Případů IPO meziročně přibylo, pro kolektivní ochranu je očkovaných málo
„V ČR lze vypozorovat vzestup celkové nemocnosti IPO a vzestup věkově specifické nemocnosti dětí 0–11 měsíců a 1–4 roky i vzestup nemocnosti a počtu úmrtí seniorů,“ komentovala aktuální data vedoucí Národní referenční laboratoře pro streptokokové nákazy MUDr. Jana Kozáková. Zatímco v roce 2017 mělo v ČR závažnou pneumokokovou infekci 15 dětí do pěti let a 238 seniorů nad 65 let, loni to bylo 25 dětí a 256 seniorů daných věkových kategorií. Nárůst souvisí mimo jiné s častějším výskytem chřipky. „V souvislosti se vzestupem počtu IPO je nutné opět upozornit na to, že nejlepší prevencí pneumokokových nákaz je očkování, a to ve všech věkových kategoriích,“ uvedla na tiskové konferenci dr. Kozáková.
Obecně v populaci proočkovanost proti pneumokokovi spíše klesá, i když mezi staršími lidmi naopak roste. V roce 2013 činil podíl očkovaných proti pneumokokovi kolem 80 procent, nyní je to asi 60 procent. Nárůst u starších lidí odborníci vysvětlují tím, že častěji poslechnou lékaře, kteří doporučují spojit očkování proti pneumokokovi s vakcínou proti chřipce. Aby se pneumokokové infekce přestaly objevovat, musela by být proočkovanost obyvatelstva kolem 90 procent.
Na vakcínu proti pneumokokům přispívají zdravotní pojišťovny
Očkování proti pneumokokům vakcínou Prevenar 13 je pro děti částečně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Podmínkou je aplikace základních dávek očkovací látky do sedmého měsíce věku dítěte a přeočkování do 15 měsíců věku. Pojištěnci nad 65 let mají od ledna 2018 toto očkování zdarma. „Děti jsou od loňského roku očkovány podle schématu 2 + 1, což znamená, že první dávka vakcíny se aplikuje od devátého týdne věku dítěte. Druhá dávka se aplikuje dva měsíce po první dávce, třetí dávka ve věku 11 až 15 měsíců,“ upřesnila MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP.
Pravidelné očkování se v ČR řídí vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění pozdějších předpisů, a podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Nejnovější změny jsou účinné od 1. ledna 2018. Očkovací kalendář uvádí nejlepší možné načasování vakcinace. Jsou v něm zahrnuta povinná i dobrovolná očkování, včetně očkování proti pneumokokům.
O očkování se v poslední době mluví hlavně v souvislosti s rostoucím výskytem spalniček. Odborníci spojují nárůst případů mimo jiné s odmítáním očkování – podle zpráv z tisku polovina rodičů s malými dětmi je vystavena dezinformacím o očkovacích látkách na sociálních sítích. Pro rodiče nejběžnějším důvodem k tomu, aby dítě nedali očkovat, je strach z nežádoucích účinků. Odmítání či zpochybňování významu očkování společně s globalizací, otevíráním hranic, migrací, cestováním (obzvláště do exotických a rozvojových zemí) zvyšuje riziko nákazy neočkovaných lidí během cest či zavlečení nemocí u nás již téměř vymýcených.
Antivakcinační hnutí – hrozba pro globální zdraví
Světová zdravotnická organizace (WHO) zařazuje odmítání očkování mezi deset „Hrozeb globálního zdraví 2019“, kam se řadí také antimikrobiální rezistence, ebola či HIV. Očkování je jedním z nákladově nejúčinnějších způsobů, jak se vyhnout chorobám – podle WHO zabraňuje dvěma až třem milionům úmrtí na světě ročně.
Očkování je spojeno s řadou mýtů, například že se zbytečně očkuje proti vymýceným nemocem, že nemoci, proti nimž se děti chrání očkováním, nejsou závažné, že vakcíny mohou vyvolat nemoc, proti níž mají chránit, že látky ve vakcínách, jako hliník či rtuť, poškozují organismus, že je lepší očkovat děti co nejpozději a v co nejméně dávkách, že vakcíny nejsou bezpečné, protože nejsou dostatečně testovány, že očkovací látky vyvolávají autismus či že v České republice je příliš mnoho povinných očkování a očkování by mělo být jen dobrovolné. Ministerstvo zdravotnictví se snaží vyvracet tyto mýty na svém webu.
Zdroj: MT