Po zemětřesení je třeba okamžitě skokově navýšit kapacitu akutní dialýzy

Jednou z nejčastějších příčin úmrtí po katastrofálním zemětřesení je crush-syndrom. Pomoci může pracovní skupina Mezinárodní nefrologické společnosti.

Po ničivém zemětřesení v Turecku a Sýrii se pozornost veřejnosti upíná k záchranářům, kteří přijeli na místo katastrofy. Pravděpodobnost, že v mrazivém počasí vyprostí živé osoby, ale v čase rychle klesá. Zahraniční týmy se dostávají k práci v terénu v době, kdy už až na výjimky mohou najít jen těla.  Cestou, jak mezinárodní komunita může efektivně pomoci, je soustředit se na pomoc přeživším, specificky pak jde o koordinovaný nefrologický zásah. Velká část zraněných utrpěla crush-syndrom. Ten je druhou nejčastější příčinou úmrtí hned po bez bezprostředním následku traumatu. Crush-syndrom s odstupem několika málo dnů ústí u značné části postižených v renální selhání. Skokově tedy narůstá potřeba akutní dialýzy. Kamenem úrazu v takové situaci bývá koordinace péče.

Poučením bylo zemětřesení v Arménii v roce 1988, při kterém zahynulo 25 000 lidí. Renální selhání bylo dokumentováno u 600 osob, z toho 225 vyžadovalo dialýzu. Přestože bylo k dispozici dostatečná zásoba dialyzačního roztoku, přes sto přístrojů i dobrovolníci, život zachraňující terapie se dostala jen ke zlomku potřebných, protože v distribuci těchto zdrojů byl chaos. Na tuto zkušenost zareagovala Mezinárodní nefrologická společnost, která založila pracovní skupinu, zaměřenou právě na tuto potřebu - Renal Disaster Relief Task Force (RDRTF).

V tomto smyslu má Turecko štěstí v neštěstí. V čele zmíněné skupiny nyní stojí turecký nefrolog Mehmet Sukru Sever.  „Věřím, že to Turecko zvládne, tato země má v nefrologii, včetně náhrady funkce ledvin, velmi silnou pozici, výrazně lepší než naprostá většina států na Balkáně a srovnatelnou se zeměmi střední Evropy. Patří trvale mezi deset zemí s nejvyšším počtem dialyzovaných v Evropě a má i bohaté zkušenosti s předchozími zemětřeseními, z nichž největší bylo v roce 1999 v oblasti Marmara nedaleko Istanbulu. Podle mých informací koordinovaná nefrologická pomoc v Turecku úspěšně probíhá a mezinárodní nefrologická komunita je s prof. Severem v kontaktu a je mu k dispozici,“ říká prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., přednosta Nefrologické kliniky 1. LF UK a VFN.

Samozřejmě zůstává otázkou, do jaké míry se podaří akutní dialýzu poskytnout potřebným i v Sýrii, kde je základní infrastruktura významně horší než v Turecku. Ta je však zasažena méně než Turecko (poslední zprávy hovoří o 29 000 obětích v Turecku a 4 000 mrtvých v Sýrii).