Proočkovanost proti COVID 60 procent – je to odpovědnost nás všech

Začátkem září zveřejnilo ministerstvo zdravotnictví první návrh Národní očkovací strategie proti nemoci COVID-19. Podařilo se ji dotáhnout do finální podoby?

Základní dokument už hotový je a v tuto chvíli prochází dalším schvalováním Národní imunizační komisí ČR. Uvědomujeme si ale, že se jedná o živý materiál, který se bude neustále aktualizovat s tím, jak budou přicházet nové a nové informace o jednotlivých očkovacích látkách, možnostech dodávek vakcín a podobně.

Při finalizaci strategie jsme vycházeli i z připomínek veřejnosti, ať už odborné či laické, kterých přišlo okolo pěti set a část z nich byla skutečně relevantních. Například že by měli být očkováni i ambulantní specialisté, pedagogičtí pracovníci, řidiči veřejné dopravy… Definovány jsou tedy indikační skupiny a jejich prioritizace při očkování proti COVID-19, dále je vymezeno, kde a kým bude vakcinace poskytována a jak bude probíhat distribuce očkovacích látek. Osobně jsem velice rád, že se nakonec podařilo prosadit, aby tato vakcína byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění a byla dostupná každému dospělému, který o ni projeví zájem. Jedná se tak o očkování nepovinné a bezplatné. Pokud by se podařilo proočkovat 60 procent dospělé populace, zhruba 5,5 milionu lidí, mělo by to velký dopad na omezení komunitních přenosů a kontrolu nad epidemií.

V jakých etapách bude vakcinace nakonec probíhat?

Předpokládám, že v první fázi budeme mít k dispozici očkovací látky pro zhruba 500 000 lidí, takže je logické, že musíme ochránit ty nejzranitelnější. Mezi prioritní indikační skupiny patří osoby ve věku minimálně 65 let a dále pacienti s chronickými onemocněními, jako jsou třeba chronická obstrukční plicní nemoc, rezistentní hypertenze, srdeční selhání, kardiomyopatie, těžká obezita, závažná onemocnění ledvin, jater, špatně kompenzovaný diabetes, hematologická malignita atp. A také budou přednostně očkováni zdravotničtí pracovníci, kteří se starají o jedince s COVID-19 a jsou v bezprostředním riziku nákazy, tudíž lékaři a sestry v nemocnicích na pracovištích JIP, ARO, urgentním příjmu, interně, pneumologii, ORL, záchranáři a podobně, ale rovněž praktičtí lékaři a klienti či pracovníci sociálních služeb.

Ve druhé etapě budou očkováni ostatní zdravotničtí profesionálové, to znamená kupříkladu ambulantní specialisté, zubaři, farmaceuti či laboranti, dále učitelé nebo zaměstnanci kritické infrastruktury. Třetí fáze je pak určena pro všechny ostatní.

A časový rámec je jaký?

První dodávky vakcín proti COVID-19 by do ČR mohly dorazit v lednu nebo únoru příštího roku a v té době se může rozběhnout očkování nejrizikovějších skupin. Nejvíce dodávek je pak objednáno na duben, květen a červen – před prázdninami by proto mohla proběhnout druhá vlna očkování. A jsem přesvědčen o tom, že v létě už bude vakcína dostupná pro každého zájemce.

Jak se mají k očkování stavět ti, co už COVID-19 prodělali?

Určitě jim bude doporučeno, aby se také nechali očkovat. Rozhodně ale mohou přijít až v té poslední fázi, protože po prodělané nemoci jsou nepochybně několik měsíců chráněni proti nákaze virem SARS-CoV-2.

Budou nějak prioritizováni i rizikoví jedinci – kupříkladu mladý diabetik versus zdravý senior?

Hodně jsme o tom diskutovali. Uvědomujeme si, že samotný věk není rizikovým faktorem závažného průběhu COVID-19 a že relativně zdravý pětašedesátník má jistě nižší riziko infekce než 40letý dekompenzovaný diabetik. Ale nakonec jsme se jako ve většině zemí shodli na tom, že hranice 65+ je i z pohledu slabší odpovědi imunitního systému u jinak zdravého člověka tím vhodným indikačním kritériem. V rámci prioritních skupin proto k žádné diferenciaci docházet nebude a vakcínu dostanou jak chronici bez ohledu na věk, tak 65letí bez ohledu na komorbidity.

Kdo bude vakcinaci proti COVID-19 zajišťovat?

Měli by to být praktičtí lékaři pro dospělé, lékaři ve vakcinačních centrech nemocnic a ve vakcinačních centrech zdravotních ústavů v Ústí nad Labem či Ostravě a Státního zdravotního ústavu v Praze. Diskutujeme také o tom, aby se do očkování zapojila i privátní vakcinační centra, která tvoří funkční síť po celé republice.

Ve vývoji jsou různé typy protikoronavirových očkovacích látek. Které tedy budou v ČR k dispozici?

Výběr očkovacích látek závisí na posouzení expertů Evropské komise, přičemž jednání probíhají de facto se všemi výrobci, jejichž vakcína je ve třetí fázi klinického hodnocení a má naději na registraci. Snahou je vyjednat pro všechny členské státy EU tu nejnižší cenu.

V tuto chvíli má ČR uzavřenou smlouvu se společností Johnson & Johnson na 2 miliony dávek vektorové vakcíny, která se jako jediná podává v jednodávkovém schématu, tudíž pokryje očkování 2 milionů osob. A rovněž smlouvy se společností AstraZeneca na 3 miliony dávek rekombinantní vakcíny a s konsorciem Pfizer/BioNTech na 4 miliony dávek genetické mRNA vakcíny, což dohromady ve dvoudávkovém schématu zajistí proočkování dalšího 3,5 milionu lidí. V krátké době by pak měla být podepsána smlouva se společností CureVac, která disponuje také genetickou mRNA očkovací látkou. Ta by mohla být dostupná pro milion obyvatel. Evropská komise ještě pokračuje v jednáních s firmami NovaVax, Moderna a Sanofi.

S genetickými vakcínami ale prozatím nejsou žádné velké zkušenosti. Jak se díváte na jejich použití?

Je pravdou, že „nová doba“ si vyžádala i nové přístupy – a vakcinologii to, řekl bych, hodně pomohlo ve smyslu urychlení vývoje moderních očkovacích látek. V minulosti tady byla řada kandidátních genetických vakcín, na jejich výzkumu se ale pracovalo jen pozvolna, protože nebyla taková potřeba mít rychle k dispozici velké objemy očkovací látky. To se však s příchodem pandemie COVID-19 změnilo.

Samozřejmě vzhledem k tomu, že jsou genetické vakcíny úplně nové, mohou vzbuzovat určitou nedůvěru, ale musíme si uvědomit, že než se dostanou do praxe, tak skutečně projdou všemi fázemi klinického hodnocení a jsou testovány na desítkách tisíc dobrovolníků. Evropská komise má přitom jednotná pravidla pro registraci a pokud jakákoli očkovací látka splní parametry dané Evropskou lékovou agenturou, pak je z mého pohledu bezpečná. Takže ano, díky koronakrizi se třetí generace vakcín stává realitou, a nejspíše se s nimi do budoucna budeme setkávat stále častěji.

Jaké nežádoucí účinky se po vakcinaci proti COVID-19 mohou objevit?

Z dostupných informací se domnívám, že především právě u genetických vakcín můžeme přechodné, jednodenní reakce po očkování očekávat. Studie ukazují, že v 70–80 procentech případů se objevují bolesti hlavy, únava, zvýšená teplota či svalová slabost, které mohou přetrvávat i 24 hodin, ale pak samy odezní. Nicméně si troufám tvrdit, že prakticky všechny očkovací látky proti COVID-19 budou spojeny s častějším výskytem nežádoucích účinků. Bude však zásadně důležité komunikovat směrem k veřejnosti – laické i odborné –, že jde o normální fyziologickou reakci organismu, která je sice nepříjemná a přinese určitý krátkodobý diskomfort, vykoupený ovšem dlouhodobou ochranou proti infekci virem SARS-CoV-2 a možným závažným komplikacím.

Co říkají data o účinnosti?

Ukazuje se, že genetické vakcíny patrně budou o něco efektivnější, s účinností okolo 95 procent, možná i vyšší. Společnost AstraZeneca naposledy anoncovala, že její rekombinantní vakcína má asi 90procentní účinnost. Profesor Pollard, šéf výzkumného týmu z Oxfordské univerzity, který se na vývoji této očkovací látky podílí, nedávno zveřejnil informaci, že nejvyšší efektivity bylo paradoxně dosaženo tehdy, když dobrovolníci dostali při prvním očkování poloviční dávku a až při druhém plnou. Stalo se to vlastně náhodou, kdy u jedné skupiny očkovaných nedodrželi protokol a špatně aplikovali menší množství vakcíny. Rozhodli se ale, že je ze studie nevyřadí a pak s překvapením zjistili, že u nich vakcína fungovala efektivněji než při dvou plnohodnotných dávkách. Tuto situaci samozřejmě musí výzkumníci dále vyhodnotit a předpokládám, že finálně zaregistrují to dávkovací schéma, které bude mít nejvyšší účinnost.

Pokud se týká dlouhodobé ochrany proti COVID-19, troufám si tvrdit, že se bude řádově pohybovat spíše v letech než jen v týdnech či měsících.

Mohou vakcinaci zkomplikovat mutace viru SARS-CoV-2?

Mutagenní potenciál koronaviru je několikanásobně nižší než u chřipky, doposud u nás rozhodně nepozorujeme žádné výrazné antigenní drifty. Hypotetické riziko, že se objeví, samozřejmě existuje, ale nemyslím si, že by to mělo ohrozit v současnosti testované očkovací látky. Na druhé straně, pokud bychom zjistili, že v populaci cirkuluje jiný kmen SARS-CoV-2, pak lze díky moderním technologiím připravit novou vakcínu velice rychle.

Očkovací látka od společnosti Pfizer vyžaduje skladování při velmi nízké teplotě, –70 °C. Nebudou s její distribucí, uchováváním a aplikací spojeny logistické potíže?

Právě proto, že má tato vakcína specifické skladovací a transportní podmínky, společnost Pfizer garantovala, že ji bude na své vlastní náklady distribuovat – a to na všechny adresy, které dostane. V praxi to znamená, že ji na určené místo přiveze ve speciálních termoboxech se suchým ledem, ve kterých může očkovací látka setrvat po přechodnou dobu až 15 dnů. Nejpozději poté ale musí být umístěna do hlubokomrazicího zařízení na –70 ± 10 °C, nebo do běžné chladničky, kde ovšem vydrží maximálně 5 dnů. Je tedy jasné, že tuto vakcínu bude možné zavážet pouze na pracoviště, která disponují potřebným vybavením nebo jsou schopna rychle vyočkovat velké množství dávek. V jednom balení je totiž 195 ampulí, přičemž jedna je určena pro pět osob, což představuje necelou tisícovku očkovaných. Navíc když se jedna vialka naředí, musí být do 5 hodin spotřebována. Tato vakcína proto bude přednostně určena pro vakcinační centra nemocnic, kde jsou schopni koncentrovat velké množství pacientů i zdravotníků a kde mají hlubokomrazicí boxy. Očkovací látky od společností AstraZeneca a Johnson & Johnson, které se skladují při chladničkové teplotě, pak budou distribuovány k praktickým lékařům, kde mohou v normální ledničce setrvat de facto tak dlouho, dokud neexspiruje jejich doba použitelnosti.

Kdo bude distribuci těchto dvou látek zajišťovat?

Protože bude očkování hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, je věcí zdravotních pojišťoven, které distributory očkovacích látek vyberou.

Naznačil jste, že proočkovanost by se měla dostat na hranici alespoň 60 procent dospělé populace. Není to příliš ambiciózní plán, když uvážíme, že proti chřipce se očkuje asi jen osm procent lidí a že podle průzkumů se ani ne polovina dotazovaných chce nechat očkovat proti koronaviru?

Domnívám se, že lidé mají před onemocněním COVID-19 přece jen větší respekt než před chřipkou, neboť jde o onemocnění nové, s výraznějšími dopady na zdraví i mortalitu, což by je mohlo podnítit k tomu, aby se očkovat nechali. Na druhé straně, prozatím většina států hlásí, že s vakcinací nesouhlasí klidně i polovina populace. Každopádně bude zapotřebí co nejdříve spustit masivní informační a komunikační kampaň ze strany státu a ministerstva zdravotnictví, která bude srozumitelně předkládat dostupná data o účinnosti a bezpečnosti jednotlivých očkovacích látek a jasně ukáže přínos vakcinace pro jednotlivce, skupiny i celou společnost. A jež bude zároveň vyvracet „fake news“ a konspirační teorie, které obecně provázejí všechna očkování. To je věc, kterou nesmíme podcenit.

Mnoho zemí už podobné kampaně zahájilo v létě, u nás jsme v tomto ohledu, řekl bych, pět minut před dvanáctou, ale můžeme se inspirovat ze zahraničí. Pokud vím, ministerstvo zdravotnictví na komunikační strategii už pracuje.

Ani mezi některými zdravotníky ale nepanuje příliš velká ochota nechat se očkovat. Nebude z hlediska komunikace ještě větší oříšek přesvědčit právě je?

Bohužel se setkáváme s tím, že někteří zdravotníci i v dnešní době nákazu koronavirem bagatelizují a bagatelizují také očkování, což samozřejmě není dobrý příklad pro veřejnost. Jak z toho ven? Vezměme si pro srovnání vakcinaci proti virové hepatitidě B, kterou považuje snad každý zdravotnický profesionál za naprosto běžnou a bere ji za součást své profese. Přitom se u nás ročně vyskytne 40 až 80 akutních případů tohoto onemocnění. Tudíž riziko, že se nakazím „béčkem“, je opravdu minimální, což nechci nijak zlehčovat, ale jen chci poukázat na fakt, že vůči danému očkování nikdo neprotestuje.

Proto si myslím, že i k vakcinaci proti COVID-19 by měli zdravotníci přistupovat se stejnou profesionalitou a samozřejmostí, jako když se při výkonu svého povolání chrání proti jakékoli jiné infekci. Třeba běžným používáním roušek, rukavic nebo zmíněným očkováním. Z mého pohledu tedy budou v komunikaci směrem k lékařům, sestrám nebo jiným zaměstnancům velkou roli sehrávat i managementy nemocnic či dalších zdravotnických zařízení. Možná to zní jako klišé, ale opravdu bude v konečném důsledku záležet na odpovědnosti nás všech.

Vy sám se očkovat necháte?

Určitě!

A jakou vakcínou?

Tou, která u nás bude k dispozici první. Jestliže to bude genetická očkovací látka, pak jdu rozhodně i do ní.

Vývoj české, emergentní inaktivované vakcíny proti COVID-19 byl pozastaven. Jak to hodnotíte?

Preklinická fáze na laboratorních myších byla dokončena a podle informací, která mám, se nyní řeší, zda bude financováno případné klinické hodnocení. Ukazuje se, že vyvíjená očkovací látka je imunogenní, ale pořád si myslím, že všechny ty modernější vakcíny druhé a třetí generace jsou daleko vpředu a budou k dispozici dřív. Na druhé straně, pokud by ČR měla, zařízení, které by bylo schopno v krátkém čase vyrobit vakcínu pro urgentní použití, pak by to nebylo od věci. Problémem ovšem je takové výzkumné a výrobní kapacity udržovat při životě jen pro „případ nouze“. Ověřili jsme si ale, že potenciál u nás máme a že v budoucnu bychom se touto cestou možná vydat mohli.

Zdroj: MT