Potřebujeme udržet pandemii na uzdě
Podle mimořádného opatření zdravotník, který byl v kontaktu s nakaženým bez ochranných pomůcek, nemusí do karantény, pokud je jeho práce nezbytná pro zajištění poskytování zdravotních služeb. Proč jste to zavedli?
Toto opatření vychází ze stanoviska předních odborníků v oblasti epidemiologie a infektologie. Podílela se na něm paní primářka Hana Roháčová, pan docent Stanislav Plíšek, pan profesor Roman Chlíbek… Není to výmysl úředníků, ale čistě odborné stanovisko vycházející ze standardů ECDC a dalších. Pokud byl daný zdravotník v kontaktu s infikovaným člověkem, ale jeho PCR test je negativní, chceme umožnit, aby takový klíčový zdravotník mohl dále pracovat a aby to nevedlo k tomu, že budou nemocnice muset postupně zavírat svá oddělení. Je jasné, že takových kontaktů může být velké množství. Mohlo by to ochromit činnost nemocnic. Vždy musí být splněna podmínka negativního PCR testu a opakování tohoto testu. Daný zdravotník navíc musí nosit nejúčinnější ochranné prostředky včetně respirátoru třídy FFP3. Nechceme nikoho poškodit, ale udržet v chodu jednotlivá oddělení a jednotlivé nemocnice.
Jaké ochranné pomůcky má mít zdravotník v kontaktu s nakaženým pacientem?
Vycházíme z toho, že by zdravotník měl mít respirátor třídy FFP2. Ne všichni zdravotníci musí mít respirátory třídy FFP3, ty potřebují hlavně ti, kteří pracují na infekčních odděleních a v podobných provozech, kde jsou nejvíce exponováni infekčním pacientům. Pro většinu ostatních zdravotníků jsou i podle mezinárodních standardů dostatečné respirátory FFP2. Pokud se bavíme o tom opatření, podle kterého zdravotník nemusí do karantény po kontaktu s nakaženou osobou, tak připomínám, že podmínkou je provedení testu. Ne nějakého orientačního rychlotestu, ale PCR. To je prakticky jistota, že je daný zdravotník negativní. Pak může zůstat v provozu a není důvod jej umisťovat do karantény. Vyvažujeme tak zájem o ochranu před šířením infekce a zájem o to, aby nemocnice fungovaly.
Kvůli nedostupnosti ochranných pomůcek někteří lékaři zavřeli dveře ambulancí a poskytovali jen poradenství po telefonu nebo videohovoru. Máte pro ně pochopení?
Určitě jim to nemám za zlé. I mě mrzí, že to se zásobováním ochrannými pomůckami nebylo promptnější. Jsou k tomu slyšet kritické hlasy. Je ale potřeba si uvědomit, že čelíme největší pandemii, jakou tento stát zažit za poslední desítky let. Je jasné, že se na to nedá stoprocentně připravit. Potřeba těchto prostředků v řádů stovek tisíc, možná milionů kusů vedla pochopitelně k tomu, že to mělo zpoždění. Ne vše úplně vyšlo a mě to mrzí. Ministerstvo zdravotnictví muselo během pár dní připravit nákupy. Dělali jsme maximum. Situace se už zlepšila a nadále se zlepšuje. Naštěstí jsme nečelili výpadku v řádu týdnů, ale spíše dnů.
Kolik je v Česku aktuálně nakažených zdravotníků?
To číslo je kolem třiceti až čtyřiceti lidí. Mění se to v čase. Jsou to různé případy. Zpočátku to stejně jako u ostatních občanů byli zejména ti, kteří cestovali do zahraničí, zejména do Itálie. Nyní jsou to i zdravotníci, kteří se nakazili v České republice. Ne vždy to byla nákaza při výkonu povolání. I zdravotník se může nakazit kdekoli jinde v běžném životě, a to jsou často příklady ze současné doby. Důležité je, aby byl takový případ co nejrychleji odhalen, a aby zdravotník nákazu dál nešířil. Zejména ne na pacienty. Ne vždy se to ovšem podařilo, a k nákaze došlo, byť i měl zdravotník k dispozici ochranné prostředky. Vidíme to na případech v Thomayerově nemocnici.
Co můžete říct bližšího k případu hromadného nakažení pacientů na oddělení následné péče v Thomayerově nemocnici?
Nezabíhal bych do detailu, ale je pravda, že tam bohužel došlo k infikování třinácti pacientů ze strany sester. Nechci jim to mít za zlé, nevím, jak to tam probíhalo. Podle všeho byly některé ze sester v Thomayerově nemocnici nakažené vně nemocnice, některé se možná nakazily uvnitř od pacienta, který tam byl hospitalizován. Podle mých informací od vedení nemocnice měly sestry standardní ochranné prostředky. Přesto došlo k rozšíření nákazy. Je tu otázka dodržení správné manipulace s ochrannými prostředky, školení tam ale prý probíhalo. Je to politováníhodný případ. Zdá se ale, že nemocnice udělala maximum. V současnosti jsou tam činěna potřebná hygienická opatření. Věřím, že už se tam infekce nebude šířit.
Jak se mění organizace nemocnic? Jestli jsem to nepletu, uvažovalo se o tom, že se z Nemocnice Na Homolce a Fakultní nemocnice u sv. Anny stanou hlavní centra vyhrazená pro pacienty s COVID-19…
Tyto dvě nemocnice standardně nemají infekční oddělení, ale mají určitou kapacitu, proto jsme je reprofilovali a zadali jim úkol připravit lůžka s ventilací pro pacienty s vážným průběhem onemocnění COVID19. Je ale jasné, že nemůže veškerá péče o pacienty s COVID-19 stát pouze na dvou nemocnicích. Nadále jsou tu nemocnice, které mají svá infekční oddělení. Vydali jsme mimořádné opatření, aby nemocnice vyčlenily určitou kapacitu svých lůžek pro pacienty s COVID-19. Další mimořádné opatření ukládá nemocnicím provádět u vstupu triáž pacientů a včas identifikovat pacienty, kteří mohou být nakaženi COVID-19. Je nutné, aby byla správně nastavena organizace péče. To je teď největší úkol. Víme, že počet případů infikovaných lidí bude stoupat a pravděpodobně bude stoupat i počet těch, kteří budou potřebovat intenzivní péči. Připravit se na to je náš hlavní úkol. Pracuje na tom klinický tým pod vedením profesora Vladimíra Černého, šéfa České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. V těchto dnech pracuje na plánu, jak intenzivní péči řídit centrálně, abychom mohli monitorovat kapacity jednotlivých oddělení a směřovat pacienty tam, kam je třeba.
Máte stanovené cíle, kolik přikoupit dalších ventilátorů a přístrojů pro ECMO?
Ventilátory nakupujeme. Zhruba 40 jsme jich už koupili a dalších 200 máme objednaných. V tuto chvíli je to z našeho pohledu dostatečné. Po zmapování ECMO jsme přesvědčeni, že jsme na tom dobře, máme přes 70 těchto přístrojů. Uvažujeme o nákupu jednotek navíc. Po zmapování republiky, které provedl ÚZIS, si troufám tvrdit, že na tom s ventilátory nejsme špatně a naše kapacita je dobrá. Jak se podle aktuálních dat u nás epidemie vyvíjí, myslím, že jsme dobře připraveni. Cílem je, abychom u nás pandemii udrželi na uzdě tak, aby se to nerozjelo jako v jiných státech, v Itálii, Španělsku, a podle posledních dat i ve Spojených státech.
Jaký je plán ukončování zvláštního režimu v nemocnicích? Péči nejde odkládat do nekonečna.
Předpokládáme, že se bavíme o týdnech, nanejvýš o dvou měsících, než bude epidemie kulminovat a než se začnou přírůstky snižovat. Věřím, že můžeme mluvit o horizontu konce dubna. Doufejme, že od května budeme moci opatření v nemocnicích, ale i další protiepidemiologická opatření rozvolňovat a nastavovat normální režim. Je to trochu věštění z křišťálové koule. Máme určité modelace, ale život je pestřejší než matematické modely.
Klíčový bude tedy moment, kdy přestane den ode dne růst počet nových potvrzených případů?
Ano, když uvidíme, že epidemie u nás kulminovala a počet přírůstků se snižuje. V Číně jsou dnes jednotky nových případů denně. To je znakem, že kulminace proběhla. V Evropě se zdá, že jsme zatím před kulminací. A v České republice také. Pokud bude počet nových případů v řádu jednotek nebo nižších desítek, budeme moci říct, že jsme zvládli to nejhorší, a že můžeme opatření uvolňovat.
Ekonomické dopady na zdravotnictví budou hluboké. Vedou se už debaty na vládě o posílení příjmů zdravotních pojišťoven?
Je to téma, které řešíme. Předtím, než se epidemie projevila, jsme byli domluveni na růstu plateb za státní pojištěnce pro příští rok o 3,5 miliardy korun, tedy stejným tempem, jako v předchozích letech. Je ale jasné, že to budeme muset řešit. S paní ministryní financí Alenou Schillerovou jsme se dohodli, že podle vývoje systému budeme dělat další opatření, možná i navýšení té platby. Zatím nevíme, jak se ekonomika a výběr pojistného na veřejné zdravotní pojištění bude vyvíjet. Čekáme na makroekonomické predikce. Myslím, že budeme chytřejší někdy v červnu po hlavní vlně epidemie. Také se zdravotními pojišťovnami jsme se dohodli, že až na červen necháme debatu o úhradách na příští rok.
Je pro vás přijatelné, aby příjmy zdravotního pojištění a úhrady klesaly?
Zatím je těžké odhadovat, jaké budou dopady. V únoru bylo na účtech zdravotních pojišťoven 62 miliard korun. Těžko by pro mě bylo akceptovatelné dělat restriktivní politiku vůči zdravotnictví ve chvíli, kdy jsou zdravotníci v takto náročné situaci. Bylo by pro mě složité zásadně omezovat úhrady zdravotní péče. Musíme počítat s tím, že už nebude nastavení úhrad tak štědré jako v tomto nebo minulém roce. To ale bylo každému jasné už před epidemií, že letošní rok je z hlediska růstu úhrad výjimečný.
Sledujte videorozhovor Minut MT.
Zdroj: MT