Poruch příjmu potravy přibylo
Letošní sedmý ročník Světového dne poruch příjmu potravy (World Eating Disorders Action Day – WEDAD) se zaměřil na zvýšení dostupnosti odborné péče. Situaci zhoršila pandemie covidu‑19, kromě anorexie a bulimie představuje problém také psychogenní přejídání nebo excesivní cvičení.
„Nedávná analýza dospěla k závěru, že prevalence poruch příjmu potravy se od počátku 21. století zvýšila z 3,5 procenta na 7,8 procenta. Z poruch příjmu potravy má anorexie nejvyšší úmrtnost ze všech psychiatrických diagnóz. Jedinci, kteří bojují s anorexií, mají pětkrát vyšší pravděpodobnost předčasné smrti a 18krát vyšší pravděpodobnost sebevraždy. Obavy vzbuzují i čísla pro poruchy přejídání, přibližně 2,8 procenta žen a jedno procento mužů bude někdy v průběhu svého života bojovat s poruchou přejídání (BED). V období pandemie covidu‑19 se jejich nárůst ještě významně zvýšil, podobně jako úzkostné stavy, sebepoškozování nebo závislostní chování,“ popisuje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., předsedkyně Sekce pro poruchy příjmu potravy Psychiatrické společnosti ČLS JEP.
Cvičení i při horečce či vymknutém kotníku
Psychogennímu přejídání se odborníci více věnují zejména v posledních letech, neboť je spojeno s nárůstem obezity, je ještě málo diagnostikováno a lidé, kteří jím trpí, je často skrývají ze strachu ze stigmatizace. „Podíl přejídajících se z celkové populace obézních může být 40 procent i více, záleží na tom, jakou populaci zkoumáte. Problémy s přejídáním mohou být omezeny na noc, spojeny s poruchou spánku a navazovat na období anorexie nebo bulimie. Stejně jako u anorexie platí, že pokud začne mít tělesné dopady (nárůst nebo snížení hmotnosti) a přidají se psychické problémy jako ztráta zájmů, zhoršení vztahů kvůli soustředění na jídlo, poruchy koncentrace a spánku, je rozhodně namístě vyhledat odbornou pomoc,“ vysvětluje prof. Papežová.
Poměrně málo známý je fakt, že mezi poruchy příjmu potravy se řadí i excesivní cvičení. „Škodlivé sportování je kompulsivní, může vést k sebepoškozování, člověk sportuje více, než je pro něho zdravé, protože musí, protože se jinak nenají, má pocit, že bez sportu si jídlo nezaslouží, nebo strach, že nebude hubnout nebo neudrží svou podváhu. Když nesportuje dostatečně, má pocity viny a úzkost, pocity selhání, sportuje i při závažných tělesných obtížích (při horečce, vymknutém kotníku, bolestech kloubů). V posledních letech se v našem centru věnujeme právě nebezpečí kompulsivního sportování u poruch příjmu potravy a vrcholových sportovců a také tomu, jak problémy monitorovat a léčit,“ popisuje prof. Papežová.
Vyhledejte pomoc včas
Dostupnost odborné péče bohužel představuje celosvětový problém. Poruchy příjmu potravy zaznamenávají kontinuální nárůst. Naštěstí postupuje i výzkum této oblasti: biologické výzkumy dokazují transgenerační přenos problémů s příjmem potravy, výzkumy mikrobiomu mohou spolu s výzkumy orientovanými na genetiku a epigenetiku v budoucnosti pomoci časnější intervenci i v rámci kvalitnější psychoedukace a destigmatizace. Podle prof. Papežové rozhodně platí, že včasné vyhledání odborné pomoci je důležité pro příznivý průběh a úspěšnou léčbu onemocnění. V Česku se nyní odborníci soustředí zejména na projekty cílené na dostupnost odborné péče, zavedení psychoterapeutické výuky pro nutriční odborníky a zlepšení online preventivních programů. V rámci příslušných sekcí Psychiatrické společnosti je plánováno také rozšířit vzdělávání ve vícerodinné terapii, která je účinná hlavně u mladších pacientů. (více na www.healthyandfree.cz).
