Health Centers – AHCs) a v cílech, o jejichž dosažení usilují komerční farmaceutické firmy. AHCs (odkud se rekrutují lékaři členové dozorčích rad) jsou vedena snahou o pochopení podstaty zdraví a nemoci, snahou o poskytování kvalitní péče. Komerční (ziskové) firmy chtějí profitovat na produkci nových léků a léčebných prostředků.

AHCs jako konečný cíl svého působení podporují úsilí o zlepšování zdravotního stavu populace, farmaceutické firmy budou dělat totéž pouze za předpokladu, že to současně ponese zisk v podobě prodeje produktů nebo budování prestiže dané firmy. Tomu také podřizují své plány charitativní činnosti.

Pokud jsou ve vedení komerčních firem lidé, kteří paralelně působí i v akademické sféře, dostávají se do dvojího ohně, stávají se sluhy dvou pánů. Mají odpovědnost vůči vlastníkům a akcionářům farmaceutických firem za dosažení zisků a současně jsou odpovědní za plnění poslání AHCs. Tato dvojí odpovědnost je často vzájemně neslučitelná.

Například pokud firma vstupuje do výzkumného projektu s AHCs, vedení firmy usiluje o kontrolu nad výzkumem s cílem soustředit se pouze na vývoj nového produktu. Oproti tomu akademik podporuje rozvoj základního výzkumu a akcentuje výzkum v celé šíři, včetně slepých uliček. Firma, která se rozhodne podpořit výzkum v méně rozvinuté zemi, je vedena především snahou o získání nových trhů a nijak zvlášť neusiluje o vývoj neziskových vakcín a léků.

Ovšem jedním z cílů AHCs je zmírnění sociálních determinant zdraví, tedy zdraví pro všechny, ať pocházejí z chudých či z bohatých zemí. Šéfové firem, kteří jsou současně akademiky, nemohou při zachování osobní integrity sloužit oběma institucím a být odpovědni za dosažení cílů jak farmaceutických firem, tak i akademického prostředí. Konflikt zájmů se stává závažným problémem, pokud jej komplikuje finanční zainteresovanost lékařů členů dozorčích rad.

Při konkrétních rozhodnutích dozorčích rad pak může docházet k situaci, kdy jednotliví členové hlasují podle toho, čí zájmy se právě v daný okamžik rozhodli hájit: někteří hlasují v zájmu své akademické instituce, někteří svým hlasem podporují zájmy firmy… Přitom mnozí z těchto odborníků mohou v rámci svého působení na akademické půdě (kde mívají silné pozice a volnou možnost rozhodování) zcela nevědomě i zde posléze prosazovat zájmy farmaceutických firem.

Kdo dohlédne na dodržování pravidel?

Složitost vztahu akademického a průmyslového prostředí, a především střet zájmů, jejž tento vztah generuje, vyžaduje pečlivou analýzu, která by odpověděla na mnohé otázky: Je například možné přijmout opatření, jež by zmenšila rizika pramenící ze střetu zájmů? Je možné jasně odlišovat, kdo hájí zájmy AHCs a kdo zájmy farmaceutické firmy? Kdy se mohou jednotliví členové dozorčích rad vzdát svého práva hlasovat pro určitou věc, pokud jsou ve střetu zájmů? Je možné restrukturalizovat vztah farmaceutických firem a akademického prostředí tak, aby docházelo k ochraně společných zájmů a přitom k minimalizaci rizik?

Možná by akademici mohli být členy dozorčích rad bez hlasovacího práva nebo by mohli působit pouze jako odborní konzultanti, spíše než osoby odpovědné za firmu jako takovou. Dále musí být nastavena jasná pravidla pro odměny a finanční odměny za členství v dozorčích radách. Je jasné, že výše odměn je jen jednou z možností, jak omezit rizika střetu zájmů. Omezení Partners Health Care se zatím dotýkají pouze vlastních jednání dozorčích rad, nikoli času, který vyžaduje příprava na tato jednání.

AHCs navíc disponují dalšími finančními prostředky, které získávají jako dary, ať už se jedná o dary přímo AHCs nebo dary partnerským nadacím. Jakým způsobem a do jaké míry mohou akademici působící v dozorčích radách disponovat těmito prostředky? Tito lidé mohou současně pracovat pro firmu a rozhodovat o daru pro AHCs a současně pracovat proti zájmům AHCs v rámci svého působení v příslušné dozorčí radě. Řešením by bylo omezit darování prostředků pouze neziskovým organizacím, jež nejsou spojeny s AHCs.

Další z mnoha nevyjasněných oblastí je otázka dozoru nad dodržováním pravidel. Těžko jej totiž může vykovánat akademické prostředí. Členové komisí pro střet zájmů na jednotlivých fakultách jsou většinou členové akademických obcí nebo zaměstnanci fakult. Je reálné očekávat, že by takový dozor a kontrola mohly být efektivní?

Zpráva o střetu zájmů v medicíně z Amerického medicínského institutu (Institute of Medicine – IOM), která je společnou zprávou Asociace amerických lékařských fakult (Association of American Medical Colleges) a Asociace amerických univerzit (Association of American Universities), je inspirací a doporučením pro další instituce a odborné společnosti pro další související oblasti, jako je výuka mediků nebo vývoj nových praktických směrnic a doporučení v péči o pacienty.

AHCs se snaží řešit konflikt zájmů v medicíně dřív, než bude nutné reagovat na restriktivní požadavky ze strany vlády, případně řešit nežádoucí publicitu v souvislosti s problematickými kauzami, které by se nutně dříve či později objevily. Převzít iniciativu je v tomto smyslu odpovědné a profesionální. Střet zájmů v medicíně je natolik složitou komplexní záležitostí, že je nutné, aby se kliničtí lékaři a vědci naučili pečlivě vážit výhody a nevýhody různých řešení a rozhodnutí. To jim umožní v oblasti střetu zájmů se ctí obstát. Již dříve stránky www.tribune.cz informovaly o doporučeních Amerického medicínského institutu namířených k omezení střetu zájmů mezi zdravotníky a farmaceutickým průmyslem.

Podle zástupců IOM se lékaři potřebují lépe vypořádat s konflikty zájmů, které by mohly vést ke zkreslování informací nebo ohrozit důvěru veřejnosti. IOM navrhuje snížení závislosti programů kontinuálního medicínského vzdělávání na finanční podpoře ze strany farmaceutického průmyslu a požaduje, aby lékařské fakulty, nemocnice a lékařská sdružení veřejně přiznávaly všechny finanční zdroje a dary od výrobců léčiv a aby zabránily vědcům, u nichž existuje „významný střet zájmů“, v účasti na výzkumných projektech, jež jsou realizovány na lidech.

V obecnější rovině se k problematice vztahu lékařů a farmaceutických firem před časem vyjádřil v diskusním fóru Medical Tribune profesor MUDr. Cyril Höschl, DrSc., který působí mj. jako výzkumný konzultant firmy Servier:

 „…Vztahy lékaře s farmaceutickým průmyslem jsou modelovým případem konfliktu zájmů. Tyto zájmy nelze anulovat, protože přinášejí řadu pozitiv, nýbrž je třeba je zprůhlednit. Prvním předpokladem transparence v těchto vztazích jsou jejich jasná a otevřená přiznání. Jinými slovy – vztah lékařů k farmaceutickému průmyslu by se neměl kriminalizovat.“

Zdroj: Medical Tribune