Potenciál generik neumí Česká republika využít

Generické léky v České republice představují 44 % objemu prodaných balení, ale jen 24 % nákladů na léčivé přípravky. „Už to jednoznačně říká, jak ekonomické je řešení, které naši členové nabízejí,“ řekl v úvodu setkání předseda ČAFF. Dlouhodobé trendy však ukazují, že tuto nabídku český zdravotnický systém nedokáže optimálně zužitkovat – podíl generických léčiv na celkových nákladech se v čase mírně, ale přesto snižuje. „Znamená to, že něco je špatně. Přitom věřím, že je možné najít takové uspořádání, které vyhovuje výrobcům, lékařům, plátcům péče a v neposlední řadě i pacientům.“ Podle statistik výzkumné organizace IMS Health činil podíl generických léků na celosvětových výdajích za léky 20 % v roce 2005, 27 % v roce minulém a v roce 2015 by měl dosáhnout úrovně 39 % – Česká republika je zde tedy pod průměrem. Hlavní překážkou, jíž členové ČAFF čelí, je podle MUDr. Zahradníka nepredikovatelný a netransparentní systém stanovování cen a úhrad. „Ten je pro nás jednoznačně bariérou. V současné době prostě nejsme schopni generika dostat na trh v korektním čase. Nemůžeme plánovat, a to ani na čtvrtletí. My přitom ztrácíme tržby, systém však ztrácí úsporu.“

V podílu generik jdeme opačným směrem

Do mezinárodního kontextu uvedl českou situaci Greg Perry, generální ředitel Evropské asociace generických výrobců EGA. „Generické firmy šetří v Evropě 30 miliard eur ročně. To, co nabízejí, nikdy nebylo více třeba – poptávka po zdravotní péči roste už jen tím, jak populace stárne a zároveň do praxe vstupují stále dražší a dražší léčebné modality. Naše firmy také představují významné zaměstnavatele – jde o více než 700 společností, pro které pracuje na 150 000 lidí.“ Tento segment podle něj představuje jeden z nejvíce kompetitivních trhů vůbec – u jednoho produktu soutěží deset až třicet společností a také díky tomu s nástupem generik klesá cena léku o 30 až 90 procent. Aby tomu tak skutečně bylo, je podle G. Perryho nutné zachovat tři základní podmínky – volný přístup na trh bezprostředně po vypršení patentu, férové principy cenotvorby a úhrad a férovou soutěž. „Obecně však platí, že vlády se až příliš často soustřeďují na přímou redukci cen. Nedoceňují, že větší úspory lze docílit bezprostředním přístupem na trh. Úhradový systém by měl podněcovat dlouhodobou soutěž, nikoli krátkodobou úsporu,“ řekl G. Perry. Jak uvedl MUDr. Tomáš Doležal, ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment, je s podivem, že podíl generik v Česku klesá v době, kdy končí patenty celých významných lékových skupin. „Skoro je na místě otázka, jak jsme to vůbec dokázali. Všechny trhy vykazují opačný trend. Odborníci zvenčí někdy jen těžko chápou skutečnost, že schvalováni generik u nás trvá někdy i dva roky. Ani po vypršení patentu nedochází k rozšíření počtu léčených pacientů – vidíme to například u Alzheimerovy choroby nebo osteoporózy – to je podle mě největší problém. Přitom i u nás vstup generik prokazatelně vede ke snížení ceny – u clopidogrelu na 30 %, u venlafaxinu na 39 %, u donepezilu na 60 procent.“ Podle dr. Emila Zörnera, výkonného ředitele ČAFF, přitom byla už v roce 2010 připravena jednoduchá technická novela, která by umožnila rychlejší přístup generických léků na trh, aby tak tržním způsobem tlačila na pokles cen všech léků. „Tehdejší vláda to ovšem nestihla, nová začala opět s čistým stolem. A po roce zjišťujeme, že namísto oprav nedostatků systému, který Česku začíná přinášet jedny z nejlevnějších léků, po dlouhé řadě odborných debat a konečné shody se politici rozhodli během jednoho týdne postavit všechno na hlavu,“ říká Emil Zörner a naráží tím na tzv. malou novelu zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění. Do ní byl na poslední chvíli před druhým čtením ve Sněmovně a bez jakéhokoli obvyklého připomínkového procesu zaveden institut elektronických aukcí. „Tento návrh je typickým příkladem nesystémové intervence. Pokud by vešel v platnost, reálně může dojít k ohrožení dostupnosti jednotlivých léků, destrukci cen a úhrad a v konečném důsledku k omezení konkurence – trh by se mohl zkonsolidovat na několika málo silných hráčích,“ řekl v této souvislosti MUDr. Zahradník. „Jsme přesvědčeni, že změny jsou nutné. Jsme připraveni se podílet na dlouhodobých ekonomických řešeních pro celý systém zdravotní péče. Jsme tu od toho, abychom přinášeli úspory. Na podobných ad hoc opatřeních, jejichž jediným cílem je krátkodobá úspora, se ČAFF podílet nechce,“ dodal.

Česko může na zdravotnictví vydat víc

Před zavedením tendrů varoval i G. Perry: „Nejděte touto cestou, jde jen o krátkodobé řešení, prospěch z něj má pouze pár firem a zbytek odejde. Dlouhodobá schopnost soutěže je narušená. Váš problém je rychlost vstupu trhu, tím směrem byste se měli zaměřit. Držte systém tak jednoduchý, jak to jen jde. Tendry představují další byrokracii.“ Podle MUDr. Doležala si ani dnes nelze stěžovat na nedostatek regulačních nástrojů. „Než přinášet nové a nové, měli bychom spíše přehodnotit funkčnost těch současných a věnovat se jejich kultivaci. Historicky byl náš systém nastaven velmi dobře. Navíc funkčnost současného systému ještě nedoběhla. Když teď zavádíme další prvky, ničíme si možnost získat nějakou zpětnou vazbu. Nebudeme vědět, co ovlivnilo co. Vypadá to, že se snažíme vzít kdejaké regulační opatření a vůbec neřešíme poptávku na straně lékařů – na nějaké rozbory preskripce a rozvoj racionální farmakoterapie, na to nemá nikdo čas.“ Léky jsou již nyní mnohem přísněji regulovány než jiné segmenty ve zdravotnictví. „Chybí nám větší kontrola nákladů na lůžkovou péči – optimalizace sítě nemocnic, centralizace péče, transparentnost výběrových řízení. Stále v počtu lůžek patříme na evropskou špičku, stále máme o něco delší průměrnou délku hospitalizace, pacient je stále motivován k tomu, aby neomezeně konzumoval ambulantní péči. Tady všude se dá šetřit, aniž by to bylo na úkor kvality,“ řekl T. Doležal. Je také otázka, zda je vůbec možné v nákladech na léčivé přípravky významné úspory nalézt. Stále se uplatňuje mýtus, že v České republice jsou léky drahé. Přitom Česko patří mezi země s nejlevnějšími léky v celé Evropské unii, vydává na ně zhruba pětinu z celkových nákladů na zdravotnictví (přesně v Evropě běžných až podprůměrných 20,4 % dle údajů OECD). Česko také stále vynakládá na zdravotnictví relativně velmi malý podíl HDP. „Česká republika už přece není chudou zemí. Velice se blíží k průměru výkonnosti evropských ekonomik a nechává za sebou země, které mají lékovou politiku pružnější a dostupnost léků větší. Proč bychom měli dávat na zdravotnictví méně, když i teď dáváme v porovnání s jinými méně? Například Slovensko i Maďarsko dávají procentuálně více, nemluvě o vyspělých zemích západní Evropy. Pro porovnání, v Česku jsou tyto náklady 7,1 % HDP, ve Švýcarsku, Německu či Rakousku nad 10 procent,“ dodává Tomáš Doležal.

Zdroj: Medical Tribune