Pochopení je základem úspěchu antidiabetické terapie

Diagnóza diabetes mellitus 1. typu vytváří významný psychologický problém pro nemocné děti i jejich rodinu. Součástí pediatrické studie ONSET (komparativní studie senzorických augmentovaných pump s terapií pomocí inzulinových pump bez kontinuální subkutánní monitorace glykémie u dětí) je objasnění dopadu diagnózy DM 1. typu na děti a jejich matky během prvního roku od diagnózy. Jedná se o prospektivní randomizovanou studii dětí s DM 1. typu ve věku jeden až šestnáct let. Zahrnula 160 dětí, z toho 47,5 % bylo dívek. Po několika dnech od sdělení diagnózy byly matky nebo jiné osoby pečující o dítě požádány o vyplnění dotazníku WHO‑5 pro zjištění životní pohody.

Kvalita života byla posuzována u dětí starších osmi let pomocí dotazníku KIDSCREEN‑27 a u rodičů pomocí dotazníku KIDSCREEN‑27 proxy. Průměrná hodnota u WHO‑5 dotazníku byla u matek 46,3 ± 22,8, přičemž 55,3 % matek mělo skóre nižší než 48, což značí nízkou pohodu až depresivní ladění. Matky dětí mladších šesti let byly signifikantně více postiženy diagnózou svých dětí (69 % z nich vykazovalo symptomy depresivního syndromu), než tomu bylo u matek dětí mezi šestým a jedenáctým rokem.

Ve srovnání se zdravými dětmi bylo v dotazníku KIDSCREEN zjištěno signifikantní zhoršení diabetických dětí do šesti let věku ve všech oblastech kromě položky „rodiče a autonomie“. U dětí starších osmi let se jednalo o významné zhoršení především v oblasti psychologické pohody.

Ze studie vyplývá, že diagnóza DM 1. typu představuje významné narušení pohody matek, především dětí mladších šesti let, což u těchto matek implikuje důležitost psychoterapeutických intervencí, aby byly schopny lépe se vyrovnat s diagnózou svého dítěte. Ta by se měla stát součástí léčebného schématu dětí s diabetem prvního typu.

Hrou k pochopení onemocnění

Nový model terapeutického edukačního schématu u předškolních a školních dětí s DM 1. typu představila dr. B ufacchiová, autorka studie. Terapeutická psychoedukace diabetických dětí a jejich rodin je klíčovým aspektem dobré diabetické péče. Cílem studie je implementace nového edukačního schématu, jehož výsledkem bude optimální kontrola diabetu založená na znalostech a spolupráci pacienta a na důvěře mezi pacientem a lékařem vedoucí k rychlému řešení problémů.

Studie, která stále probíhá, je randomizovaná kontrolovaná a zahrnuje 83 dětí. Byla navržena tak, aby bylo možné porovnat účinek edukace a její vztah ke koncentraci glykovaného hemoglobinu (HbA1c).

Pro účely studie byl vytvořen speciální psychoedukační program, přizpůsobený potřebám dětí ve věku čtyři až sedm let a osm až dvanáct let. Jako kontrola sloužila skupina 43 dětí s DM 1. typu, u nichž byla použita standardní diabetická edukace.

K dispozici jsou zatím předběžná data ze čtvrtého, dvanáctého a dvacátého čtvrtého týdne. Ukazují signifikantní zlepšení ve všech položkách pediatrického testu kvality života a zvýšení dietetických a diabetických znalostí u intervenovaných dětí.

U školních dětí nový program zvýšil potřebu hovořit o jejich nemoci namísto častého zatajování. Po šesti měsících došlo u dětí k významnému poklesu glykovaného hemoglobinu: počáteční průměrné hodnoty HBA1c 13 ± 1,2 % klesly na průměrnou hodnotu 7,2 ± 0,3 % u dětí zahrnutých do programu vs. 7,7 ± 0,5 % u kontrol.

Předběžné výsledky ukázaly velkou míru pochopení a akceptace onemocnění u intervenované skupiny (speciálně u předškoláků) a signifikantní rozdíly v koncentraci HBA1c v obou skupinách.

HbA1c v dětství určí jeho hladinu v dospělosti

Významnost metabolické kontroly u pacientů s DM 1. typu je dobře známá. Není mnoho studií, jež by se zabývaly dlouhodobým sledováním nemocných. Němečtí vědci vytvořili studii, která se snažila osvětlit, zda longitudinální sledování dětských pacientů do jejich dospělosti je standardní součástí rutinní praxe.

Studie je založena na datech získaných ze standardizované elektronické dokumentace pacientů s diabetem z různých center v Německu a Rakousku. Data jsou anonymně zpracována do centrální analýzy.

Do března 2009 byly zaznamenány údaje od 41 797 pacientů s počátkem diabetu v dětském věku (do 15 let nejpozději), z této skupiny bylo pro longitudinální sledování vybráno 6 578 nemocných.

Tito pacienti byli sledováni v čase od prvního roku diagnózy diabetu až do 16. roku. Průměrný čas sledování byl 6 ± 0,4 roku. Začátek diabetu v předškolním věku byl zaznamenán u 505 pacientů, u 2 210 pacientů byl diagnostikován během základní školy a u 3 863 během střední školy. HbA1c se pohyboval během třetího až dvanáctého měsíce od prvozáchytu diabetu na hodnotách 6,99 ± 0,02 %, ve srovnání s jeho hodnotou 8,35 ± 0,02 % v dospělosti.

Ve všech skupinách po přiřazení k věku počátku diabetu, inzulinové terapii, body‑mass indexu (BMI) během dospělosti, k pohlaví a charakteristice diabetického centra se ukázala hodnota HbA1c v dětství jako silně prediktivní parametr jeho hodnoty v dospělosti.

Tato velká multicentrická studie pacientů s DM 1. typu počínajícím v dětství přinesla přesvědčující důkazy o nutnosti longitudinální metabolické kontroly. Tento výsledek rovněž ukazuje důležitost důsledné metabolické kontroly již v prvních fázích didiabetu, tedy ihned v prvnich měsicich.

Zdroj: Medical Tribune