Přeskočit na obsah

Personalizovaná medicína si hledá místo i v kardiologii

Zavedení nových terapeutických cílů do klinické praxe umožňují především pokroky v genetickém výzkumu. Příkladem je zjištění, že lidé s inaktivujícími mutacemi genu kódujícího protein PCSK9 mají mnohem nižší riziko infarktu myokardu. To přivedlo vědce k vývoji cílené léčby pomocí protilátek proti tomuto proteinu. Co se týče využití biomarkerů a individualizace léčby podle genetické výbavy, v současnosti zatím existuje jen hrstka možností s prokázaným léčebným efektem. Vliv genetického polymorfismu na léčebný účinek je v kardiologii nejlépe popsán u warfarinu a klopidogrelu. Optimální dávku warfarinu lze vypočítat jen na základě identifikace polymorfismu v genu VKORC1 a CYP2C9. V případě klopidogrelu je za rozdíly v odpovědi pacienta zodpovědný polymorfismus genu CYP2C19, který kóduje enzym nutný pro bioaktivaci léku. Geneticky podmíněná variabilita genů ovlivňuje účinnost léčiva rovněž v léčbě aterosklerózy a snižování hladiny lipidů. Objasněna byla také souvislost mezi genetickým polymorfismem genu SLCO1B1 se statiny indukovanou myopatií. V případě léku dalcetrabidu a dalších inhibitorů CETP (cholesteryl ester transfer protein) však klinické studie uspokojivé výsledky nepřinesly. Na základě retrospektivních analýz lze nicméně předpokládat klinické využití dalcetrabidu u jedinců s polymorfismem v genu kódujícího adenylát cyklázu 9.

CRP se v klinické praxi osvědčil jako důležitý biomarker zánětu a nyní se zdá, že by se mohl využít také jako marker kardiovaskulárního rizika. Ve studiích se prokázalo, že u pacientů se zvýšenou hladinou CRP při normálních hodnotách lipidogramu je možné využít protizánětlivých účinků statinů v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Potenciál CRP jako biomarkeru může být však ještě větší. Nedávné studie s testováním protilátek potlačující zánětlivé cytokiny IL-1b ukázaly, že cílená protizánětlivá léčba může fungovat i jako prevence srdečních příhod u jedinců se zvýšenými hladinami CRP. Jako perspektivní se jeví použití humánní monoklonální protilátky cabakinumab, jejíž účinnost významně koreluje se schopností snižovat hladiny CRP. To vede k předpokladu, že léčebné použití by mělo smysl jen u pacientů se zvýšeným CRP.

Případ canakinumabu může otevřít dveře k objevování nových léčebných postupů u pacientů, u kterých byla zjištěna souvislost mezi zánětlivým procesem a stárnutím krevních buněk. Se zvyšujícím se věkem stoupá počet mutací v hematopoetických kmenových buňkách, což může vyvolat i vznik klonálního onemocnění hematopoetických buněk, které je rizikovým faktorem leukemie a srdečních onemocněních. Podle nedávných studií může stát za zvýšeným kardiovaskulárním rizikem zvýšená zánětlivá aktivita geneticky vadných krevních buněk včetně zvýšené produkce interleukinu IL-1b. Pokud by se tato teorie ověřila, mohla by se protizánětlivá terapie s úspěchem využít u pacientů s inefektivní hematopoézou.

Další nově vznikající výzkumnou oblastí slibující využití v personalizované léčbě je vliv střevní mikroflóry na kardiovaskulární systém. Je známo, že činnost některých střevních bakterií se podílí na rozvoji aterosklerózy nebo trombózy. Cílené ovlivnění střevní mikroflóry se proto nabízí jako možná nová strategie v kardiovaskulární prevenci. Výzvou pro vědce je také využití poznatků o tom, že vysoké hladiny ceramidů v krvi mohou sloužit jako biomarkery zvýšeného kardiovaskulárního rizika.

Zdroj: Nature Medicine 24, 113 (2018) doi:10.1038/nm.4495

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené

Význam biomarkerů u karcinomu plic

17. 5. 2022

Více než polovina pacientů s diagnózou pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) podstupuje testování biomarkerů a toto číslo se podle RWE…